Přibývající satelity jsou problém. Nevadí jen astronomům, jde o klima

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V pondělí zamířilo na oběžnou dráhu Země dalších 46 satelitů Starlink firmy Space X. Zařízení se přidala do mohutné sítě čítající asi 5500 satelitů, které zákazníkům na různých místech planety poskytují internetové připojení.

Už teď tvoří satelity společnosti Elona Muska, které byly poprvé vypuštěny teprve v roce 2019, přes polovinu celkového počtu (k 7. březnu bylo na oběžné dráze 9494 satelitů).

Musk má zatím povolení na 12 tisíc satelitů a žádá o dalších 30 tisíc.

Na rapidním nárůstu se navíc nemusí podílet jen Space X, ale i její konkurenti. Ti jsou sice hodně pozadu, ale například britský OneWeb jich má už přes 600.

Proč může tento satelitní boom představovat problém?

Hojně diskutovaná je stále palčivější problematika takzvaného vesmírného smetí, tedy zahlcování oběžné dráhy (zejména té nízké) velkým množstvím nekontrolovatelných a nefunkčních zařízení. Například ve Spojených státech se to úřady rozhodly řešit snížením maximální doby, do kdy musí zařízení po konci své mise z oběžné dráhy zmizet, a to z 25 na pět let.

Na rostoucí počet satelitů si stěžují i astronomové, kterým jasná tělesa na noční obloze ztěžují pozorování vesmírných předmětů a vědecké bádání.

Pak je tu ještě jeden problém - sice jen hypotetický, ale s potenciálně nejvážnějšími důsledky.

Vědci už roky upozorňují, že při shoření satelitů v atmosféře, což je častý způsob, jakým se tato zařízení z oběžné dráhy „uklízí“, dochází k uvolňování látek, u nichž existuje riziko, že mohou negativně ovlivňovat ozonovou vrstvu nebo klima.

Na hrozbu se dlouho nemyslelo, protože satelity tvořily zanedbatelnou část potenciálně nebezpečného materiálu v porovnání s tím, co se uvolní při hoření meteoritů, případně i při vulkanických erupcích nebo různých druzích lidmi způsobeného znečištění.

S rostoucím počtem družic, které jednou budou muset být „uklizeny“, to ale přestává být jisté. Satelity navíc obsahují problémovější látky než meteority. A jelikož jsou z kovů, je větší pravděpodobnost, že shoří právě až v nižším patře atmosféry poblíž ozonové vrstvy. Minulý měsíc mimochodem Space X oznámila, že kvůli vadě shodí do atmosféry rovnou stovku starších satelitů.

Co se týče ozonové vrstvy, vědci mají dobré znalosti o tom, co vedlo k jejímu narušení v minulosti. Takzvané ozonové díry způsobovaly průmyslové plyny (freony), které se dostaly do stratosféry, respektive stratosférických mraků nad polárními oblastmi, kde se z těchto jinak neškodných látek odštěpily látky schopné ničit ozon.

Ničení ozonové vrstvy, která planetu a život na ní chrání před škodlivým UV zářením, se podařilo zastavit díky Montrealskému protokolu, uzavřenému v roce 1987, a následnému snižování emisí freonů.

Vědci se už delší dobu domnívají, že satelity by v budoucnu mohly ozonovou vrstvu ohrozit například uvolňováním hliníku. V loni publikované studii se navíc podařilo zjistit, že právě hliník a další potenciálně nebezpečné látky se už ve stratosféře (tedy ve stejné úrovni jako ozonová vrstva) nacházejí.

Otázkou zůstává, nakolik jsou opravdu škodlivé, respektive jestli dokážou rozpoutat podobné reakce jako freony a začít tvořit ozonové díry.

Ještě méně jasný je potenciál vlivu na klima. Ve studii z roku 2021 vědci uvádí, že nehlídaným uvolňováním hliníku vlastně riskujeme, že dojde například ke změně albeda (odrazivost povrchu) s nepředvídatelnými následky pro globální klima.

Spoluautor loni publikované studie Dan Cziczo z Purdueovy univerzity v Indianě nedávno pro web The Conversation řekl, že jeho hlavní obavou je možnost, že by jen relativně malé množství látek uvolněných do atmosféry při hoření satelitů mohlo přispět k tvoření oblačnosti, která posiluje skleníkový efekt.

Oba problémy velmi pravděpodobně nejsou aktuální, protože zatím do atmosféry velké množství satelitů nepadá. Není ani jisté, jestli to problém vůbec kdy bude. Vědci ale v textu studie z roku 2021 varují, že pokud se otázka dostatečně neprozkoumá a satelitů bude nadále přibývat, dochází svým způsobem k nekontrolovatelnému pokusu s geoinženýringem, který je jinak zakázaný.