Předáci Hamásu: Kdo zemřel při izraelských útocích a kdo uniká

Jahjá Ajjáš

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ajjáš byl jednou z nejznámějších tváří Hamásu v 90. letech minulého století. Kvůli jeho nadprůměrným technickým dovednostem se mu přezdívalo Inženýr. Bomby, které sestrojoval, v izraelských městech zabily stovky lidí.

V roce 1993 podepsala Organizace pro osvobození Palestiny mírovou dohodu s Izraelem, krátce nato došlo také k dohodě s Washingtonem. Hamás se však k těmto krokům nepřipojil a hnutí krátce poté rozpoutalo sérii sebevražedných útoků. Bomby konstruoval právě Ajjáš, používal k tomu například kusy starých egyptských min, hřebíky či chemikálie běžně dostupné v drogerii.

Konstruktér výbušnin se brzy stal jedním z nejhledanějších lidí v dějinách Izraele. Jeho pověst mezi Palestinci rostla: Jeho tvář lidé kreslili na zdi, prodávala se trička s jeho obličejem či jeho fotografie.

Z bezpečnostních důvodů Ajjáš často střídal mobilní telefony. Izraelcům se podařilo podstrčit mu mobil, který byl napěchovaný 50 gramy hexogenu. Ajjášovi 5. ledna 1996 zavolal otec, telefon při hovoru explodoval a Inženýra usmrtil.

Ahmed Jásin spolu s Abdelem Azizem al-Rantisim v prosinci 1987 založil palestinskou militantní teroristickou organizaci Hamás a stal se jejím duchovním vůdcem.

V mládí navštěvoval univerzitu v Káhiře, ve studiu však ze zdravotních důvodů pokračoval z domova. Po nezdařeném atentátu na egyptského prezidenta Násira se aktivně zapojil do činnosti palestinské odbočky egyptského islámského hnutí Muslimské bratrstvo.

Jásin byl vždy proti mírovému řešení sporu mezi Izraelem a Palestinou. Tvrdil, že smíření s Židy je zločin a že Izrael musí zmizet z mapy. V roce 2003 byl lehce zraněn raketou, kterou izraelské letectvo vypálilo do Pásma Gazy. „Džihád, svatá válka, bude pokračovat, dokud nezvítězíme, nebo se staneme mučedníky,“ řekl Jásin po útoku.

Jeho slova se naplnila 22. března 2004, kdy zemřel při izraelském útoku při návratu z ranní bohoslužby. Zabila jej raketa vypálená z vrtulníku Apache.

Smrt se nevyhnula ani druhému zakladateli hnutí Hamás. Před jeho založením Abdel Aziz al-Rantisi taktéž působil v Muslimském bratrstvu. V roce 1992 byl nucen uprchnout do Libanonu. Zásluhou své plynné angličtiny se brzy stal mluvčím Hamásu, díky čemuž se stal známým v zahraničí.

Po návratu do Palestiny pokračoval ve svém aktivismu, byl také kritikem palestinské samosprávy kvůli její zkorumpovanosti. Od činnosti jej neodradila ani Jásinova smrt, která ho však hluboce zasáhla. „Je to smrt, ať už zabitím, nebo rakovinou. Nic se nezmění. Pokud Apache, nebo zástava srdce, preferuji Apache,“ komentoval úmrtí svého přítele.

V dubnu roku 2004, tedy měsíc od smrti Jásina, byl Rantisi spolu se svým bodyguardem a 27letým synem zabit při útoku izraelskou raketou, shodou okolností také vystřelenou z vrtulníku Apache. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky tisíc obyvatel Gazy.

Byl považován za třetího nejvýše postaveného člena Hamásu, představoval také spojku mezi politickým a vojenským vedením skupiny. Patří mezi strůjce říjnového teroristického útoku na Izrael.

Ísa se k Hamásu připojil v roce 1987, za spojení s hnutím byl ještě téhož roku zatčen. Později se stal šéfem brigád Kassám ve středním Pásmu Gazy, hrál jednu z ústředních rolí ve vývoji vojenských systémů Hamásu.

Trojku Hamásu zabil v březnu 2024 izraelský nálet. Zpráva o Ísově smrti se potvrdila až o týden později. Další předáci hnutí se v době útoku pravděpodobně ukrývali v nedalekém uprchlickém táboře.

