Co jsme se za dva roky naučili z bojiště: Zbraně, které určují vývoj války

Povahu války na Ukrajině ovlivňuje celá řada faktorů: od politických cílů obou stran, přes organizaci armád, schopnosti velitelů i kvalitu obou vojsk - a také technika.

Tak jakou, proč a jak ji obě strany využívají? Co je nového a co se naopak nemění? Které zbraně jsou nejdůležitější a ve kterých má někdo menší či větší převahu?

Na začátku války se z mnoha stran ozývalo, že vysoké ztráty ruské těžké techniky ilustrují konec tanků a mohutných obrněnců obecně. V průběhu roku 2023, kdy nad bojištěm začaly ve velkém kroužit malé kamikadze FPV drony, zazněly - už slaběji - podobné názory. Jenže na frontě nic takového není vidět.

Ruská armáda se ze všech sil snaží doplňovat stavy techniky ze skladů sovětské techniky často i 50 let staré, Ukrajinci shání další a další tanky, a především právě obrněná vozidla pro pěchotu. Obojí stále představuje na bojišti nezastupitelný faktor.

Ano, takové stroje jsou zranitelnější než v minulosti především kvůli všudypřítomným dronům, ale ukrajinské bojiště je prostě extrémně nebezpečné pro všechnu techniku i všechny účastníky. Oběťmi dronů se stávají zcela rutinně i jednotliví pěšáci, obrněnci mají jen podstatně větší naději, že úder přečkají.

Protivník bez vhodných zbraní je často proti desítkám tun oceli naprosto bezmocný a nezbývá mu než doufat ve štěstí. Mnohokrát záběry z dronů ukázaly pásová vozidla, jak vlastní vahou zahrnují zákopy nepřítele i bezmocnými muži uvnitř.

Tanky mají stále nepřekonatelnou kombinaci palebné síly a odolnosti, vozidla pro dopravu pěchoty zase umožňují protivníka překvapit nebo uniknout za situací, které by pro nekrytou pěchotu byly smrtelné.

V létě 2022 zažila ruská armáda šok. Na bojišti se objevily první systémy HIMARS a M270, tedy zbraně vyvinuté na konci studené války speciálně proti sovětské armádě. Byly vybaveny velmi přesnými – byť relativně lehkými – střelami s dosahem 70 kilometrů.

I když na papíře to mělo být jinak, moderní ruské systémy protivzdušné obrany nedokázaly střely spolehlivě zasahovat. Střely GMLRS tak během letních nocí dokázaly opakovaně a přesně likvidovat muniční sklady, velitelská stanoviště nebo třeba Antonovský most u Chersonu.

Díky úspěšné kampani zpomalily hlavně dodávky granátů pro ruská děla, což v těžkém létě 2022 poskytlo ukrajinské armádě alespoň nějakou úlevu. Rusové se museli přizpůsobit, a změnit systém zásobování, který do té doby spoléhal na velké sklady munice blízko fronty. Celý proces trval měsíce a ve výsledku už není tak efektivní jako dřív.

Invazní síly se poučily. Kde to bylo možné, vhodné cíle přesunuly dál od fronty, nebo třeba do bunkrů, které relativně lehké střely nemohou zasáhnout. Změnily také koncepci protivzdušné obrany, aby měla větší šanci útoky odrazit.

Ale přítomnost zbraně, která dokáže v dobrých podmínkách (když GPS signál není rušen) zasahovat cíle s přesností kolem jednoho metru v pásmu několika desítek kilometrů od fronty, i tak výrazně limituje možnosti Rusů. Ti vlastní vhodnou zbraň podobných schopností nemají. Naštěstí pro Kyjev nemá agresor podle všeho ani systém vyhledávání cílů, který by schopnosti takové zbraně dokázal využít, byť rychlost reakce ruských sil na bojišti se od začátku války výrazně zvýšila.

Nasazení HIMARS je takový úspěch, že výrobce zvýšil produkci na dvojnásobek. A Rusku se k únoru 2024 stále nepodařilo prokázat, že by zničilo byť jediný ukrajinský raketomet tohoto typu.

Rok 2023 byl z hlediska technologie na frontě rokem dronů ovládaných z pohledu první osoby, tzv. FPV dronů (first-person view). Stroje řízené díky kameře namířené ve směru letu se používaly v minulosti pro závodění, kde jde o rychlost a obratnost. Na Ukrajině pod ně obě strany začaly zavěšovat munici.

Hlavní výhodou dronů je nízká cena za přesnost. Používají se a fungují jak obdoba drahých naváděných střel. Nejsou sice tak ničivé, může je zastavit síť nebo pletivo, je možné jejich signál vyrušit, ale nabízí ve své cenové kategorii zcela unikátní přesnost. Jak dokazují záběry z fronty, tyto stroje v rukou zkušeného operátora mohou proniknout do bunkrů, vletět otevřeným poklopem do prostoru obrněnce nebo zasahovat i jednotlivé vojáky.

