Přístavy i špionážní základny. Expert popsal, co Čína dělá „na zápraží“ USA

Nedávno publikovaná zpráva Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), která s pomocí satelitních snímků zmapovala aktivitu na několika odposlouchávacích základnách na Kubě a spojila je s Čínou, strhla pozornost na působení Pekingu v Karibiku.

Podle Lelanda Lazaruse, zástupce ředitele pro národní bezpečnost na institutu Floridské mezinárodní univerzity, je ale čínské působení v regionu mnohem rozsáhlejší a sahá hlouběji do historie.

Nová pozornost je podle něj nicméně zasloužená, protože Karibik může sehrát zásadní roli i v případném konfliktu mezi USA a Čínou v Tchajwanském průlivu.

„Pokud dojde ke konfliktu mezi USA a Čínou kvůli Tchaj-wanu, Čína využije, co jen bude moct, aby Spojeným státům zamezila v přesunu svých lodí z Atlantiku do Pacifiku. Cesta z Atlantiku do Pacifiku přitom vede přes Karibik a Panamský kanál,“ říká expert a bývalý americký vládní úředník v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Čínským základnám na Kubě jsme se podrobně věnovali v této analýze. Následující rozhovor přináší širší pohled na působení Číny v celé Latinské Americe.

Čínské působení v Latinské Americe se nedávno dostalo do centra pozornosti kvůli zprávám o špionážních základnách na Kubě. Jak to zapadá do dlouhodobějšího kontextu působení Pekingu v regionu?

Hodně lidí si myslí, že čínské působení v Latinské Americe je něčím novým. Ve skutečnosti to tak ale vůbec není. Čínský vliv v regionu sahá v některých zemích až do 19. století. Zrovna Kuba má jednu z nejstarších populací čínských přistěhovalců na západní polokouli. Další silné čínské populace má například Panama a Jamajka.

Souvisí to s tím, co se dělo kolem opiové války, kdy Čína prohrála proti Velké Británii. V jižní Číně tou dobou vypukly vnitřní konflikty a hodně lidí odtamtud uteklo. Část z nich pak skončila až v zemích Latinské Ameriky.

Když ale skočíme do moderní éry, vidíme, že čínský obchod s Latinskou Amerikou nabíral velké obrátky hned od té chvíle, kdy se Čína stala členem Světové obchodní organizace. Hned v roce 2000 či 2001 obchod dosahoval 18 miliard dolarů.

Na jakou částku se to dosud zvýšilo?

Dneska je to 450 miliard. To je samozřejmě obrovský nárůst. Čínské investice už se netýkají jen surovin, jako jsou kovy, kritické minerály a podobně. Rozšířily se o infrastrukturní projekty v rámci čínské iniciativy Nová hedvábná stezka, to znamená silnice, mosty a tak dále. Hodně investic jde i do elektrických sítí, obnovitelných zdrojů, elektrických automobilů. Je to prostě mnohem širší škála oblastí.

Většina lidí si asi řekne, že právě takhle vypadá působení Číny v Latinské Americe, tedy že je hlavně ekonomické. Já s tím sice souhlasím, ale nelze říct, že je jenom ekonomické. S ekonomickým působením totiž vždycky souvisí rozměr politiky a národní bezpečnosti.

Jak přesně?

Není žádným tajemstvím, že ekonomická bezpečnost je zároveň národní bezpečnost a že jedno bez druhého nemůže existovat. Pokud jde o Čínu, o té je dlouho známo, že její společnosti a ekonomické zájmy slouží národním zájmům. Této doktríně se říká civilně-vojenská fúze.

Jak konkrétně se to promítá do čínského působení v Karibiku a Jižní Americe?

Třeba strategickými investicemi do přístavů. To Čína dělá po celém světě a v Latinské Americe je už řada přístavů, které jsou buď přímo vlastněné čínskou společností, nebo mají pod čínským vlastnictvím alespoň klíčové terminály. Když se zabýváte národní bezpečností a vidíte něco takového, hned zpozorníte, protože přístavy jsou základní součástí mezinárodního obchodu.

Jinde ve světě už jsme mohli vidět, jak toho Čína využívá, aby donutila státy konat podle ní, nebo je potrestala za to, že ji nepodpořily v různých oblastech zahraniční politiky. Napadá mě třeba příklad s Austrálií, která volala po nezávislém vyšetřování původu covidu-19 a Čína v reakci snížila dovoz australských vín, dřeva a dalších věcí.

Existují tedy oprávněné obavy, že latinskoamerické země budou kvůli svému ekonomickému napojení na Čínu nuceny Peking podporovat například v hlasováních v OSN a podobných záležitostech. Připomínám, že Čína je hlavní obchodní partner úplně celé Latinské Ameriky.

A co ta vojenská stránka věci?

Opět z jiných částí světa máme příklady, kdy původně komerční čínské entity skrytě slouží vojenským účelům. Týká se to například právě přístavů. Momentálně mě napadají tři příklady takových podezřelých míst –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přístav Bata v Rovníkové Guineji, přístav Chalífa ve Spojených arabských emirátech a čínská námořní základna v Kambodži.

Ve všech případech to vypadalo tak, že Čína nejdřív řekla, že vybuduje komerční přístav nebo terminál, ale za pár let americké zpravodajské služby zjistily, že tam dochází k nějakým podezřelým vojensky využitelným rozšířením. Existuje tedy obava, že něco podobného se v příštích několika málo letech začne dít i v Latinské Americe.

