Proč je oteplení o více než 1,5 °C problém

Častější a intenzivnější vlny veder, povodně, sucha, lesní požáry, stoupající hladina oceánu, jeho okyselování – a z toho všeho pramenící katastrofální dopady na životy lidí i přírodu. To jsou v kostce důsledky klimatické změny, které ve světě 21. století můžeme pozorovat každý den a o nichž na Seznam Zprávách pravidelně informujeme.

Kam až to ale může zajít?

Na to už roky odpovídají vědci z celého světa ve zprávě Mezinárodního panelu OSN pro klima (IPCC), když varují před takzvanými „body zlomu“ celoplanetárních systémů. Právě kvůli této hrozbě je z velké části odvozen i cíl Pařížské dohody nepřesáhnout oteplení výrazně nad 1,5 °C a rozhodně ne nad 2 °C ve srovnání s předindustriální érou.

„Podobně jako větev snese určité zatížení, než se zlomí, i některé části planetárního systému se mohou při postupujících klimatických změnách ‚zlomit‘ a přejít do kvalitativně odlišného stavu,“ přibližuje problematiku vzdělávací projekt Fakta o klimatu. „Zatímco při oteplení do 1,5 °C jsou z velkých planetárních systémů ohroženy pouze korálové útesy, při oteplení nad 2 °C se blížíme pravděpodobným bodům zlomu mnoha velkých planetárních systémů,“ dodává.

Detailní popis bodů zlomu najdete přímo ve zprávě IPCC ke globálnímu oteplení o 1,5 °C publikované v roce 2018. Zkráceně je fakta o klimatu shrnují následovně:

Jak už bylo řečeno, nejblíž kolapsu jsou korálové útesy. Jde přitom o ohniska biodiverzity, na něž je vázáno 25 % všech druhů mořských živočichů. Zároveň poskytují efektivní ochranu před rozbouřeným mořem, pohltí 97 % energie mořských vln. V posledních letech způsobily nebývale teplé oceány zánik 50 % velkého bariérového útesu.

Dalším ohroženým systémem jsou tropické deštné lesy. V těch žijí přibližně dvě třetiny rostlinných a živočišných druhů planety. Jsou ohroženy nejen kácením a požáry, ale i změnou v množství srážek v důsledku oteplení.

Bod zlomu je při oteplení nad 2 °C očekávaný i pro severské jehličnaté lesy (tajgu), které tvoří největší planetární ekosystém, pokrývající 11 % souše. Oteplování vede k většímu suchu, požárům, přežívání místních kůrovců apod., a tedy k postupné proměně tajgy v severskou step.

Další kritickou položkou je kryosféra.

Rychle klesá rozsah zámrzu Severního ledového oceánu, kde objem ledu v letním období v posledních letech klesl asi o třetinu typického objemu v 80. letech. Tání ledu odkrývá vodní hladinu, která více pohlcuje sluneční záření, což vede k dalšímu zesílení oteplení. Oteplení o 2 °C či více povede k tomu, že Arktida bude v létě bez ledu, zatímco při oteplení do 1,5 °C je pravděpodobné, že i v létě zůstane zámrz alespoň částečně zachován.

Co se týče Grónského ledovce, zvýšení teploty +1,5 až 2 °C pravděpodobně nastartuje jeho „nevratné tání“, které může vést ke zvýšení světové hladiny oceánů až o 2 metry během příštích dvou století.

Některé horské ledovce, jako například alpské, již bodu zlomu dokonce dosáhly a jejich zánik je nevyhnutelný i bez dalšího oteplení. Horské ledovce přitom zásobují vodou mnoho velkých řek ve většině horských oblastí. Další zvyšování teploty a ústup těchto ledovců povede k nedostatku vody k zavlažování ve velkých oblastech Ameriky a střední a jižní Asie.

Součástí kryosféry je i celoročně zamrzlá půda, tzv. permafrost. Vědci odhadují, že oteplení o +2 °C povede k roztátí 28–53 % světového permafrostu. Oteplení o 2 až 3 °C může vést ke kolapsu permafrostu.