Přitom za nízkou cenu. Ukrajinská protitanková střela Stugna-P vyjde na 20 tisíc dolarů, americký Javelin na dvakrát tolik. FPV drony stojí zhruba od 400 do 1200 dolarů podle vybavení, velikosti, či doletu. Díky nízké ceně může Ukrajina v roce 2024 mít za cíl vyrobit milion těchto strojů.

Velkou výhodou je kromě nízké ceny i relativní jednoduchost výroby. Na Ukrajině jsou nyní desítky společností, které měsíčně vyrobí desetitisíce nejjednodušších FPV dronů plus i neznámý počet jiných typů.

„Dronizace“ konfliktu nabrala obrátky v podstatě díky čínským výrobcům dronů a dílů pro ně. Ale i když jsou vyrobené přímo na Ukrajině, místní produkce FPV dronů je z 90 % závislá na dovozu dílů, a to právě převážně čínských.

Na první pohled by se mohlo zdát, že rozmach dronů v ukrajinské válce půjde na vrub důležitosti polního dělostřelectva, pravda to ovšem není. Obě zbraně jsou jen součástí dlouhodobého trendu přechodu k boji na dálku, mimo dosah lidského zraku a také běžných pěchotních zbraní.

Na frontě sice ještě probíhají boje v zákopech, někdy na extrémně blízkou vzdálenost, ale většina útoků skončí mnohem dříve, než se protivníci dostanou vůbec na dohled či dostřel ručních zbraní – a velmi často právě díky dělostřelectvu.

Obě armády jsou dědičkami sovětské doktríny, která na dělostřelectvo kladla enormní důraz a považovala jej za rozhodující zbraň. Rusové především v první polovině roku 2022 ukrajinskou stranu zcela jednoznačně přestříleli, a právě díky dělostřelectvu dokázali v létě téhož roku prorazit ukrajinskou obranu v Doněcké oblasti a obsadit například Lysyčansk.

V roce 2023 ukrajinský pokus o ofenzívu málem ztroskotal již na začátku, než USA na Ukrajinu poslaly velké množství nábojů získaných díky Jižní Koreji a pak ještě více z vlastních zásob tzv. kazetové munice.

V roce 2024 pak Rusko zjevně znovu získalo převahu v dělostřelectvu, když se Ukrajina potýká s akutním nedostatkem munice a na bojišti je to znát. Ukrajinská armáda problém snaží kompenzovat ještě mohutnějším využitím kamikadze dronů, ale nejde o plnohodnotnou náhradu. Dělostřelecká palba může na cíl namířit rychleji a zasáhnout ho dříve (což v boji hraje často zásadní roli), je odolná vůči elektronickému rušení a neovlivňuje ji tolik počasí.

Rychlé připojení je pro dnešní armády nezbytnou zbraní. Internet, ideálně fungující i v extrémních podmínkách a v odlehlých oblastech, zásadně zlepšuje možnosti komunikace. A nejde jen o spojení mezi jednotkami na bojišti, ale například i ovládání útočných dronů.

V ukrajinském konfliktu hraje zásadní roli Starlink, služba satelitního internetu od společnosti SpaceX. Služba je nejen dostupná všude, ale také se ukazuje být velmi odolná vůči rušení a poskytuje v této oblasti Ukrajině technologickou převahu. Což mimochodem vyvolalo i pozornost Číny, která získala dojem, že v tomto směru zaostává. A její přínosy oceňují i ruští vojáci, kteří ji v poslední době ve stále větší míře začali sami využívat (SpaceX se to snaží omezit, ovšem 100procentně to zřejmě z technických důvodů nepůjde).

Pravdou ovšem také je, že závislost Ukrajiny na Starlinku není bez rizik. Odkázanost na společnost Elona Muska už způsobila v USA i na Ukrajině politické potíže a je neustálým předmětem obav bezpečnostních expertů. Do budoucna lze očekávat, že státy se pokusí závislost minimálně snížit, ovšem vzhledem k postavení SpaceX na trhu s raketovými nosiči to nepůjde snadno.

Pozorovací drony a další prostředky se starají, aby se na dnešním bojišti dalo skrýt jen těžko. Nejlepší obranou je vzdálenost: čím dále od fronty, tím menší riziko odhalení a úderu.

Ale pravidlo neplatí bezvýhradně. Obě armády musí počítat s tím, že i hluboko v zázemí se mohou stát terčem bleskového útoku zbraně, proti které se lze jen těžko bránit: balistických střel jako jsou ruské Iskandery či Kinžály.

