Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Volby v Katalánsku už léta slouží jako barometr míry společenské podpory pro odtržení regionu od zbytku Španělska.
Ty letošní, které se konaly kvůli politickým neshodám předčasně, ukázaly, že tamní obyvatelé už o nezávislost, kterou jim politici léta bez skutečných výsledků slibují, ztrácí zájem.
Vítězem nedělního volebního klání se stali se ziskem 42 ze 135 křesel katalánští socialisté blízcí vládě v Madridu. Za nimi se umístily separatistické strany. Strana Junts prominentního expremiéra Carlese Puigdemonta, který stál v roce 2017 v čele snah o odtržení regionu, získala 35 křesel. Dosavadní vládní strana ERC dosáhla na dvacet mandátů.
Přesto, že však separatistické strany obdržely dvě za tří prvních příček, výsledky voleb ve Španělsku vnímají jako velkou ránu pro katalánské hnutí za nezávislost.
Vůbec poprvé od obnovení demokracie se totiž separatistickým stranám nepodařilo v součtu získat většinu křesel v regionálním parlamentu. Z vedení regionu by mohly zmizet po deseti letech u moci.
Jak Katalánci reagovali na předčasné volby
„Téma katalánské nezávislosti už mě unavuje,“ stěžuje si reportérce Seznam Zpráv Carmen z Barcelony. Katalánce teď zajímá hlavně to, jak jim vláda pomůže v boji už s tři roky trvajícím suchem.
„V každých volbách dosud daly dohromady většinu. Neznamená to, že vždy zformovaly koalice, měli jsme tu i jiné vlády, součet křesel separatistických stran ale vždy dával většinu,“ vysvětlil v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy španělský politolog Marc Guinjoana Cesena, o jak zásadní změnu se jedná.
Nezávislost už netáhne
Puigdemont ze špatných výsledků separatistických stran obvinil nedostatečnou mobilizaci i politické rozbroje, které uvnitř tohoto tábora dlouhodobě panují. „Značná část voličů, kteří jsou pro nezávislost, je stále demobilizovaná a nadále se zdržuje hlasování,“ okomentoval volby podle serveru Catalan News.
Proč chtějí Katalánci nezávislost?
Nacionalisté tvrdí, že Katalánsko, které je se svými 7,5 miliony obyvatel jedním z nejbohatších španělských regionů, má z morálního, kulturního, ekonomického i politického hlediska právo na sebeurčení.
Historie regionu sahá téměř 1000 let do minulosti. Před španělskou občanskou válkou se Katalánsko těšilo poměrně velké míře autonomie, která však byla za vlády diktátora Francisca Franka potlačena. Po jeho smrti získal region na základě ústavy z roku 1978 opět autonomii a jako součást nového demokratického Španělska prosperoval.
Zákon z roku 2006 Katalánsku přiznal ještě větší pravomoci, posílil jeho finanční vliv a označil ho za „národ“. Španělský ústavní soud mu ovšem v roce 2010 většinu těchto pravomocí zase vzal, čímž mezi Katalánce zasel nespokojenost.
Ta ještě zesílila v důsledku vleklé ekonomické krize, která odstartovala v roce 2008. Mnozí Katalánci si stěžovali na to, že centrální vláda si od nich bere na daních víc, než regionu vrací. Tento pocit mezi katalánskými nacionalisty převládá dodnes.
Podle politologa Ceseny z Universitat Oberta de Catalunya v Barceloně lze ale propad popularity separatistů vysvětlit jednoduše – lidé už jsou po letech otrávení.
„Nepodařilo se jim dosáhnout toho, na co lákají své voliče, tedy nezávislosti. Nemají žádný plán, jak odtržení od zbytku Španělska provést, nemají žádnou strategii, jak svého cíle dosáhnout,“ vysvětlil.
