„Přijely plné autobusy“. Zranění Rusové plnili nemocnice v Bělorusku

Běloruskému lékaři, kterého CNN nazývá smyšleným jménem Andrej, se letos v srpnu podařilo s jeho rodinou uprchnout z rodné země. Zatímco on se z autoritářského státu musel dostat přes les a přeplavat řeku, kvůli strachu z možné perzekuce, zbytku jeho rodiny se podařilo do Litvy dostat přes checkpoint.

Andrejova rodina mimo jiné v jedné z hraček jeho dcery přes hranice dostala i schovaný USB flash disk. Rentgenové snímky zraněných ruských vojáků na něm dokazují, že země na začátku konfliktu Rusku v ošetřování vojáků významně pomáhala, což Bělorusko dlouhodobě popírá.

Investigace CNN s Andrejovým svědectvím popisuje, co se v nemocnicích na bělorusko-ukrajinských hranicích v prvních týdnech války dělo.

Že se může schylovat k válce, poznal Andrej, když do města, kde žil (Mazyr), dorazili ruští vojáci a udělali si zde základnu. Změnily se i podmínky v práci. Vedení oznámilo, že už dříve zavedené nařízení léčit ruské vojáky bylo prodlouženo do 10. března. „Museli si myslet, že válka do té doby skončí,“ komentuje situaci Andrej. O dva dny později ruští důstojníci z blízké polní nemocnice vybrali zásoby krve z městské rezervy.

V den začátku invaze (24. února) byl Andrej a další lékaři svoláni na schůzku. Zde jim bylo řečeno, že mají mít připravených 250 lůžek zdarma pro ruské zraněné vojáky. Ostatní běloruské pacienty (co mohli) měli poslat domů a plánované operace zrušit.

„Pak nás varovali, že nesmíme sdělovat žádné informace o ruských vojácích. Museli jsme podepsat prohlášení o mlčenlivosti, které nám zakazovalo sdílet jakékoli fotografie, dokumenty,“ vypráví. „Řekli nám, že nás sleduje ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) a že mají způsoby, jak monitorovat naše telefony,“ uvádí dále. Zatímco členů FSB si nevšiml, věděl, že se po chodbách nemocnice pohybují agenti běloruského Výboru pro státní bezpečnost (KGB).

Nejvíce případů dorazilo do městské nemocnice ve městě Mazyr v brzkých ranních hodinách 28. února. Předcházel jim telefonát o jejich příjezdu a několikahodinové čekání v pohotovosti. Následně začaly přijíždět autobusy plné zraněných vojáků.

Nemocniční personál je třídil čísly napsanými na čele podle toho, jak moc špatně na tom byli. Dohromady dorazilo přes 100 vojáků s obličejovým zraněním, tržnými ranami i komplikovanými zlomeninami po výbuchu či střelbě. Ve stejný den přitom místní státní televize zveřejnila zprávu, podle které nemocnice fungovala v běžném provozu. Andrej vysvětluje, že mohlo jít ze strany režimu o taktiku, jak zabránit podezření z přítomnosti ruských vojáků, kterých bylo ve skutečnosti v nemocnici plno.

Některým chyběly oči, jiní potřebovali amputaci – přijeli s gangrénou a roztříštěnými končetinami –, několik jich bylo ochrnutých, jeden přišel o část mozku, další o spodní čelist. Někteří z nich měli na sobě několik dní škrtidla, aby se zastavila krev, a jejich těla byla poseta kulkami a střepinami, jak ukázaly rentgenové snímky. „Zraněných, kteří potřebovali operaci, bylo víc, než jsme měli operačních stolů,“ popisuje dále Andrej. „Rusové nám prostě dali své zraněné (vojáky) a vůbec se o ně nestarali.“

Většina mužů byli mladí, nezkušení vojáci a odvedenci z dalekých končin Ruské federace. Samotný Andrej pak ošetřoval, byť jak sám přiznává s nechutí z celé situace, výsadkáře nebo i příslušníky speciálních jednotek.

Do nemocnice mířili například ti, co na začátku války okupovali okolí Kyjeva, neúspěšně se pokusili obsadit letiště Hostomel nebo asistovali při útoku na Černobyl.

Běloruský autoritářský prezident Alexandr Lukašenko ale přiznává jen dílčí pomoc s ruskými vojáky. „Léčíme je a budeme je léčit i nadále – v Gomelu, v Mazyru a myslím, že i v některých dalších okresních městech, když je k nám převezou. Co je na tom špatného? Zranění lidé vždy dostávali lékařské ošetření během jakékoli války,“ řekl například na začátku března.

Zdůraznil ale zároveň, že se v zemi léčilo maximálně 160 až 170 vojáků. Andrej popisuje jinou realitu. Jen na začátku března do nemocnice mířilo denně 40 až 50 vojáků, kteří byli „přiváženi a odváženi jak na běžícím pásu“. Většina z nich přijížděla velmi brzy ráno nebo v nočních hodinách. Rusové podle něj vozili do nemocnice i své padlé s tím, že „neví, co s nimi dělat“, dodává dále.

Důkazy o přesunu zraněných ruských příslušníků armády do běloruských nemocnic v pohraničí ukazují i satelitní snímky, které s CNN sdílela běloruská nezávislá monitorovací skupina Belaruski Hajun. „Můžeme potvrdit (že Rusové) používali běloruskou infrastrukturu, včetně nemocničních staveb a polních nemocnic. Užívali také márnice…používali vlakové stanice nebo letecké základny na transport mrtvých a zraněných,“ řekl její zakladatel Anton Motolko.

O zapojení běloruských nemocnic informoval i tým běloruské opoziční vůdkyně Svjatlany Cichanouské. S odkazem na otevřené zdroje například její poradce Franak Viačorka CNN řekl, že Rusové využívali vybrané nemocnice v zemi od začátku okupace do dubna.

Andrej, kterému se podařilo úspěšně ze země uprchnout i díky pomoci jeho souseda, zašifrovaným zprávám o tom, jak cestu uskutečnit a zapojení disidentů ze zahraničí, aktuálně pobývá na území Evropy. Rád by pokračoval v práci lékaře, dodává CNN.