Článek
/Od zvláštního zpravodaje Seznam Zpráv v Manile/
36 let poté, co v Manile padla diktatura Ferdinanda Marcose a jeho rodina musela do exilu na Havaj, zvítězil jeho syn a jmenovec v prezidentských volbách naprosto drtivým způsobem, jaký země od obnovení demokracie nezažila.
Předběžné výsledky ukazují, že Ferdinand Marcos mladší, přezdívaný Bongbong, získal přes 50 procent hlasů, což je v jednokolovém hlasování s účastí deseti kandidátů výsledek skutečně nevídaný. Ovšem zcela konzistentní s tím, co od začátku roku opakovaně ukazovaly předvolební průzkumy.
Viceprezidentkou byla navíc podobně drtivě zvolena Sara Duterteová, dcera končícího prezidenta Rodriga Duterteho, jehož vláda v posledních šesti letech otřásla samotnými základy demokratického zřízení v zemi. Přesto si Duterte udržel mezi veřejností nezvykle vysokou podporu (přes 80 procent), což řadu komentátorů vedlo k závěrům, že pro Filipínce demokracie nepředstavuje skutečnou hodnotu a rádi se podvolí vládě pevné ruky.
Je celkem možné, že právě takové vlády se od Bongbonga Marcose dočkají. V předvolební kampani se sice omezoval na velmi obecná vyjádření a sliby pozvednout Filipíny na úroveň, kde podle něj za vlády jeho otce – kterou nazýval „zlatou érou“ – byly, ale zároveň naznačoval, že chce pokračovat v kurzu, který Duterte nastolil.
Liberální část společnosti naopak doufala, že po Duterteho šestiletce přijde změna s vítězstvím opoziční vůdkyně a dosavadní viceprezidentky Leni Robredové. Ta se vůči Duterteho politice od začátku striktně vymezovala a opakovaně ho kritizovala za jeho krvavou válku proti drogám, jíž padlo podle policejních statistik za oběť přes šest tisíc lidských životů (podle lidskoprávních aktivistů možná až čtyřikrát tolik), i další excesy včetně útoků na média či předsedkyni nejvyššího soudu, kterou nechal z funkce proti její vůli odstranit.
Zatím je brzy předpovídat, jak se poražený tábor, na jehož podporu se aktivizovala i velká část filipínské občanské společnosti, zachová.
Leccos se ale dá vytušit z rozhovorů, které jsem před volbami v Manile vedl. Například předseda studentské rady na největší vzdělávací instituci v zemi, Filipínské univerzitě (UP), Jonas Abadilla, mi tvrdil, že mládež a studenti budou proti návratu Marcosovy rodiny do prezidentského paláce vehementně protestovat: „Když je necháme, aby si moc vzali nazpět, vrátí se spolu s nimi i tyranie a diktatura, a to nesmíme dopustit. Jsem si jistý, že spousta studentů, a nejen jich, vyjde do ulic a budeme bojovat až do konce.“
Mládež a studenti budou proti návratu Marcosovy rodiny do prezidentského paláce vehementně protestovat, je přesvědčen Jonas Abadilla, předseda Studentské rady Filipínské univerzity (UP Diliman).
Přepisování dějin
Abadilla je zároveň přesvědčen, že se Bongbongu Marcosovi podařilo mýtus o „zlaté éře“ Filipín za vlády jeho otce protlačit do veřejného prostoru systematickým šířením dezinformací skrze sociální sítě.
Toho si ostatně všimla řada pozorovatelů. Podle Abadilly navíc selhává vzdělávací systém: „Na střední škole je vyčleněn na výklad toho, co přinesla Marcosova vláda za časů výjimečného stavu – perzekuce, vraždy, mučení a masové porušování lidských práv – jen týden nebo dva, to je potřeba napravit, aby naše školství bylo lépe připraveno na hrozby, které představuje historický revizionismus.“
Jenže na to by už teď mohlo být pozdě, jak mi přiznala i ředitelka Nadace Památníku hrdinů (Bantayog ng mga Bayani) v manilské městské části Quezon City Maria Cristina Rodriguezová. „Podcenili jsme, myslím, to extrémní odhodlání Marcosovy rodiny vrátit se k moci, a to, co všechno jsou pro to ochotni udělat včetně systematického financování dezinformačních kampaní s cílem očistit svou pověst. To začalo už dávno.“
Dějiny už se přepisují, upozorňuje Maria Cristina Rodriguezová, ředitelka Nadace Památniku hrdinů.
Nabízí se tedy, jestli se nyní jako šéfka instituce, která má v popisu práce dokumentovat zločiny Marcosova režimu a zpřístupňovat toto bádání veřejnosti, neobává, že se památník ocitne pod tlakem?
„To je samozřejmě možné. Ta hrozba nad námi visela i za nynější (Duterteho) administrativy. Máme ale plán B. Rozhodně se nedáme lacino, budeme bojovat za zachování našeho fungování a nedopustíme, aby cokoli z dokumentů a exponátů, které jsme nashromáždili, přišlo k úhoně a lidé k tomu ztratili přístup,“ ujistila mě tahle vitální sedmdesátnice.
Příběh dlouho odkládaného Marcosova pohřbu na manilském Hřbitově hrdinů.Video: Pavel Vondra, Seznam Zprávy
Těžko říct, jestli by si i po sečtení volebních výsledků stála za tím, že čím víc se Marcosova rodina bude snažit mást lidi přepisováním dějin, tím víc se historická pravda o vládě Ferdinanda Marcose staršího vyjeví.
Filipínci ve své většině ve volbách přinejmenším dali najevo, že jsou ochotni dát Marcosovým další šanci.
