„Pro ně utrpení, pro nás kšeft.“ Západní zboží si do Ruska našlo cestu

Karavana kamionů se po horské silnici v Gruzii nedaleko hranic s Ruskem táhne několik kilometrů. Zdá se, že se každým dnem prodlužuje. Řidiči tu i několik dní vkuse čekají na vykládku vzácného západního zboží – součástek do aut, průmyslových materiálů, chemikálií, papírů nebo čajových sáčků. Mají za sebou dlouhou cestu. Obvykle začínají v Turecku a končí až v ruských městech, kde je o západní zboží velký zájem.

Válka na Ukrajině náhle utnula mnohá obchodní spojení Ruska s Evropou. Ruská ekonomika se však rychle zvládla přizpůsobit a najít pro dovoz alternativní cesty. Výhodným logistickým kanálem mezi Ruskem a okolním světem se v posledních deseti měsících stala Gruzie, bývalá sovětská republika s 3,6 miliony obyvatel, která si v roce 2008 sama prošla bolestivou válku s Moskvou.

Prudký nárůst obchodu znamená i výnosný byznys pro řidiče kamionů. 48letý Gruzínec Murman Nakašidze vlastní malou dopravní společnost se čtyřmi kamiony převážejícími náklad z Turecka do Ruska. Vozí vše od elektroniky po stavební materiály. Od doby, co spousta evropských společností na protest proti válce nebo v rámci západních sankcí zastavila obchod s Moskvou, si nemůže stěžovat.

Murman je na roztrhání. Na mobil mu neustále chodí další a další žádosti o přepravu zboží do Ruska a úměrně tomu rostou i cenové nabídky. „Pro mnohé to je válka, ale jiní na tom vydělávají,“ řekl novinářům z New York Times (NYT) Nakašidze. „Pro nás je to dobré, myslím pro naši ekonomiku. Ale je to špatné pro ostatní.“

Převážení zboží přes Gruzii a sousední země, jako je Arménie a Ázerbájdžán, pomohlo Rusku přečkat ekonomickou bouři způsobenou invazí na Ukrajinu. Přestože je některé zboží stále nedostatkové a mnoho západních společností ukončilo svou činnost, ruská ekonomika podle vlády v loňském roce zpomalila jen nepatrně.

Vyhlídky na růst sice zůstávají nejasné, ale k naprostému kolapsu, který někteří ekonomové předpovídali v souvislosti se západními sankcemi, nedošlo.

Gruzie leží na Kavkaze na jihovýchodním okraji Evropy a nabízí nejrychlejší pozemní cestu do Turecka, které se stalo jednou z hlavních obchodních vazeb Ruska na Západ. Podle průzkumu TBC Capital, přední gruzínské investiční banky, se během prvních šesti měsíců roku 2022 objem tranzitu zboží mezi Tureckem a Ruskem ztrojnásobil. Velká část z něj putovala po gruzínských silnicích.

Podle údajů ruské Federální celní služby byla v prosinci fronta kamionů, které se táhly přes malebné svahy na severu Gruzie, v průměru více než dvakrát delší než o rok dříve. Provoz je mnohem větší, než je hraniční přechod schopen zvládnout.

„Teď jsou tu všichni, Bělorusové, Kazaši, Uzbekové, nikdy předtím tu nebyli,“ říká NYT šedesátiletý Alik Oganesjan, zatímco opravuje kamion a čeká ve frontě. Někdy musí řidiči čekat tak dlouho, že se jim náklad začíná kazit, dodal.

Ruská celní služba pracuje na rozšíření počtu odbavovacích pruhů a Gruzie buduje 5,5 km dlouhý tunel přes nejproblematičtější část dálnice, kterou občas blokují laviny.

Fronty se někdy táhnou až do gruzínského hlavního města Tbilisi, které je od hranic vzdáleno asi 100 kilometrů. Podél jeho obchvatu se nacházejí speciální parkoviště, kde mohou řidiči kamionů při čekání odpočívat a spát. Fronta není souvislá. Provoz zde regulují policejní hlídky a kvůli hornatému terénu jsou zde úseky, kde je kamionům zakázán volnoběh. Jakmile se řidiči kamionů přiblíží k hranici, dostanou lístek s číslem, které jim zajistí pořadí.

Mnoho řidičů kvůli dlouhému čekání raději volí objížďku a do Ruska jezdí přes sousední Ázerbájdžán, což cestu prodlouží o několik dní.

Nelze říci, jak velká část evropského nákladu přecházejícího přes Gruzii podléhá sankcím Evropské unie. Ale to, že se tato země stala klíčovou obchodní spojnicí s Ruskem, poukazuje na možnou mezeru v sankční politice Evropské unie.

Gruzínská vláda trvá na tom, že západní sankce přísně uplatňuje a že mnohé zásilky odmítá. Oponenti vládnoucí strany v parlamentu však tvrdí, že zboží a peníze proudí do značné míry bez překážek.