Cílem se mohou stát třeba dopravní stavby, sklady techniky, opravárenské závody, kasárna, velitelská stanoviště, ale třeba i (vojenské) nemocnice či hotely, o kterých se protivník minimálně domnívá, že slouží k vojenským účelům. I daleko v zázemí je tak zapotřebí, aby se nepříteli nenabídl žádný lákavý či snadný cíl.

Dopad těchto zbraní na válku omezuje jen jejich nedostatečný počet. Ruská strana je na tom o poznání lépe, ale velkou část zásob spotřebovala na začátku války.

Výroba nových nestačí. Pokud se ovšem potvrdí informace, že Írán Rusku dodá řádově stovky poměrně kvalitních balistických střel, bude to pro Kyjev další velká starost navíc. Jedinou spolehlivou obranou jsou totiž vyspělé systémy protivzdušné obrany, kterých Ukrajina nemá dost.

Naštěstí pro Kyjev obecně platí to, co jsme zmínili už u systému HIMARS (jehož střely jsou také balistické, ale menší a s menším doletem): ruská armáda nedokáže nacházet a zaměřovat cíle za frontou příliš rychle.

Postavit nebo jen sehnat řízenou střelu je dnes pro většinu států náročný, nebo minimálně drahý úkol. Ale ukrajinská válka ukazuje, že existuje jednodušší a levnější náhrada, která dokáže převzít alespoň část úkolů naváděné dálkové munice.

Inovativnější v tomto ohledu byla ruská strana, která už od roku 2022 nasazuje ve stále větších počtech drony íránského původu Šáhid (které ovšem sama zřejmě vylepšuje a z části už nejspíš staví i na ruském území v licenci). Ukrajina se snaží oplácet stejnou mincí s využitím především vlastních typů, její útoky ovšem intenzity ruských nedosahují. To se ovšem může časem změnit.

Jde totiž o relativně jednoduchou zbraň minimálně o řád levnější než běžné řízené střely, byť v mnoha ohledech zároveň zranitelnější a také obvykle s menším ničivým účinkem (protože disponuje menší hlavicí a také menší kinetickou energií). Přesto mohou drony zaměstnat a nezřídka překonat i vyspělou protivzdušnou obranu. Obvykle proto, že protivník nemá dost sil, aby dokázal chránit celé své území.

Výraz „dronová pěchota“ je jednou z novinek ukrajinské války. Razí ho někteří analytici, kteří chtějí zdůraznit, jak důležitý je podrobný pohled z ptačí perspektivy, který nabízí využití malých létajících kvadrokoptér a dalších podobných strojů.

Velitelé mají díky tomu mnohem lepší přehled o situaci na bojišti, vojáci mohou dostávat přesnější a aktuálnější informace o dění mimo jejich zorné pole, například za budovou či jinou překážkou. Naprosto nepostradatelné jsou pak tyto stroje pro řízení dělostřelecké palby: většinu cílů na obou stranách fronty dnes podle dostupných informací objeví právě drony.

Různé bezpilotní průzkumné prostředky armády používají k průzkumu již delší dobu, ovšem ukrajinská strana –v podstatě výhradně díky dobrovolníkům – na začátku války dokázala zmobilizovat mnohem větší počet různých komerčních strojů, než tomu kdykoliv předtím bylo v jakémkoliv konfliktu.

Pozorovací drony jsou dnes ve vzduchu nad celou frontou prakticky nepřetržitě. V oblastech nejtěžších bojů jich nad každým kilometrem údajně může být v danou chvíli několik. Hustota dronů ve vzduchu je taková, že máme záznamy vícero případů vzdušných soubojů mezi nimi.

Tradiční součást plné polní od doby, kdy se střelné zbraně zdokonalily natolik, že i generálové museli uznat, že jejich muži se nemohou postavit protivníkovi na otevřeném poli. Na ukrajinském bojišti 21. století je snad ještě důležitější než v řadě jiných konfliktů, jak dokládá mimo jiné i ukrajinské propagační video, ve kterém lopatka hraje hlavní roli. První úkol po nástupu na novou pozici bývá stejně jako dříve zakopat se. S nástupem dronů totiž ještě přibylo nebezpečí z oblohy, a tak dnes nestačí jen skrýt se za nějakou terénní nerovnost či budovu.

Obě armády, ale především ta ruská, budují velmi propracované obranné linie, k jejichž budování pochopitelně jen lopatka nestačí. Déle držené pozice bývají vybaveny vyhloubenými kryty s tak silným stropem, aby vydržel zásah těžké dělostřelecké munice (obvykle z trámů či kmenů přikrytých silnou vrstvou zeminy).

Často se objevují i betonové prvky, někdy i protitankové příkopy, a především rozsáhlá minová pole. V poslední době jsou nezbytností i důležité doplňky, třeba rybářské sítě přehozené přes vchod, které brání vlétnutí dronu.