Katalánci, se kterými Seznam Zprávy mluvily krátce po vyhlášení předčasných voleb, jeho slova potvrzují. Podle čtyřicátníka Alberta si „lidé uvědomili, že nezávislost je v podstatě nemožná“ a téma pro ně tak ztratilo význam. Zatímco v roce 2017 sám hlasoval pro odtržení, letos do poslední chvíle nevěděl, komu ve volbách odevzdat svůj hlas.
Z šetření Katalánského vládního statistického institutu vyplývá, že podpora nezávislosti od roku 2017, kdy se konalo nelegální referendum o odtržení regionu od Španělska, klesla z 49 % na 42 %.
Téma nezávislosti, které bylo dlouho v centru tamních politických debat, v květnových volbách navíc zastínila mnohem palčivější témata. Mnozí Katalánci dopředu avizovali, že mnohem důležitější pro ně při rozhodování bude, jak si politici dokážou poradit s historickým suchem, krizí bydlení nebo imigrací, která zde dosahuje nejvyšší úrovně v celém Španělsku.
Možná i proto se do parlamentu poprvé dostala krajně pravicová strana Aliança Catalana, která je kromě boje za nezávislost známá i svou ostrou protiimigrační rétorikou (psali jsme zde). V nedělních volbách si přišla na dvě křesla.
Body pro Sáncheze
Lídr vítězných socialistů Salvador Illa, který byl dřív španělským ministrem zdravotnictví, volby označil za začátek „nové éry pro Katalánsko“. Poděkoval přitom španělskému premiérovi Pedro Sánchezovi, který podle něj k vítězství svou politikou výrazně přispěl.
Výsledky hlasování v Katalánsku jsou podle zahraničních médií pro Sáncheze dobrou zprávou a krátce před konáním voleb do Evropského parlamentu posilují jeho pozici.
Zda stane v čele regionální vlády zástupce socialistů, ovšem zůstává v tuto chvíli nejasné. Jak v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy upozornil politolog Cesena, katalánská politika je velmi fragmentovaná. Sestavení kabinetu tak může trvat dlouho a nejsou vyloučeny ani další předčasné volby.
Katalánská vládní strana ERC, která zaznamenala v nedělních volbách výrazný propad, avizovala, že se chystá do opozice. Její podpora by ovšem mohla být klíčová pro sestavení socialistického kabinetu.
O podporu ERC usiluje i Junts, jejíž lídr Puigdemont apeloval na to, aby strany zkusily napravit pošramocené vztahy. Sám po volbách zopakoval, že bude usilovat o úřad katalánského premiéra.
Amnestie pohledem španělského novináře
„Separatistické myšlenky jsou v Katalánsku stále živé,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy novinář španělského listu El Mundo Iñaki Ellakuría. Amnestie pro stíhané katalánské lídry podle něj může vyvolat další snahy o odtržení.
V čele regionu stál Puigdemont už před lety. Po tom, co v roce 2017 zorganizoval referendum o vyhlášení nezávislosti na Španělsku, na něj byl vydán zatykač a uprchl do belgického exilu. Už před volbami slíbil, že se do Katalánska vrátí, sjednotí hnutí za nezávislost a dosáhne jí.
Španělský novinář Iñaki Ellakuría v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy označil Puigdemontův možný návrat do vlasti za „porážku právního státu tváří v tvář katalánské nezávislosti“.
Cestu k němu otevřel příslib amnestie pro separatistické lídry viněné ze vzpoury kvůli organizaci nelegálního referenda o nezávislosti regionu, který dal Sánchez v listopadu stranám Junts a ERC výměnou za jejich parlamentní podporu pro španělskou vládu. Díky tomu se premiér navzdory kritice udržel v čele země (psali jsme zde).
Podle zahraničních médií výsledky voleb dávají Sánchezovi šanci prezentovat nedávné kroky, které vyvolaly ve Španělsku rozruch, v novém světle.
Zdroj ze španělské vlády deníku The Guardian řekl, že „vítězství Salvadora Illy znamená konec procesu osamostatňování – díky politice harmonie, dialogu a soužití, kterou provádí premiér Pedro Sánchez“.
