Předpovědět zemětřesení nešlo. Počet obětí poroste, říká seismolog

„Je to, jako když ohýbáte pravítko – tušíte, že praskne, ale nevíte přesně, na kterém místě a kdy,“ přirovnal bezmoc v předvídání zemětřesení Jan Zedník ze Seismické služby Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Hlavní překážkou pro lepší předpovědi je podle něj propastná hloubka, kde hromadí svou sílu a do níž člověk nemá jak nahlédnout.

Rozhovor vznikl krátce předtím, než z jihovýchodu Turecka přišla zpráva o druhém silném zemětřesení o síle 7,5 magnituda. Už v té době ale bylo podle Zedníka jasné, že počty obětí na životech budou vyšší, než zmiňovaly první ranní a dopolední zprávy.

Příčinou zemětřesení má být zřejmě srážka tektonických desek, tohle už je potvrzené?

Nenazval bych to srážkou, ale ano, k zemětřesení došlo na kontaktu několika tektonických desek - Arabské, Anatolské a Eurasijské. V této oblasti dochází k pohybům v řádu centimetrů za rok, ale když tam dlouho nedojde k zemětřesení, nahromadí se tam za dlouhá léta velká deformace a nakonec vznikne takové napětí, že bloky poskočí. V tomto případě prasklo nejspíš nějakých 250 kilometrů Anatolského zlomu. Teď vidíme důsledky.

Vzhledem k tomu, že jde o obydlenou oblast a kvalita budov tam není vysoká, můžeme očekávat vážné materiální i lidské následky. Obávám se, že první stovky, o kterých jsme mohli slyšet už v ranních zprávách, nejsou konečným počtem obětí.

Zemětřesení v této oblasti pro seismology očividně není velkým překvapením, přesto ale nešlo předpovědět. Proč?

Předpovídat s přesností zemětřesení se zatím opravdu nedá. A to i přes to, že je po celém světě poměrně hustá síť stanic. Je to, jako když ohýbáte pravítko - tušíte, že praskne, ale nevíte přesně, na kterém místě a kdy.

Z dlouhodobého hlediska bylo jasné, že v dané oblasti k zemětřesení dojde, a k řadě silných zemětřesení tam došlo i v historii. Třeba v roce 1882 tam bylo 20 až 60 tisíc obětí při magnitudu 7. Současné zemětřesení přitom bylo mimochodem ještě o řád silnější a každá jednotka magnituda znamená desetkrát větší kmitání půdy a zhruba třicetkrát víc uvolněné energie.

Co je ale pro seismology tou hlavní překážkou v předpovídání?

Hlavní problém je, že ta klíčová oblast není dostupná našemu pozorování. Napětí se totiž hromadí v hloubkách, kam žádné přímé pozorování nemůže sahat. Do takové hloubky nemůžeme spustit měření tlaku ani nic podobného.

Až na výjimečné případy zpozorování jasnějších příznaků, což se povedlo třeba v Číně v roce 1975, jsme v tomto směru úplně bezmocní. Existují dlouhodobé předpovědi, konstruují se mapy seismologického ohrožení a tak dále, ale takové předpovědi vůbec neříkají, jestli zemětřesení přijde dnes, nebo za dvacet let.

Tyto předpovědi jsou důležité hlavně pro vlády, které jim mají přizpůsobit bezpečnostní pravidla pro stavby, výchovu obyvatelstva a tak dále.

Dočetl jsem se, že zemětřesení sice zpravidla předchází série slabších otřesů, ale velice často se také stává, že po ní žádné velké zemětřesení nepřijde. Co jste tedy myslel těmi jasnějšími příznaky, co pomohly předpovědět zemětřesení v Číně?

Nikdy nevíte, jestli jde o předtřes, nebo přirozenou seismicitu. Zatím nikdo nepřišel na to, jak to odlišit. V Číně ale docházelo například k tomu, že se kalila voda ve studních a lidé pozorovali neklidné chování zvířat. Přispěla k tomu i velmi početná „armáda“ amatérských seismologů.

Tenkrát proto úřady nařídily oblast evakuovat, což lze možná snadno v totalitářském režimu, ale jinde si to lze jen těžko představit. Zemětřesení v dané oblasti nicméně nakonec skutečně udeřilo a byla z toho velká „sláva“. O rok později ovšem bohužel přišlo další zemětřesení v sousední oblasti, které nikdo nepředpověděl, a podle oficiálních čísel zemřelo asi 250 tisíc lidí, podle neoficiálních dokonce až 600 tisíc.

Jak častá jsou takto silná zemětřesení?

Zemětřesení mezi silou magnituda 7 a 8 se objeví asi patnáctkrát až dvacetkrát za rok. Mnoho, a často i ještě silnějších, jich ale mediálně zapadne, protože k nim dojde v neobydlených oblastech.

Hustota obydlení ale není jediný faktor, hodně záleží i na kvalitě staveb. Malér to bývá všude podél pásu mezi Afrikou a Eurasií, například v Japonsku nebo na západě USA bývá občas i zemětřesení nad stupeň sedm, ale tam jsou peníze na to, aby se stavělo podle antiseismických norem.

Nejhorší jsou těžké stropy na sloupech, což je bohužel v těchto zemích docela běžné. Otřesům nicméně špatně odolávají i cihlové domy. Ty vydrží jeden nebo dva otřesy, když se ale dům po dobu několika desítek vteřin, či dokonce několika minut opakovaně otřásá horizontálním i vertikálním směrem, stačí jedno slabé místo a dům se zhroutí.

Dá se tedy říct, že kdyby podobně silné zemětřesení teď udeřilo na Japonsko, nemusela by to být katastrofa?

Při takové síle by určitě alespoň některé domy spadly, ale nebylo by jich tolik a obětí by bylo řádově méně.

Rozhodně by to ale byla přinejmenším ekonomická katastrofa. Došlo by k narušení silnic, mostů, vedení vody a tak dále. Mnoho z domů, které by se nezřítily, by bylo staticky natolik narušených, že by se musely zbourat.

Na některých videích z Turecka jsou vidět záblesky podobající se bleskům, které mají se zemětřesením údajně souviset, o co jde?

Při silných zemětřeseních se toto skutečně někdy vyskytuje, je to potvrzené, ale obávám se, že ještě není úplně známá přesná příčina. Jedno z množných vysvětlení je piezoelektrický efekt, kdy změna napětí v hornině vyvolá elektromagnetické pole, ale tohle není úplně moje parketa.