Článek
V Súdánu byl před 30 lety, 14. srpna 1994, zatčen tehdy nejhledanější terorista světa Ilyich Ramírez Sánchez, zvaný Carlos nebo Šakal.
Rodák z Venezuely má na svědomí životy nejméně 83 lidí a nejhledanějším teroristou světa byl téměř 20 let. Přičítá se mu řada teroristických útoků, mimo jiné únos francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976, atentát v centru Paříže v dubnu 1982 (jeden mrtvý), útoky proti francouzským vlakům v březnu 1982 (pět mrtvých) a v prosinci 1983 (tři mrtví) či v nákupním centru v pařížské čtvrti Saint-Germain v září 1974 (dva mrtví). Dnes si Carlos odpykává doživotní trest ve vězení ve Francii.
Ilyich Ramírez Sánchez se narodil 12. října 1949 ve venezuelské Micheleně do rodiny zámožného právníka, který dal svým synům jména Vladimir, Ilyich a Lenin. V roce 1964 se připojil ke studentskému komunistickému hnutí v Caracasu a posléze absolvoval výcvik na Kubě. Na dráhu teroristy, podle svých slov dráhu „profesionálního revolucionáře“, se dal počátkem 70. let, kdy začal pracovat pro Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PFLP).
A to nejprve v Londýně, kde při tom studoval ekonomii a ruštinu. V roce 1973 byl vyslán do Paříže jako asistent tamního zástupce PFLP Michela Múcharbala. Ten byl dva roky nato zatčen, a když policii zavedl do Carlosova pařížského bytu, podařilo se Carlosovi Múcharbala a dva francouzské agenty zastřelit a uprchnout do Libanonu, kde ho uvítali jako hrdinu.
Šakal
- Po řadě bombových útoků získal celosvětovou proslulost v roce 1975 útokem na zasedání vrcholných představitelů ropného kartelu OPEC ve Vídni.
- Podařilo se mu do Alžírska unést 11 ministrů zemí OPEC, přičemž zahynuli tři lidé.
- Údajně stál také za únosem francouzského dopravního letadla do ugandského Entebbe v roce 1976 a měl být zapleten i do výbuchu ve francouzském kulturním středisku v Západním Berlíně v roce 1983.
Po této vraždě „zrádce palestinské věci“ a dvou agentů si Carlos získal důvěru svých arabských přátel a byl pověřen zorganizováním první velké akce. Tou se stal v prosinci 1975 únos šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského summitu Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), při němž zemřeli tři lidé. Účelem akce bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské hnutí, což se podařilo. Poté už Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko.
V 70. a 80. letech se Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, bývalém východním Německu či v Rumunsku. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos (většinou na jihojemenský pas) několikrát i do bývalého Československa.
Jeho „kariéru“ ukončila v srpnu 1994 v Súdánu banální operace, údajně liposukce, po níž byl ještě pod vlivem anestetik předán místní policií Francii. V prosinci 1997 byl v Paříži odsouzen za vraždy tří lidí z roku 1975 k doživotnímu odnětí svobody. Další doživotí dostal v roce 2011 za atentáty spáchané ve Francii v letech 1982 a 1983, které si vyžádaly 11 mrtvých, a v březnu 2017 dostal třetí doživotní trest za zabití dvou lidí a zranění dalších 37 osob granátem při atentátu v centru Paříže v roce 1974. Tresty si Šakal odpykává ve francouzském vězení.
