Článek
Francie řeší v krátké době další obří kauzu sexuálního násilí. Případ Joëla Le Scouarneca se přirovnává k loňské kauze Gisèle Pelicotové, kterou manžel tajně zdrogovával, a poté nechal k vlastnímu potěšení znásilňovat cizími muži.
Zatímco ale Dominique Pelicot stvořil systém, jenž mu umožnil organizovat násilí na jeho ženě, u Le Scouarneca dohledový systém francouzského státu naopak selhal. V jeho stínu pak predátorský chirurg desítky let v zásadě nerušeně fungoval.
O co šlo konkrétně? Nyní už penzionovaný lékař a odsouzený pedofil, který si odpykává trest za znásilnění šestiletého děvčátka, se měl dopustit sexuálního násilí na nejméně 299 dětech a dospívajících.
Docházet k tomu mělo v nemocnicích a klinikách různě po Francii, zejména v Bretani, a to od poloviny 80. let do roku 2017, kdy byl dnes 74letý Francouz zatčen.
Jeho oběťmi byli dívky i chlapci nejčastěji okolo jedenácti let - té nejmladší byl pouze rok - a až na výjimky šlo o jeho pacienty.
Celý život věděla, že jí něco je
Scénář byl vždy zhruba stejný: Le Scouarnec si na svém oddělení vytipoval dítě, a pak na něm uspokojoval své pedofilní potřeby.
Děti osahával nebo do nich pronikal, prsty nebo přímo penisem, a to v průběhu pooperačního zotavování. Často je napadl ve chvíli, kdy ještě nebyly zcela při vědomí po operaci, případně byly omámené léky. Výjimkou nebylo ani to, že oběť v daný moment stále ležela na operačním sále, když chirurg uvolnil personál a řekl, že se o zbytek postará sám.
To vše vedlo k tomu, že si řada zneužitých na nic nepamatovala. Před trestní soud ve městě Vannes na severozápadě Francie předstoupily desítky dnes už dospělých žen a mužů, někdejších Le Scouarnecových dětských pacientů, u kterých se nejčastěji okolo puberty rozvinuly různé psychické poruchy - jeden mladý muž si v důsledku prodělaného traumatu vzal život -, aniž by ale znali příčinu.
Dozvěděli se ji až v důsledku policejního vyšetřování po roce 2017.
Stalo se to i Anaïs Robicové, osmatřicetileté Francouzce, která před soudem vystupuje pod svým skutečným jménem. V deseti letech byla hospitalizovaná s akutním zánětem slepého střeva, musela podstoupit operaci a dostala se na Le Scouarnecovo oddělení v bretaňské nemocnici.
Později u ní propukly poruchy spánku, deprese, záchvaty úzkosti. Bojovala s anorexií a skokově se jí zhoršil prospěch ve škole. „Celý život jsem věděla, že mi něco je, ale nevěděla jsem co,“ vypověděla mladá žena před soudem ve Vannes pro televizi France 3.
První záblesky zvuků a obrazů té události, které jí ale nedávaly smysl, se jí vrátily v dospělosti pomocí hypnózy. Celistvý příběh se pak dozvěděla v roce 2019. Znásilnění šestiletého děvčátka ze sousedství a pokus o totéž v případě Le Scouarnecovy neteře tehdy podnítilo domovní prohlídku doktorova bydliště a následné rozsáhlé vyšetřování.
Při něm policie objevila klíčové důkazy, které vedly až k současnému soudnímu procesu. Šlo o chirurgovy deníky - jak fyzické, tak později jako soubory v počítači -, kam si zapisoval detaily o svých útocích. Včetně jmen, adres a dat narození dětí.
Tak se i Anaïs Robicová dozvěděla, že je jednou z 299 prokázaných obětí. Že jím byla v nemocnici, coby dítě po narkóze ve svém pokoji, znásilněna.
Dětí mluví, ale nikdo jim nenaslouchá
Soudním líčením se jako červená nit od prvního dne táhne otázka, jak je možné, že to Le Scouarnecovi tak dlouho procházelo, aniž by ho něco, přesněji řečeno někdo, zastavil. Část odpovědi leží právě v tom, že si oběti, děti, mnohdy na událost nepamatovaly, protože byly příliš malé. Nebo měly vzpomínky zahalené onou mlhou z anestézie či pooperačních léků.
Psychiatři a psycholožka, pozvaní soudem podat odborný názor, upozornili, že starší děti si už uloží útok do paměti a některé se ho snaží předat rodičům. Ti ale mnohdy neumí dekódovat, co jim jejich potomek říká.
Byl to případ i devítileté Orianne (její skutečné jméno je jiné, pozn. red.). V roce 1992 ji Le Scouarnec coby pacientku malé kliniky v centrální Francii opakovaně sexuálně napadl tak, že jí strkal svoje prsty do vagíny a osahával ji.
Krátce po návratu z nemocnice si dívka začala stěžovat na bolesti v podbřišku, její matka to ale připisovala pooperačním obtížím. Když pak navrhla, že půjdou zpátky do nemocnice na konzultaci, Orianne začala křičet, že se tam „za žádnou cenu nevrátí“. Že se jí tam „nelíbilo“. „Nebyli tam hodní,“ řekla matce. Ta za tím v danou chvíli nehledala nic vážnějšího, než jen nechuť k nemocničnímu prostředí.
