Premiér v CIA. „Leckteré evropské země nám mohou závidět,“ říká Fialův poradce

/Od naší zvláštní zpravodajky ve Washingtonu./

Jakmile bylo jasné, že se český premiér Petr Fiala (ODS) podívá do Bílého domu, přistála mu v „poště“ i pozvánka do sídla americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) na jednání s jejím ředitelem Williamem Burnsem. Na to se předseda vlády dostavil v pondělí dopoledne spolu se šéfy tří českých tajných služeb.

O tom, co přesně za zavřenými dveřmi zaznělo, se z pochopitelných důvodů mlčí. Fialův poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar nicméně pro Seznam Zprávy specifikoval, že tématem byla situace na Blízkém východě a na Ukrajině.

Vyzdvihl i spolupráci, která mezi oběma zeměmi panuje. „Je to o vzájemné důvěře, která se buduje dlouho. Myslím si, že Česká republika jako stát i její jednotlivé složky ji aktivně a dlouhodobě budovaly a nikdy v tomto směru nebyly zkompromitovány,“ přiblížil Pojar česko-americké vztahy v oblasti zpravodajských služeb.

V rozhovoru, který se odehrál ve Washingtonu jen pár hodin po jednání v sídle amerických zpravodajců, přišla řeč i na to, jak se Česko do takové pozice vůbec dostalo.

Jak chápat návštěvu v sídle CIA? Přece jenom tam zavítal premiér i šéfové tří českých tajných služeb, což minimálně na první pohled působí výjimečně.

Na jednu stranu to asi výjimečné je, byl bych ale rád, aby to bylo standardem, protože české zpravodajské služby mají dobré renomé a s těmi americkými i dobrou spolupráci. Tato spolupráce je pro nás výhodná, protože Spojené státy v nás mají důvěru a my se dozvíme ledacos, co se hodí pro naši bezpečnost, pro bezpečnost našich občanů.

Když přišlo pozvání, jestli by se premiér v Langley nezastavil, tak samozřejmě neváhal. Jednak byl poctěn a jednak věděl, že je to důležité a že se něco dozví. Myslím, že setkání to pro něj bylo zajímavé a že americká strana ocenila, že ho právě šéfové tajných služeb doprovodili a že nedocházelo k žádným žabomyším válkám kvůli tomu, kdo tam bude a kdo ne.

Berou nás jako předvídatelného a solidního partnera, kde je to o podstatě spolupráce. A tak to má i být.

Dozvěděl se tedy premiér něco nového?

Něco nového se určitě dozvěděl, protože tématem byla aktuální situace na Blízkém východě a zpravodajské služby Spojených států mají přece jenom přímé a bližší informace o tom, co se stalo, co se děje a co lze očekávat. Zajímavá byla i debata ohledně situace na Ukrajině.

Premiér se hodně ptal a rozhodně se nenudil. Myslím ale, že pro druhou stranu – neboli pro tu stranu, která poskytovala informace – bylo zase zajímavé slyšet, na co se ptá. Do určité míry šlo o dialog, nebyl to jen jednostranný brífink. Bylo to také o tom, co si myslí naše strana, jak to čteme, jak to vidíme. Pro nikoho to nebyla ztráta času.

Jak důležitými partnery si vlastně jsou zpravodajské služby USA a Česka? A došlo v tomto ohledu v posledních letech ke změně?

Myslím, že jsme adekvátně důležitými partnery a že naše vztahy jsou dlouhodobě dobré. Důvěru můžete rychle získat, ale také ji můžete rychle ztratit. Nabývá se dlouho, takže kontinuita v posledních 30 letech je tu určitě vidět, včetně profesionality těchto služeb.

Myslím si, že nám leckteré jiné evropské země mohou závidět, protože ne všichni mají takový přístup k informacím jako my.

Co vlastně stojí za tímto naším postavením? Nemůže za to třeba i naše momentální angažovanost ohledně Ukrajiny?

Myslím, že jsme se do tohoto bodu dostali právě předvídatelností a profesionalitou našich služeb a dlouhodobou spoluprací. Ty nejdůvěrnější informace totiž získáváte jen ve chvíli, kdy máte důvěru nebo když je důvěra oboustranná. Ta nejsilnější nakonec může být mezi dvěma partnery, ne kolektivně mezi pěti, deseti nebo sedmadvaceti.

Je to o vzájemné důvěře, která se buduje dlouho. Myslím si, že Česká republika jako stát i její jednotlivé složky ji aktivně a dlouhodobě budovaly a nikdy v tomto směru nebyly zkompromitovány. Podařilo se nám to tak udržet, a i když zdaleka nejsme jediní, rozhodně patříme mezi ty, u kterých se to dá říct.

Ukrajinská válka nás určitě v mnoha ohledech sblížila. Vidíme nepřítele, vidíme, co je ve hře a že je nutné spolupracovat ještě více. Nestavil bych to ovšem jen na nějakých konkrétních událostech, byť jsou to události dějinného významu.

Zmínili jsme již předávání informací, šel ale premiér Fiala – či zbylí členové jednání – na schůzku v CIA s nějakým dalším cílem?

Myslím, že cílem bylo se navzájem ubezpečit, že to dává smysl, že máme zájem pokračovat a demonstrovat to, že jsme otevření ve spolupráci, a že premiér i česká vláda stojí za všemi třemi našimi službami a za jejich profesionalitou. Tedy demonstrovat to, že v České republice táhneme za jeden provaz.