Před smrtí byl jako kostra. Ve vazbě zemřel pianista, kritizoval Kreml na YouTube

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco USA a Rusko dokončovaly největší výměnu zajatců od dob studené války, ve vězení v tichosti umíral nadaný, ale málo známý ruský pianista Pavel Kušnir. Ve vazbě se ocitl kvůli svým opakovaným protestům proti ruskému režimu.

Zemřel 28. července ve věku 39 let ve věznici ve městě Birobidžan na Dálném východě na Sibiři.

Lékaři podle ruské mutace Rádia Svoboda označili za oficiální příčinu Kushnirovy smrti „dilatační kardiomyopatii“. Tedy onemocnění srdečního svalu charakterizováno zvětšením (dilatací) levé komory (v některých případech obou komor), jehož následkem srdce není schopno efektivně pumpovat krev do plic a oběhu.

Důstojník FSB, který smrt oznámil jeho matce, však jako důvod uvedl hladovku, kterou hudebník vyhlásil na protest proti válce na Ukrajině.

Pavel Kušnir na svém kanále na YouTube s názvem „Zahraniční agent Mulder“ zveřejnil čtyři protiválečná videa, kvůli kterým byl v květnu zadržen a ruské úřady ho začaly stíhat. Tehdy měl kanál pouze pět odběratelů.

Podle ruského nezávislého webu Mediazona byl obviněn z veřejných výzev k terorismu prostřednictvím internetu, za což mu hrozilo až sedm let vězení, píše britská stanice BBC, která teď podrobně zrekonstruovala jeho příběh.

Samotné pojmenování youtubového kanálu mělo svůj význam. Odkazuje nejen na postavu agenta FBI z amerického seriálu Akta X, který byl v 90. letech populární i v Rusku, ale také na ruský zákon, který umožňuje prohlásit osoby považované za politicky podezřelé za „zahraniční agenty“.

V jednom klipu se pianista dokonce objevil s připnutým ručně nakresleným odznakem FBI. V posledním videu z ledna letošního roku hovořil o masakru civilních obyvatel v ukrajinské Buči z roku 2022, kterého se dopustili ruští vojáci.

O jeho smrti informovala až 2. srpna aktivistka za lidská práva Olga Romanovová a kamarádka Olga Škrygunovová v článku zveřejněném internetovou zpravodajskou organizací Vot Tak.

Podle zdroje, který se setkal s Kušnirem během jeho zadržení ve vazbě, držel pianista od prvního dne svého zatčení v květnu hladovku, uvedl server Mediazona. Během dvou měsíců tak zhubl nejméně deset kilogramů. „Vypadal jako kostra,“ popsal zdroj.

V polovině července už byl Kušnir ve špatném stavu a sotva chodil. Odmítal nejen jídlo, ale i vodu. „Držím suchou hladovku, ale tekutinám se úplně nevyhýbám. Jen si zvlhčím ústa a vodu hned vyplivnu. Se suchem v ústech se mluví velmi těžko,“ svěřil se Kušnir anonymnímu zdroji.

Při jejich posledním setkání měl modřinu pod levým okem.

Zaměstnanci Federální vězeňské služby mají podle zdroje „vnitřní pravidla“ pro hladovky a odmítání jídla nemohou tolerovat. Zadrženému se proto pokusili udržet život kapačkami „zřejmě s obyčejnou glukózou a vitaminy“, píše Mediazona.

V záznamech městského soudu v Birobidžanu nejsou podle BBC žádné informace o jeho trestním řízení. Existuje však záznam o přestupkovém řízení ve věci „drobného chuligánství“, který byl předložen 20. června.

O den dříve dostal Kušnir pokutu v neznámé výši, ale není jasné, zda se soudního řízení zúčastnil. Soud mu poté zaslal kopii rozsudku, jež se však 30. července vrátila s poznámkou „nelze doručit“, protože tou dobou byl Kušnir již po smrti.

Kušnir se narodil ve městě Tambov do rodiny, která měla k hudbě blízko. Jeho otec působil jako klavírista a pedagog a matka pracovala jako učitelka hudby.

Na klavír začal hrát ve dvou letech. V sedmnácti byl přijat na moskevskou konzervatoř, kde si podle spolužačky Julie Wertmanové vypěstoval „disidentskou image“. Často nosil ošuntělý kabát a černé oblečení a z kapsy mu trčela půllitrová lahev vodky, popsal server BBC.

Kritický postoj vůči režimu vyjádřil už v rozhovoru z roku 2005, kdy na otázku, jakou skladbu by nikdy nezahrál, odpověděl: „Ruskou hymnu.“

Po absolvování školy přijímal podle Škrygunové záměrně zaměstnání v menších městech, protože věřil, že mimo Moskvu bude mít větší hudební i osobní svobodu.

Přestěhoval se do Jekatěrinburgu, pak do Kurska a tři roky strávil v Kurganu, kde v roce 2022 přišel o práci v tamní filharmonii. Po čtyřech měsících bez zaměstnání se stal sólistou Birobidžanské filharmonie.

Ruské opoziční noviny Novaja gazeta označují Kušnira za pacifistu. V letech 2011–2012 se účastnil ruských protestních shromáždění, vystupoval proti válce na Donbasu, anexi Krymu a později proti invazi na Ukrajinu.

Po nocích vylepoval po Birobidžanu plakáty s hesly, které kriticky odsuzovaly odvody do ruské armády a označovaly prezidenta Vladimira Putina za fašistu. „Život ve fašismu nikdy nebude,“ citovaly noviny jeho slova.

„Putin je fašista a národy naší země obětovaly miliony svých nejlepších životů, aby tu fašismus nebyl. S tím se nesmíříme. Nebudeme uctívat tuhle bestii. Pryč s válkou na Ukrajině, pryč s fašistickým Putinovým režimem, svobodu všem politickým vězňům, svobodu všem vězňům, svobodu pro všechny,“ prohlašoval Kušnir.

K aktivitě vyzýval i další. „Pište na zdi, pište na letáky, rozhazujte letáky, lepte letáky. Pište velké plakáty, lepte je na opěradla laviček, někde je nechte, lepte je na zdi domů. Pište na zdi, pište na internet,“ řekl v jednom ze svých videí.

Začal také držet hladovky. Nejprve 20 dní na jaře 2023, později další tři měsíce. Podle Škrygunové věděl, jakému nebezpečí se vystavuje. „Byl to jeho osamělý protest,“ cituje BBC pianistovu kamarádku. „Čin člověka, který nevěděl, co jiného by mohl udělat.“

Snažila se ho přesvědčit, aby Rusko opustil nebo alespoň vystupoval v Berlíně, kde Škrygunová žije. Tuto cestu však nikdy nezorganizovali.

Kušnir se svou přítelkyní naposledy hovořil koncem března 2024. Sdělil jí, že má pocit, jako by ho někdo sledoval, a že se „stále setkává s tou samou osobou“. „Co se stane, to se stane: Dělám to z nějakého důvodu,“ okomentoval svůj aktivismus.

Po jeho osamělé smrti ve vyšetřovací vazbě v Birobidžanu truchlilo při jeho kremaci pouze 11 lidí.