„Mnohé děti o tom mluví, ale není jim nasloucháno,“ uvedl pak u soudu podle serveru FranceInfo předvolaný psychiatr Thierry Baubet. „Dospělí mají tendenci to přehlížet. Nezachytí pak to sdělení,“ pokračoval.
„Používají totiž jiný slovník,“ navázala na něj psycholožka Hélène Romanová. „Dítě nikdy neřekne ‚Ten a ten se mě dotýkal, ten a ten mě znásilnil‘. Volí spíš obraty jako ‚Otravoval mě‘, ‚Rozčiloval mě‘.“
Malou Orianne nakonec vzala matka ke gynekologovi v jiném místě a ten konstatoval, že dívka má protrženou panenskou blánu. Nezeptal se jí však, jestli ji někdo napadl nebo zda se jí něco stalo. Bez otázek to připsal „intenzivnímu sportování“ dívky.
Zůstalo to bez reakce
Z neschopnosti dětí bránit se, vděku jejich rodičů a respektu svých kolegů kolem sebe Le Scouarnec postavil zeď, která stála pevně třicet let. Jen jednou ji málem prolomili dva lékaři. Jejich pokus se ale roztříštil o laxnost úřadů a příslušných autorit.
Bylo to v roce 2006 v městečku Quimperlé na západě Francie. Rok předtím se Le Scouarnec dostal do křížku se zákonem poté, co u něj policie na základě anonymního udání našla fotky s dětskou pornografií. Chirurg tehdy odešel od soudu se čtyřměsíční podmínkou. Součástí trestu ale překvapivě nebyla povinnost pro chirurga vyhnout se dětským oddělením či jakékoli jiné omezení jeho práce.
Psychiatr ze stejné nemocnice si všiml krátké zprávy o soudu s Le Scouarnecem v místních novinách a řekl o tom svému kolegovi, šéfovi záchranné služby, který měl chirurga v týmu. Spojil si to navíc s podivným incidentem na sále, jehož byl svědkem, kdy se Le Scouarnec odmítl setkat s rodiči malého chlapce, kterého krátce předtím operoval.
Psychiatr se šéfem záchranné služby se rozhodli obrátit na ředitele nemocnice a také místní pobočku lékařské komory. Oběma napsali zprávu. „Byl to choulostivý případ. Chtěl jsem vědět, jestli existují nějaké pokyny, jak v této věci postupovat,“ řekl podle deníku Le Monde šéf pohotovosti Jean-Marc Le Gac před soudem, proč napsal komoře. „Nikdy se ale neozvali zpět, nikdo mi na moji výzvu nezavolal,“ dodal.
Neodpověděl ani ředitel nemocnice. Na základě podnětu od psychiatra byl však Le Scouarnec později předvolán k vyšší instanci, prezidentovi regionální lékařské komory. Ten překvapivě usoudil, že věc lékařské komoře nepřísluší. Postoupil ji proto dál - odboru pro zdravotnické záležitosti regionu Bretaň. Vedení kraje pak podnět přesouvalo mezi různými odděleními, až se ztratil v překladu.
Chirurg mezitím získal v nemocnici stálý úvazek a, jak řekl nyní před soudem, posílilo to jeho pocit beztrestnosti. „Získal jsem zpět sebevědomí a pokračoval ve svém jednání,“ okomentoval Le Scouarnec z lavice obžalovaných pokus dvou kolegů.
Reakce zmíněných lékařů byla ojedinělá. Před soudem vypovídala víc než stovka doktorů a lékařek z deseti nemocnic a zdravotnických zařízení z různých částí Francie, kde chirurg působil. A vždy se stejným závěrem - nikdo z nich nezaznamenal žádné chování, které by svědčilo o pedofilii Le Scouarneca.
Když pak policie predátorského chirurga zatkla a obvinila ho z pedofilie, „vedli jste nějakou kolektivní debatu, v níž byste reflektovali, co se u vás dělo a co vám celé roky unikalo?“ zeptal se žalobce Stéphane Kellenberger sálové sestry z bretaňské kliniky Sacré-Coeur. Právě tímto zařízením prošlo nejvíc Le Scouarnecových obětí - za deset let až 200.
„Ne,“ odpověděla zdravotnice Sioban Berginová. „Byli jsme všichni překvapení (když ho zatkli), ale nechali jsme si to každý pro sebe,“ řekla.
„A kdybyste si vy sama dříve všimla něčeho abnormálního, co byste udělala?“ pokračoval státní zástupce Kellenberger. „Bylo by asi těžké nahlásit chirurga, ale udělala bych to,“ reagovala zdravotní sestra po kratší odmlce.
„Udělala jste to někdy během svojí kariéry?“ ptal se dál neúnavně žalobce Kellenberger. „Ne,“ připustila Berginová.
Le Scouarnec se ke všem útokům přiznal. Řekl o sobě, že je „zrůda“, která si „nemohla pomoct“. Momentálně si odpykává první trest a hrozí mu další, dvacetiletý. Rozsudek nad ním by měl padnout během května.
Na pozadí rozsahu skandálu působí neuvěřitelně, že se na Le Scouarneca nepřišlo dřív. Stejná laxnost nebo přímo solidarita lékařského stavu a strach obětí z respektované autority umožnily čtyřicet let páchat násilí na ženách známému psychiatrovi Janu Cimickému. Seznam Zprávy jeho příběh popsaly.
