Případy opičích neštovic hlásí další evropské země. Experti uklidňují

Portugalsko, Velká Británie a nově také Itálie a Švédsko potvrdily první případy opičích neštovic, vzácné nemoci, která se vyskytuje zejména v Africe. První případ hlásí i Spojené státy. Španělsko a Kanada prověřují několik podezřelých nákaz.

Portugalsko ve středu oznámilo hned 5 nakažených, všichni jsou to muži žijící v Lisabonu a okolí. Dalších 15 lidí s podobnými příznaky čeká na výsledky. Itálie má zatím jednoho nakaženého, je to člověk z Říma, který se nedávno vrátil z Kanárských ostrovů.

Španělsko prověřuje osm podezřelých případů této infekce. Regionální ministerstvo zdravotnictví v Madridu uvedlo, že podezřelé případy analyzuje Národní mikrobiologické centrum, aby bylo možné stanovit jednoznačnou diagnózu.

„Obecně se opičí neštovice šíří respiračním přenosem, charakteristika 23 podezřelých případů ukazuje na přenos při pohlavním styku. Nakaženým se daří dobře a jsou izolováni doma, ale jsou pod přísným dohledem pro případ, že by potřebovali nemocniční ošetření,“ uvádí se v prohlášení. Hlavní španělský epidemiolog Fernando Simón uvedl, že je sice nepravděpodobné, že by se opičí neštovice výrazně rozšířily, ale „nelze to vyloučit“.

Evropské zdravotnické úřady monitorují situaci i v ostatních zemích od doby, co se první případ opičích neštovic objevil začátkem měsíce v Británii, kde evidují už devět nemocných. První případ této infekce se objevil 7. května u člověka, který se vrátil z Nigérie. Později se potvrdily další případy, které podle serveru BBC s tímto prvním nesouvisí.

Vedoucí výzkumný pracovník v oblasti globálního zdraví na univerzitě v Southamptonu Michael Head tvrdí, že nejnovější případy mohou být první, kdy byl zdokumentován přenos opičích neštovic sexuálním stykem. To se zatím však podle webu The Guardian nepotvrdilo.

„Neexistuje žádný důkaz, že by se jednalo o pohlavně přenosný virus, jako je HIV. Jde spíše o to, že zde může být klíčovým faktorem pro přenos blízký kontakt během sexuální nebo intimní aktivity,“ uvedl Head.

Nákaza se ve středu potvrdila také u prvního pacienta ve Spojených státech. Je to muž v Massachusetts, který byl nedávno v Kanadě. Američtí zdravotníci nyní zkoumají, zda má tato infekce souvislost s malým ohniskem nemoci v Evropě. Informovala o tom agentura AP.

Nakažený muž je v nemocnici, uvedly na svém webu místní zdravotnické úřady. Daří se mu docela dobře, i když měl příznaky, které vyžadovaly hospitalizaci, řekla doktorka Erica Shenoyová. Prokázaný případ nepředstavuje riziko pro veřejné zdraví, upozornily podle AP úřady.

Nemocnice zatím nedokázala určit, jak se pacient nakazil, ale zdůraznila, že historicky se jedná o velmi vzácné onemocnění s velmi vzácným přenosem po celém světě. „To, co jsme viděli ve Spojeném království, ve Španělsku a v Evropě, bylo nové, a to nám dává důvod k obavám, ale myslím, že by se lidé opičích neštovic nyní neměli bát,“ uvedl.

Zdravotníci v USA uvedli, že jsou v rámci vyšetřování v kontaktu s úředníky ve Spojeném království a Kanadě. „V tuto chvíli však nemáme žádné informace, které by případ v Massachusetts spojovaly s případy ve Velké Británii,“ uvedla Jennifer McQuistonová z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).

Přestože se jedná o jediný případ v USA, o kterém letos CDC ví, připravuje se podle prohlášení na možnost výskytu dalších. V minulém roce se prokázala jedna infekce v Texasu a jedna v Marylandu, a to u lidí, kteří se vrátili z Nigérie.

Opičí neštovice jsou vzácné virové onemocnění, které má mírnější příznaky než pravé neštovice. Poprvé byly zaznamenány u člověka v 70. letech minulého století v Demokratické republice Kongo a posléze byly hlášeny případy i z dalších afrických zemí. Název dostaly podle opice makaka, u něhož byl virus poprvé objeven koncem 50. let 20. století.

Existují dvě formy opičích neštovic, mírnější západoafrický kmen a závažnější středoafrický neboli konžský kmen. U západoafrického kmene byla podle Světové zdravotnické organizace (WHO) prokázána úmrtnost kolem 1 procenta, zatímco u kmene z Konžské pánve může dosahovat až 10 procent.

Zatím není zcela jisté, kterou variantou se nakazili nemocní v USA, ale v Británii se předpokládá, že nedávno diagnostikované osoby mají západoafrický kmen. WHO zdůraznila, že v minulosti bylo prokázáno, že očkování proti pravým neštovicím funguje i proti opičím neštovicím.

Příznaky opičích neštovic jsou horečka, bolest hlavy a vyrážka. Podle britské agentury pro zdravotní bezpečnost (UKHSA) patří k dalším častým příznakům opičích neštovic bolesti svalů, zduření lymfatických uzlin a zimnice, stejně jako vyčerpání. Většina pacientů se z opičích neštovic zotaví během několika týdnů.

Virus se přenáší na člověka kousnutím či škrábnutím či přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů (zejména hlodavců). Šíří se i vzduchem či tělními tekutinami infikovaných osob. Inkubační doba je obvykle jeden až dva týdny, onemocnění trvá dva až čtyři týdny.

CDC předpokládá, že k šíření onemocnění mezi lidmi dochází zejména vzduchem skrze kapénky. „Kapénky se obecně nemohou šířit dále než několik metrů, takže je k přenosu nutný dlouhodobý a blízký kontakt. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělními tekutinami nakaženého,“ uvádí CDC.

„Může se objevit vyrážka, která často začíná na obličeji a poté se rozšíří na další části těla. Vyrážka se mění a prochází různými stádii a může vypadat jako plané neštovice nebo syfilis, než se nakonec vytvoří strup, který později odpadne,“ uvádí UKHSA.

Odborníci se domnívají, že není třeba se příliš znepokojovat. Podle UKHSA je nepravděpodobné, že by došlo k velkému nárůstu šíření nemoci, ačkoli je důležité, aby byly vytrasovány kontakty nakažených osob. Vrchní odborná poradkyně UKHSA Susan Hopkinsová označuje tuto situaci za vzácnou a neobvyklou. UKHSA urychleně vyšetřuje zdroj těchto infekcí, protože důkazy naznačují, že může dojít k přenosu viru opičích neštovic blízkým kontaktem.

Lehčí případy opičích neštovic mohou dokonce podle WHO zůstat neodhaleny. Je pravděpodobné, že lidé, kteří cestují nebo jsou infekci jinak vystaveni, mají často jen malou imunitu, a to právě kvůli tomu, že onemocnění je obvykle geograficky omezené na části západní a střední Afriky.