Překvapení je, že se to stalo až teď, říká ukrajinský reportér o otřesu vlády

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinská vláda zažívá největší obměnu od začátku ruské invaze na Ukrajinu před více než dvěma a půl lety. Vystřídat se má více než polovina současného kabinetu.

Ukrajinský reportér a politický analytik Sergej Sydorenko, který je spoluzakladatelem serveru Evropská pravda, v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, že změny mají být mimo jiné i způsobem, jak chce vláda dát najevo, že šetří, protože se chystá snížení počtu resortů.

„To je ale blbost. Když snížíte počet ministerstev, nesníží to jejich rozpočet. Odpovídá to populistickým sloganům, které opakovaně vznáší sám prezident i jeho administrativa,“ je přesvědčený Sydorenko.

Po sérii úterních demisí oznámil odchod z ukrajinské vlády i ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Další rezignace mají následovat. Co za tak razantními změnami ve vládě stojí?

Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. Není nic, co by za tím obecně stálo.

Změny se už po docela dlouhou dobu očekávaly. V ukrajinských politických kruzích každý věděl o záměru udělat velkou rotaci ve vládě. Dokonce se to i v létě oznamovalo. Bylo tedy spíše překvapivé, že se to nestalo už tehdy a odložilo se to.

Prezidentská administrativa to chtěla udělat komplexně. Nechtěla jednu rotaci po druhé, ale shromáždit všechny změny do jednoho balíčku. A právě to teď sledujeme.

Důležité je také zmínit, že důvod pro odstoupení každého z nich je jiný. Někteří skutečně nebyli efektivní, jiní ano, ale přesouvají se na jiné pozice. Je to komplexní rotace a neexistuje jeden důvod, který by ji vysvětlil.

Řekl byste, že vládu ke změnám motivovalo to, že chtěla posílit svoji pozici?

To si nemyslím. Na Ukrajině v současné době není vláda tou nejsilnější institucí. Klíčová rozhodnutí dělá prezident a jeho administrativa. Vláda je výkonným orgánem, ne ale tím, kdo určuje politiku. To sice není úplně dobře. Osobně bych rád viděl silnější vládní strukturu. Neočekávám ale, že by se to změnilo.

Nemůže být rozhodnutí obměnit vládu reakcí na to, že jsou lidé už po tolika letech unavení z toho, že je reprezentují ti samí politici?

S tímto vysvětlením bych souhlasil, kdyby se měnil premiér. To se ale nestalo.

Za prvé, neřekl bych, že většina propuštěných politiků byla tak veřejně známá. Kuleba sice byl, ale ani jeho nástupce jistě nebude méně veřejně známý. (Vicepremiérka pro evropskou integraci Olha) Stefanišynová rezignuje a bude znovu jmenována, to je jen technický krok. Změní se pouze jméno její pozice. Na základě ukrajinské legislativy ale musí být nejdřív propuštěna a pak znovu jmenována. Veřejné tváře se tedy nemění.

Proč se změny ve vládě odehrávají právě teď?

Nic zvláštního za tím není. Očekávali jsme to už v létě, teď se to děje na začátku září. Kdyby se objevily nějaké důvody, které by bránily tomu, aby se to stalo teď, odehrálo by se to v říjnu. Není to nic, co by změny vázalo k politickým kruhům a speciálním událostem. Za válečného stavu se nemohou konat volby.

Je to poměrně očekávaná politická rotace. Nikdo dopředu nevěděl, jak bude vypadat. Objevovaly se různé spekulace. Někteří lidé, které bych rád viděl mezi propuštěnými, zůstávají. Někteří, kteří bych chtěl, aby zůstali, odchází.

Chci také zdůraznit, že dle mých informací ti, co byli propuštěni, nejsou propuštěni nadobro. Najde se jim nějaká jiná pozice, možná ne okamžitě, ale ve většině případů tak do týdne nebo dvou.