Sálih Arúrí byl jedním z vedoucích představitelů Hamásu, byl dokonce považován za jeho druhého nejvýše postaveného člena. Působil jako představitel politického byra a velitel Hamásu na Západním břehu Jordánu. Žil v Libanonu, kde i zemřel.

V hnutí působil od 90. let, kdy byl vůdcem jeho studentské buňky na Hebronské univerzitě. Zastával také pozice náboráře a spravoval finanční prostředky Hamásu.

Spojené státy jej v roce 2015 označily za teroristu a vypsaly na něj odměnu ve výši pěti milionů dolarů. Arúrí je považován za jednoho z architektů útoku na Izrael ze 7. října 2023.

Arúrího smrt způsobil izraelský vzdušný útok na předměstí Bejrútu, který se uskutečnil 2. ledna 2024. Zemřeli při něm celkem čtyři lidé. Libanonský premiér úder odsoudil jako „další zločin Izraele“.

Haníja se do čela Hamásu dostal v roce 1997, jeho pozice v hnutí stále posilovala. V roce 2003 byl lehce zraněn při bombovém útoku izraelského letectva.

Poté, co zvítězil v palestinských parlamentních volbách v roce 2006, se Haníja stal premiérem Palestinské autonomie. Z funkce byl odvolán o rok později, Haníja však dekret neuznal a nadále post zastával v Pásmu Gazy.

V listopadu 2016 se stal vedoucím politického byra Hamásu. V době útoku na Izrael v loňském roce se nacházel v Istanbulu, kde jednal s tureckým ministrem zahraničí.

Zemřel ve středu 31. července 2024 při leteckém útoku v íránském Teheránu. K útoku se zatím nikdo nepřihlásil, tiskový úřad izraelské vlády však dal na sociální síť Facebook fotografii Haníji s razítkem „eliminován“.

Muhammad Dajf je podle Tel Avivu hlavním strůjcem útoku z loňského 7. října. Akci měl údajně tajně plánovat již v květnu 2021. Izraelská policie tehdy podnikla razii na jeruzalémskou mešitu al-Aksá, jedno z nejposvátnějších míst islámu. Následovalo 11 dní bojů mezi izraelskými bezpečnostními složkami a Hamásem.

K Hamásu se Dajf přidal během prvního palestinského povstání, které začalo v roce 1987. V roce 1989 ho Izrael zadržel a 16 měsíců strávil ve vězení.

O Dajfovu likvidaci usiluje Izrael již několik let. Představitelé židovského státu údajně dlouho věřili, že je po sedmi pokusech o atentát vážně zraněný, že přišel o obě nohy i ruku. Podle videa z loňského roku tomu tak však není a Dajf je v pořádku.

Kvůli tomu, že i přes všechny pokusy o zabití stále uniká, se Dajf stal hrdinou Palestinců. Během jednoho z izraelských útoků mu zemřela manželka, sedmiměsíční syn a tříletá dcera.

Spolu s Muhammadem Dajfem měl Jahjá Sinvár pracovat na přípravách útoku ze 7. října. Plán dlouho drželi v tajnosti před ostatními členy.

V roce 1985 Sinvár spoluzaložil organizaci Munazzamat al Jihad w’al-Dawa (Majd) – předchůdce vojenského křídla Hamásu. O tři roky později zorganizoval únos a vraždu čtyř Palestinců, které podezříval ze spolupráce s Izraelem. Za čin si i přes několik pokusů o útěk odseděl 22 let ve vězení.

Izraelské obranné síly (IDF) označují Sinvára za „tvář zla“, jde o jeden z jejich nejdůležitějších cílů. Po zesnulém Ismáílu Haníjovi má být druhým nejmocnějším členem Hamásu.

Náměstek takzvaného politického výboru Hamásu Músa Abú Marzúk je také jeho bývalým vůdcem. Na hnutí má stále velký vliv, žije však v exilu v Kataru.

Marzúk studoval ve Spojených státech, v 90. letech odmítl mírové dohody mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny.

Zabití Ismáíla Haníji označil za zbabělý čin a řekl, že rozhodně nezůstane nepotrestána. Podle Marzúka šlo o zásadní eskalaci konfliktu.