Rusko za měsíc armádu neobnoví, potřebuje alespoň dva roky, míní expert

Ruský obranný průmysl je pod značným tlakem, jelikož v posledních měsících ztrácí schopnost udržet tempo výroby nových obrněných vozidel a dělostřeleckých systémů.

Kreml nestíhá nahrazovat ztráty, které utrpěl na frontě, a ruská armáda se musí stále více spoléhat na zastaralou techniku.

Institut pro studium války (ISW) ve své únorové analýze vyhodnotil, že Moskva bude v nadcházejících měsících pravděpodobně čelit významným omezením v oblasti materiálního vybavení, lidské síly a ekonomických zdrojů, zejména pokud budou ztráty na Ukrajině pokračovat současným tempem.

Změnu by podle četných vojenských představitelů mohlo přinést příměří, o němž se v posledních dnech intenzivně debatuje. Ukrajina v úterý v saúdskoarabské Džiddě souhlasila s plánem Spojených států na 30denní klid zbraní. Prezident Volodymyr Zelenskyj návrh označil za „pozitivní“.

Šéf americké diplomacie Marco Rubio avizoval, že nyní nabídku příměří předloží Rusům, přičemž zdůraznil, že „teď je míč na jejich straně“. Moskva nicméně návrh odmítla, jak v rozhovoru s ruskou státní televizí oznámil poradce prezidenta Vladimira Putina pro zahraniční politiku Jurij Ušakov.

Jak již bylo zmíněno, nabídka přišla v době, kdy ruská armáda čelí několika výzvám, včetně zpomalující ofenzivy a nedostatku vybavení. Mohlo by tedy pro Rusko jít o kýženou úlevu?

Bývalý velitel armády Spojených států v Evropě Mark Hertling už před měsícem v rozhovoru pro Business Insider upozornil, že krátkodobé příměří povede k nové eskalaci bojů. „Pokud nyní sundáme nohu z plynu, (ruský prezident Vladimir) Putin dostane čas na regeneraci. Olíže si rány, obnoví armádu, bude si myslet, že vyhrál. A jakmile Kreml znovu získá potřebné síly a vybavení, zaútočí znovu,“ varoval.

Kirill Shamiev, expert na ruskou armádu z think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR), Seznam Zprávám řekl, že Moskva by mohla pauzy využít k částečné obnově armádních kapacit, posílení průmyslové výroby a nalezení nových dodavatelských cest.

„Rusko z toho může těžit hned z několika důvodů,“ uvedl Shamiev. „Pokud by na Ukrajině došlo k příměří, Kyjev by musel zrušit válečný stav, což by znamenalo, že mnoho lidí – zejména mladých mužů – by zemi opustilo. To by mohlo oslabit ukrajinské náborové úsilí,“ vysvětlil.

Zároveň připomněl, že zatímco Ukrajina čelí obrovskému tlaku kvůli nutnosti obnovy země a vysokým ztrátám, ruské lidské zdroje jsou mnohem větší. „Jako autoritářský stát má daleko větší možnosti, jak doplnit a udržet vojenské jednotky,“ objasnil s tím, že ruská společnost je válkou zasažena mnohem méně než ta ukrajinská. „Na Ukrajině má téměř každý někoho blízkého, kdo slouží v armádě, zatímco v Rusku je to podle odhadů jen kolem 15 procent obyvatel.“

Jím zmíněné zrušení válečného stavu je ale bez bezpečnostních záruk nepravděpodobné, na což upozornil člen obranné komise Fedir Venislavskij. Navržené příměří nezaručuje stažení ruských jednotek z okupovaných území, odvolání válečného stavu by tak mohlo oslabit obranyschopnost země, zejména pokud by po jeho zrušení část mužů opustila Ukrajinu. Rozhodnutí ale leží pouze na vládě.

Podle Pavla Havlíčka z Asociace pro mezinárodní otázky, který se problematikou Ruska a Ukrajiny zabývá, pouhý měsíc na přezbrojení nestačí.

„Počítá se však s prodlužováním. Právě proto je důležité zajistit udržitelnost příměří a jasně definovat jeho podmínky. I když se teď mluví o testování situace, není vůbec jisté, zda Rusko bude plně dodržovat podmínky,“ podotkl pro Seznam Zprávy.

