Článek
Když loni v prosinci táhli syrští rebelové na Damašek, bylo v řadách hnutí Haját Tahrír aš-Šám (HTS) i několik desítek francouzských islamistů.
O devět měsíců později už sice Francouzi žijí v relativně svobodné zemi vedené bývalým džihádistou a nyní mezinárodně uznávaným prezidentem Ahmadem Šarou, k jejich deradikalizaci ale na rozdíl od prezidenta nedošlo. S některými z nich mluvila reportérka týdeníku l’Express.
Spolubojovníci mě znechutili
Muž, jemuž týdeník změnil jméno na Muhammad, se po svržení diktatury Bašára Asada vrátil do dříve postalecké provincie Idlib, v níž nyní s rodinou žije. Našel si práci, která mu zajišťuje skromné živobytí.
Do země přijel v roce 2017, podle svých slov „zachránit muslimské obyvatelstvo masakrované režimem“. Stejný motiv uvádí i mnozí další džihádisté, jichž jen z Francie vycestovaly na dva tisíce - někteří destinace dosáhli, jiní skončili ve vazbě už v rodné zemi, nebo například v Turecku.
Muhammad se v syrské válce účastnil bojů pod vlajkami různých ozbrojených skupin, přičemž některé z nich figurovaly na teroristických seznamech coby organizace napojené na síť al-Káida nebo takzvaný Islámský stát (IS).
Ve válce ale rychle přišel o iluze. „Viděl jsem u ostatních bojovníků spoustu věcí, které mě znechutily, krádeže, lži…,“ popisuje s tím, že právě před těmito věci utíkal z rodné Francie.
Spokojenost nepřišla ani po konci války. „Dali jsme Sýrii všechno, ona nám nic. Je to lakomý a nevzdělaný národ,“ stýská si. Do vlasti se ale vrátit nehodlá, protože by ho tam čekal soud a pravděpodobně dlouhé vězení. Francouzské tajné služby o něm vědí a podezírají ho z toho, že shromažďoval peníze na pokusy o osvobození manželek bojovníků IS uvězněných v táborech na severovýchodě země.
„Jako muslim dávám přednost tomu žít v muslimské zemi. Francouzský systém je proti muslimům, nemohou žít, jak chtějí. Řeknete ‚Bůh je veliký‘ (Alláhu Akbar) a hned jste za teroristu. Dokonce i pedofilové se dostávají méně do vězení než my,“ tvrdí radikál a staví se do role oběti, který nemá v Sýrii nic - doklady ani povolení k pobytu. V Idlibu se stýká s dalšími Francouzi, muži se ale názorově neshodnou a jsou mezi nimi třenice.
Plán na islámský svět
Na severozápadě Sýrie žije i Omar Diaby. Francouz pocházející ze Senegalu, který je známější pod přezdívkou Omsen (složenina jména Omar a slova Senegal), vede takzvanou Cizineckou brigádu, v níž se shromáždilo několik desítek frankofonních džihádistů.
I jeho francouzské tajné služby dobře znají. Mají ho za jednoho z hlavních náborářů džihádistů ve Francii. Z města Nice, kde žil, udělal po roce 2010 hlavní bránu k odjezdům do Sýrie.
Pád Bašára Asada pro tohoto džihádistu konec ozbrojeného boje rozhodně neznamená. „Když jsme sem přišli, měli jsme v hlavách plán na islámský svět. Nejsem tu jen proto, abych ho dodal Sýrii, ale celému světu včetně Francie. Za to jsem připraven zemřít,“ řekl po telefonu reportérce. Světu chce doručit „pravý islám“.
Diaby se zradikalizoval po útocích na Světové obchodní centrum v roce 2001. V prostředí francouzských džihádistů ho proslavila série videí nazvaná 19HH, nyní připravuje další sérii videí nazvanou Cesta spravedlivých.
Podle nejmenovaného francouzského zdroje začal Omsen opět lákat zradikalizované krajany a šířit džihádistickou ideologii.
Loni se zúčastnil prosincové ofenzivy vedoucí k Asadově pádu - bojoval u měst Hamá a Homs, poté se přesunul do přístavu Latákie -, neskrývá ale nenávist k současnému syrskému prezidentovi.
„Jako kdyby velitel záchranné lodi přeskočil na palubu jiné a začal po nás střílet,“ nabízí přirovnání. Prezidentovo hnutí HTS ho dříve věznilo, v cele v Idlibu si pobyl od sprna 2020 do ledna 2022.
Chtěli zabíjet Alávity a Drúzy
„Členové Omsenovy skupiny zůstávají velmi radikální a považujeme je za nebezpečné. V roce 2020 nám způsobili problémy, od té doby jsou sledováni bezpečnostními složkami,“ řekl týdeníku l’Express nejmenovaný syrský úřední zdroj.
Když letos v červenci propukly boje mezi jihosyrskými Drúzy a tamními sunnitskými kmeny, Omsen a jeho muži se vydali na pomoc sunnitům. Vláda ale jejich intervenci odmítla a zastavila je u města Hamás.
Podobně se radikální skupina chtěla zapojit i do masakru alávitů, k němuž došlo v březnu v okolí přístavů Tartús a Latákie. Právě alávity, k nimž patřil i svržený Asad, radikálové nenávidí nejvíce a označují je za zrádce islámu. Ani k jejich masakru se ale nedostali, protože vládní vojáci jim v tom na jednom z kontrolních stanovišť zabránili.
Jisté je, že Francouzi i další cizí bojovníci představují pro svět stálé nebezpečí.
Prezident Šara v prosinci slíbil, že dá občanství těm, kteří se zúčastnili ofenzivy vedoucí k Asadově svržení. Oslovení Francouzi o něj ale zájem nemají. Považují takový krok jen za výsledek západního tlaku, protože se jich chtějí domovské země zbavit. Vrátit se do Francie nikdo z oslovených nicméně neplánuje.