Případ Gruzie poukazuje na to, jak třetí země umožňují sankcionovaným státům obcházet obchodní omezení, uvedla Maria Šaginová, vedoucí výzkumná pracovnice Mezinárodního institutu pro strategická studia.

„Gruzie balancuje mezi svou oficiální prozápadní orientací a ekonomickou závislostí na Rusku,“ řekla v telefonickém rozhovoru Šaginová a dodala, že rychle rostoucí objem obchodu může přerůst schopnost Gruzie vymáhat sankce. „Gruzie se nachází na velmi tenkém ledě,“ dodala.

Rusko sice vyrábí většinu vlastních potravin a spotřební zboží dostává z Asie, gruzínská cesta však pomohla Rusku vyřešit nepříjemný nedostatek evropských součástek a surovin pro továrny, uvedl Ivan Fedjakov, který vede ruskou tržní poradenskou společnost InfoLine, jež radí firmám, jak přežít v podmínkách současných omezení. „Hlavní problém byl s průmyslovým nákladem,“ řekl.

Rusko například produkuje velké množství čaje, ale filtrační papír do čajových sáčků musí dovážet. Evropská unie v dubnu zakázala vývoz tohoto papíru do Ruska, což donutilo ruské továrny hledat alternativy z Číny a Turecka. Cesta přes Gruzii vyřešila problém, řekl Fedjakov. Továrny se tak mohly udržet nad vodou a zachovat pracovní místa pro zaměstnance.

Od května do Ruska putovalo zboží v hodnotě více než 20 miliard dolarů, a to prostřednictvím takzvaného paralelního dovozu – kdy je něco dovezeno do země bez souhlasu společnosti, která vlastní ochrannou známku, uvedl šéf ruských celních úřadů v rozhovoru pro státní televizi. Velkou část nákladu tvoří automobily a zařízení pro továrny.

Celkově Rusko do konce roku 2022 téměř obnovilo předválečnou úroveň dovozu, jak uvádí centrální banka země, a zároveň si doplnilo hlavní zdroj příjmů: cla, která vybírá ze zboží vstupujícího do země.

Aleksandre Davitidze, šéf Asociace speditérů Gruzie, uvedl, že členové jeho skupiny sice nebudou pro Rusko zpracovávat žádný embargovaný náklad, menší společnosti by k tomu ale mohly být povolné. Davitidze dodal, že krátce po invazi začal dostávat e-mailové žádosti od ruských společností a jednotlivců, kteří žádali o pomoc při dodávkách různého zboží do Ruska. „Teď už je skoro nedostávám,“ řekl v rozhovoru. „To znamená, že si buď našli jiné firmy, nebo si založili vlastní.“

Hospodářská spolupráce s Ruskem, které po válce získalo kontrolu nad pětinou gruzínského území, mnoho Gruzínců rozzuřila. „Naše vláda se rozhodla být mezi nimi,“ řekl Giorgi Oniani, zástupce výkonného ředitele tbiliské pobočky celosvětové protikorupční skupiny Transparency International. „Ale přinejmenším osobně se někteří z nich cítí být blíže Rusku a Kremlu.“

Podle ekonomů je tato příležitost pro gruzínskou ekonomiku příliš lákavá na to, aby jí odolala. „Když nemáte silný politický postoj, ve většině případů podnikatelé vždy hledají zisky,“ řekl Giorgi Mzhavanadze, vedoucí spolupracovník společnosti TBC Capital, investičně-bankovní pobočky největší gruzínské banky. Turecké a ruské podniky „využívají Gruzii jako tranzitní zemi a my je za to netrestáme“.

Největší gruzínský námořní přístav Poti na Černém moři pracuje na ambiciózním projektu, který by zdvojnásobil jeho kapacitu a umožnil přijímat větší lodě. Projekt, který byl zahájen ještě před válkou, nyní „cítíme jako ještě správnější rozhodnutí než dříve“, řekl Iain Rawlinson, obchodní ředitel společnosti APM Terminals, nizozemského provozovatele přístavu Poti. „Objemy přes Gruzii dramaticky vzrostly.“

Společnost APM Terminals sice po invazi na Ukrajinu obchodní styky s Ruskem přerušila, jakmile však náklad vyloží v Gruzii, neví, co se s ním děje dál. „Co se děje s nákladem poté, co nás opustí, o tom nemáme žádný přehled,“ řekl Rawlinson. Převážná většina obchodu, který jeho přístav zpracovává, je určena pro Střední Asii, nikoli pro Rusko, dodal.

Pokud jde o Nakašidzeho, gruzínského majitele kamionů, ten by rád svou firmu rozšířil. Nemůže si však dovolit více řidičů, po kterých je velká poptávka. „Navíc chtějí více peněz,“ dodal pro NYT.