Roční emise metanu (skleníkového plynu) v důsledku tání permafrostu se v závislosti na rychlosti tání odhadují na 4–16 GtCO2eq, což odpovídá 10–30 % ročních emisí lidstva.

Ohrožen je i obří západoantarktický ledovec s celkovým objemem 2,2 milionu km3. Zvýšení teploty o 1,5 až 2 °C pravděpodobně nastartuje jeho nevratné tání. Ledovci zároveň hrozí rychlé „sklouznutí“ do moře, což by vedlo ke zvýšení hladiny oceánů až o 5 metrů.

Oteplování může významně narušit systém oceánských a atmosférických proudění a vést k výrazným a nepravidelným změnám charakteru počasí na většině kontinentů.

Prvním příkladem je vliv rostoucích teplot na slábnutí takzvaného tryskového proudění (neboli jet stream), a tedy častějším výkyvům do extrémních teplot.

Tryskové proudění a polární vortex jsou v krátkosti řečeno vzájemně související atmosférická proudění, která udržují studený arktický vzduch nad severním pólem. Slábnutí jet streamu vede k jeho většímu meandrování, tedy k častějším situacím, kdy studený arktický vzduch proudí směrem k rovníku a naopak velmi teplý tropický vzduch směrem k pólu. Následkem toho se oblasti Evropy, Asie či Ameriky na několik dní či týdnů prudce ochladí (např. -30 °C v Chicagu v únoru 2019), nebo oteplí (Evropské vlny veder posledních let).

Rychlost globálního oteplování bude mít kromě toho vliv i na sílu Golfského proudu. Simulace pro různé emisní scénáře předpovídají do roku 2100 slábnutí proudění o 11 až 54 %.

Golfský proud je silný teplý proud, který ovlivňuje podnebí a zmírňuje zimy v západní Evropě a na východním pobřeží Severní Ameriky. Je součástí celoplanetárního systému povrchových a hlubokomořských proudů (tzv. termohalinní cirkulace), který rozvádí teplo po celé planetě. Měření ukazují, že Golfský proud od roku 1950 postupně slábne. Jeho úplné zastavení by mohlo být způsobeno např. uvolněním velkého množství vody z tajících grónských ledovců do severního Atlantiku.

Dalším důležitým jevem ovlivňovaným klimatickou změnou je El Niño. Ve zkratce jde o  střídání studených a teplých období (El Niño a La Niña) v Jižním Pacifiku s nepravidelnou periodou 3 až 10 let. Tato jihopacifická oscilace ovlivňuje vzdušná proudění a srážky na pobřežích Ameriky a Austrálie, způsobuje extrémní počasí (povodně i sucha) a ovlivňuje úrodu.

Změna klimatu tento teplý atmosférický a oceánský jev dělá silnějším a častějším. Oteplení nad 1,5 °C pravděpodobně povede ke zdvojnásobení počtu El Niño.

Při oteplení o 2 až 3 °C může dojít také k významnému zesílení monzunu v západní Africe, což může v důsledku vést k obnovení vegetace v Sahelu a na západní Sahaře. Zároveň by však došlo k nárůstu extrémních teplot, tedy zazelenění Sahary nepovede k lepší obyvatelnosti pro člověka.

V Indii přináší pravidelný letní monzun až 90 % srážek. Oteplení a změny v užití půdy na indickém subkontinentu mohou vést k nestabilitě monzunu a střídání slabých a velmi silných monzunů, a tedy střídání let extrémních povodní s roky velkého sucha.

Tohle všechno by samozřejmě mělo obrovskou spoustu negativních důsledků nejen na životní prostředí, ale i ekonomiku a životy lidí. Jestli k bodům zlomu dojde, záleží na tom, jak se lidstvu podaří omezit produkci emisí.

Lidmi produkované skleníkové plyny jsou hlavní a prokázanou příčinou změny klimatu. Dosud se oteplilo asi o 1,2 °C ve srovnání s předindustriální érou.