S tím, že na rozsáhlejší změny je 30 dní málo, souhlasí i Shamiev. A i kdyby došlo k dosažení míru a obnovení diplomatických vztahů s Evropou a Spojenými státy, ruský obranný průmysl by podle něj potřeboval na zotavení mnohem delší čas. „I za nejoptimističtějších podmínek by obnova ruských sil a vybavení mohla trvat od dvou do sedmi let,“ nastínil.

Přesné údaje o početních stavech ruských ozbrojených sil nejsou veřejně dostupné, což ztěžuje hodnocení jejich aktuální síly. Vycházet tak lze pouze z dat ukrajinských ozbrojených sil, které pravidelně informují o ztrátách ruských jednotek na frontě a ty se podle Kyjeva dostávají pod stále větší tlak.

Ukrajinský velitel generál Oleksandr Syrskyj začátkem února uvedl, že Rusko od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 přišlo o téměř deset tisíc tanků. Ukrajinský generální štáb tvrdí, že jen loni jeho vojáci zničili nebo poškodili 3689 tanků, 8956 bojových vozidel pěchoty, 13 050 dělostřeleckých systémů a 407 systémů protivzdušné obrany.

A přestože ruský vojenský rozpočet převyšuje výdaje na obranu všech zemí EU a Velké Británie dohromady – loni vzrostly ruské výdaje na obranu o 42 procent a dosáhly cca 462 miliard dolarů –, podle reportéra a bývalého šéfa moskevské kanceláře Financial Times Henryho Foye to v kombinaci se sankcemi nestačí. „Sankce, logistické potíže a vysoké ztráty na bojišti omezují schopnost Moskvy udržet výrobu na potřebné úrovni, to je prostě fakt. Rusko zbrojí, ale nestíhá,“ vypočítal pro Seznam Zprávy.

Také ruská ekonomika se potýká s významnými problémy. V prvních dvou měsících letošního roku dosáhl rozpočtový deficit 2,70 bilionu rublů (31,45 miliardy dolarů), což představuje 1,3 procenta HDP. Tento deficit je způsoben především vysokými vládními výdaji, zejména v oblasti obrany. Výdaje v lednu a únoru 2025 činily 8,05 bilionu rublů, což je o 30,6 procenta více než ve stejném období předchozího roku.

„Stabilizace ekonomiky by umožnila Rusku udržet stabilní financování vojenských operací a zajistit dlouhodobější udržitelnost vojenské kampaně. K tomu všemu může dojít, pokud Amerika nebude po Rusku požadovat garance, že tentokrát bude příměří brát vážně a nevyužije ho pouze k nabrání sil,“ vysvětlil Kirill Shamiev.

Odborníci na bezpečnost a Rusko také upozornili, že by Rusko mohlo své šance zlepšit, pokud by se soustředilo na modernizaci vojenské techniky, zlepšení logistiky a efektivnější zásobování. To by podle nich pomohlo zmírnit problémy s nedostatkem munice a zlepšit koordinaci na frontě.

To, co bude následovat v dalších týdnech, bude podle Havlíčka velkou zkouškou. „Nejen pro samotné příměří, ale i pro vytrvalost a důvěru v celý proces. V minulosti jsme totiž viděli, že na straně Ruska může být vojenské a politické chování velmi nepředvídatelné, a příměří tak může být jen další částí ‚šarády‘ v rámci širší geopolitické hry,“ dodal analytik s odkazem na Zelenského slova, který během nedávné schůzky v Oválné pracovně před Donaldem Trumpem několikrát zopakoval, že v historii už Rusko podobné dohody porušilo pětadvacetkrát.

Jedním z nejvýraznějších příkladů takového počínání je Druhá minská dohoda. Ta měla v roce 2015 ukončit ruskou agresi na východě Ukrajiny, ve skutečnosti se však jen stala předehrou k plnohodnotné invazi před třemi lety.

„Minsk II byl slabý kompromis, který od Ruska nepožadoval žádné skutečné ústupky. Naopak Kremlu poskytl čas a prostor k přípravě na další útok, zatímco Západ žil v iluzi, že lze dosáhnout trvalého míru diplomatickou cestou,“ upozornil pro Seznam Zprávy známý ukrajinský novinář Ilja Ponomarenko.