Dalším příkladem mohou být čínské satelitní stanice. Těch je napříč Latinskou Amerikou 11 a má jít o výzkumná zařízení, ale opět jsou tu podezření, že tam operuje i armáda. Panují obavy, že by tyto stanice mohly sloužit například k odposlouchávání či dokonce rušení cizích satelitů. Teoreticky by mohly takové stanice být nápomocny i při navádění hypersonických raket…

Sám jste zmínil, že se čínské působení v regionu nyní v médiích představuje jako nová geopolitická hrozba, přestože úplně nová není. Jsou ale nové alespoň nějaké aspekty tohoto fenoménu?

Nový je rozsah a mnohostrannost čínského působení. Ještě deset let zpátky, kdy Nová hedvábná stezka nebyla ani představená, směřovaly čínské investice hlavně do základních materiálů, zemědělských výrobků a tak podobně. V poslední dekádě investovali do mnoha jiných odvětví. Další novinkou je to, že čínské působení už vzbuzuje opravdové obavy týkající se národní bezpečnosti ze strany USA.

Jak do toho všeho promlouvají nové zprávy o čínských špionážních základnách na Kubě? Je to v něčem zásadní?

Každá země špehuje. Zjevně dochází k tomu, že Čína obnovuje to, co dělal za studené války Sovětský svaz, který také využíval Kubu jako páku na USA a měl tam své základny. Je to důležité hlavně kvůli tomu, že Kuba je tak blízko břehům USA a hned několika důležitým americkým základnám.

Je tu tedy riziko, že může být zachyceno něco z jejich telekomunikace a může být ukradeno něco z vojenských plánů, cvičení a tajných informací.

Čína je už dlouho frustrovaná tím, co vnímá jako americké vměšování do její sféry vlivu v Indo-Pacifiku. Samozřejmě, že je tu třeba Tchaj-wan, který podporujeme v obraně, takže z čínského pohledu teď na Kubě oni dělají vlastně to samé, co my jim.

A je to skutečně tak? Oplácí Čína tímto stejnou mincí?

Řekl bych, že hlavní rozdíl je v tom, že USA jsou transparentní. Ta podpora Tchaj-wanu v obranné i zpravodajské oblasti je přiznaná a máme na to přímo i zákon. Čína opakovaně odmítá jakékoliv zapojení. Takže ne, není to stejné.

Když si aktivity na základnách dokázali všimnout analytici pracující jen s otevřenými zdroji, jistě o nich ví už dlouho tajné služby USA. Nemůže se Washington hrozbě odposlechnutí citlivých informací vyhnout nějakou formou prevence?

Nejsem expert na šifrování a podobné věci, takže o tomhle nemůžu mluvit moc podrobně. Obecně bych ale řekl, že jistá obranná opatření se určitě udělat dají, ale i ty budou mít vždycky své limity.

Současné působení Číny na Kubě je často přirovnáváno ke studené válce a Karibské krizi. Je to v této fázi na místě?

Zjevný rozdíl mezi Karibskou krizí a nynější situací spočívá v tom, že tehdy byly na Kubu dopraveny sovětské rakety a došlo tak k přímému ohrožení národní bezpečnosti USA. To se teď neděje. Řekl bych, že se Čína pořád ještě pohybuje v jakési šedé zóně. Znovu připomínám, že špehují všechny země.

Ozývají se však hlasy, že dopravení útočných zbraní by snadno mohlo být dalším krokem Číny…

Ano, jsou lidé, co říkají, že to může být přímá hrozba, že to USA musí zastavit a tak dále. Pak jsou tu lidé, co říkají, že jsou taková varování přitažená za vlasy, že je to nesmysl a nikdy k ničemu takovému nedojde.

Já jsem někde uprostřed. Důležité podle mě je, že zatím nevidíme nic, co by nasvědčovalo přímému ohrožení. Mám na mysli vysloveně vojenské základny jako můžeme vidět například v Džibutsku nebo námořní přístav s vojenskými loděmi v Kambodži, kde kotví vojenské lodě, a o kterém jsme už mluvili. Když ale na druhou stranu sledujete trend vývoje jinde ve světě a srovnáte ho s tím, co se teď děje v Latinské Americe, vyjde vám z toho, že byste si na to určitě měli dávat pozor.

Obzvlášť v době, kdy roste napětí mezi USA a Čínou v Tchajwanském průlivu.

Jak souvisí Tchaj-wan s Latinskou Amerikou?

Velmi úzce. Pokud totiž dojde ke konfliktu mezi USA a Čínou kvůli Tchaj-wanu, Čína využije, co jen bude moct, aby Spojeným státům zamezila v přesunu svých lodí z Atlantiku do Pacifiku. Cesta z Atlantiku do Pacifiku přitom vede přes Karibik a Panamský kanál. Americké lodě možná budou v takovém případě potřebovat nejen proplout, ale třeba i doplnit palivo, zásoby a tak dále. Když se na to podíváte touto optikou, hned vidíte, že by čínské přístavy a základny v této oblasti mohly být problém.

Jakou roli v této geopolitické hře hraje Rusko?

Ruský vliv v regionu je v porovnání s čínským podstatně omezenější. Moskva podporuje autoritářské režimy jako například právě ten na Kubě nebo v Nikaragui. Samozřejmě Rusko v Latinské Americe také provádí dezinformační kampaně, ale čínský vliv je podstatně větší.