Poslanci ve středu neschválili demisi místopředsedkyně vlády a ministryně pro reintegraci okupovaných regionů Iryny Vereščukové a šéfa ukrajinského Fondu státního majetku Vitalije Kovala. Proč?

To je poměrně vtipné. Nemyslím si, že to tak zůstane. Zítra se o tom bude hlasovat znova a schválí to.

Ze strany ukrajinského parlamentu šlo o politický krok. Ministři nepřišli před propuštěním reportovat o tom, co ve funkci dokázali, jak velí tradice. Mnoho z nich nepřišlo vůbec. Parlament to vnímal jako neúctu a rozhodl se nehlasovat pro ty, kteří nepřišli. Ministrům, kteří přišli, to schválili.

Nemá to žádné důsledky, je to jenom taková vtipná hra.

Okamžitě se začalo spekulovat o tom, kdo by mohl Kulebu ve funkci nahradit. Mnozí odhadují, že by to mohl být dosavadní první náměstek resortu Andrij Sybiha. Byl by podle vás dobrým adeptem na tuto pozici?

Je to poměrně očekávaná volba. Nejsem si jistý, jak to funguje v České republice, na Ukrajině ale spadá ministerstvo zahraničních věcí do oblasti odpovědnosti prezidenta a jeho týmu. Kandidáti na všechny ministerské pozice jsou legálně navržení koalicí. Ministra zahraničí a obrany navrhuje prezident.

Je těžké předpovídat, jak se to vyvine. Zatím je to jen spekulace, nikoliv návrh. Nemyslím si ale, že by byl (Sybiha) špatnou volbou. Je to respektovaný kariérní diplomat. Není to člověk jenom s politickým backgroundem. Uvidíme, jak se s tím vypořádá. Rozhodně bych ale nebil na poplach, že se děje něco špatného.

Spekuluje si už i o někom, kdo by mohl nahradit ministra pro strategický průmysl Alexandera Kamyšina?

Žádná jména jsem zatím neviděl. V tuto chvíli není ani jisté, že ministerstvo zůstane zachováno. Někteří tvrdí, a zní to rozumně, že bude sloučeno s jiným orgánem.

Nevysílají změny na tak významném ministerstvu, které má na starosti mimo jiné výrobu zbraní, špatný signál veřejnosti? Že nefunguje tak, jak má?

Nemyslím si. Kamyšin dále zůstane ve vedení. Není jasné, na jaké pozici, zvěsti se různí.

Je velmi důležité si také uvědomit, že samotná rotace není tím jediným důvodem, proč k ní dochází. Jeden z deklarovaných důvodů souvisí s tím, že musíme snížit rozpočtové výdaje tím, že snížíme počet ministerstev. To je ale blbost. Když snížíte počet ministerstev, nesníží to jejich rozpočet. Odpovídá to populistickým sloganům, které opakovaně vznáší sám prezident i jeho administrativa.

Kdybych měl rozhodnout, která ministerstva se mají sloučit, ministerstvo strategického průmyslu bych jmenoval jako jedno z nich. Nezní to jako orgán, který by si zasloužil vlastní ministerstvo. Stačilo by, kdyby to bylo součástí něčeho dalšího nebo vládní agentury. Nebyl bych tedy překvapen, kdyby toto ministerstvo zmizelo.

Můžeme také očekávat, že vicepremiérka pro evropskou integraci, což je jedno z mých profilových témat, bude kombinovat dvě pozice. Nyní je jen vicepremiérka, později bude i ministryní spravedlnosti. Dochází ke slučování.

Je to opět jen populistický krok, nesníží to rozpočtové výdaje. Kombinování pozic mě ale neděsí. V procesu evropské integrace je klíčem k úspěchu přizpůsobení právního systému tomu evropskému. Všechny právní úpravy musí projít kontrolou ministerstva spravedlnosti. Takže to je víceméně rozumné.