Článek
Podle dat ruské i ukrajinské strany utekly před válkou směrem do Ruska téměř dva miliony lidí. Zatímco Ukrajinci hovoří spíše než o migraci před válkou o únosech a násilných přesunech, Rusové migraci stovek tisíc lidí popisují jako humanitární evakuace a otevírání koridorů, které mají Ukrajince dostat do bezpečí v Ruské federaci.
Podle zpráv světových médii i svědectví Seznam Zpráv nicméně většina Ukrajinců v Rusku zůstává v zemi uvězněná - často bez dokladů, peněz nebo bez možnosti se rozhodnout, kam by chtěli po překročení hranic zamířit.
Přesto se některým podařilo Rusko opustit a odjet do zahraničí nebo se vrátit zpátky na Ukrajinu. Často vděčí i anonymním ruským občanům, kteří jim na cestě pomáhají.
Ukrajincům poskytnou oblečení, boty, polévku i nocleh
„Ráda bych řekla jejich jména,“ uvádí pro agenturu AP Viktoria Kovalevská, která pochází z Mariupolu. „A řekla bych jim všem, že jsou jako andělé, kteří přišli z nebe a chránili nás svými křídly…Protože nebyla žádná naděje…Žádná,“ říká v souvislosti s ruskými dobrovolníky, kteří jí pomohli uprchnout z Ruska.
Dění v ruských filtračních táborech jsme popsali v článku zde
Kovalevská popisuje, jak z detenčního centra uprchla se svou rodinou poté, co přemluvila řidiče autobusu, aby je tajně vyvezl. Následně jim pomohli dobrovolníci v Rostově, kde se nejdříve schovávali a pak pro ně přijela dvě taxi. Uvádí, jak od lidí, kteří se jim rozhodli pomoct, dostali teplou polévku a mohli si vyprat. Následně jim koupili jízdenky do Petrohradu, kde na ně čekali další dobrovolníci.
Utéct z Ruska pomohli neznámí dobrovolníci, kteří často setrvávají v anonymitě kvůli možnému nebezpečí, i Dmitrimu Zadoyanovi z Mariupolu. Poté, co vystoupil z vlaku v Nižnijm Novgorodu získal kontakty na dobrovolníky přes církev. Ti ho vyzvedli na nádraží a dostali ho pryč. Pomoc tak našel v tamní farnosti, kde dostal jídlo, střechu nad hlavou a mohl se s ostatními rozmyslet, jak se ze země dostat. To se mu nakonec podařilo a momentálně pobývá v Gruzii.
Z ruského zajetí pomohli dobrovolníci i Valentyně Bondarenkové z Mariupolu. Ta po pobytu v detenčních centrech skončila na ubytovně s dalšími 50 lidmi v jednom z ruských měst blízko Gruzie. Pomoc jí na dálku sehnaly její dospělé děti, které byly stále na Ukrajině. Jednoho dne se tak na místě, kde pobývala, objevil ruský dobrovolník a požadoval její propuštění. Odkazoval se na zákon, který chrání uprchlíkovo právo na volný pohyb. Následně ji dovedl na hotel, kde jí zaplatil dvě noci. Třetí zůstala v bytě, který muž sdílel se svou ukrajinskou ženou.
Bondarenková uvádí, že jí pár koupil tenisky, oblečení a jídlo na dlouho cestu, která ji čekala. „Jsme proti válce a proti Putinovi,“ cituje slova, kteří jí dobrovolníci řekli. Pomoc na ni čekala i na stanici v Petrohradu, kde na ni čekal další dobrovolník.
„Na ruské hranici, ať se děje, co se děje, neříkejte, že se chcete vrátit na Ukrajinu…Řekněte, že jedete za rodinou do Estonska,“ řekl jí. Nakonec na ní čekala 90 minut. Za rodinou na západ Ukrajiny se jí nakonec podařilo dostat. 4 300 kilometrů tak překonala od začátku do konce především díky síti dobrovolníků.
„Nemohu to zastavit…můžu dělat aspoň tohle“
„Jsou dezorientovaní. … Musíte je potkat na jedné zastávce a vzít je na další, jinak se ztratí,“ popisuje AP nejmenovaný ruský dobrovolník, který se živí jako tatér. „Je jasné, že nejsou psychicky vybaveni,“ dodává. Místní, kteří se rozhodli Ukrajincům pomáhat, se podle něj sdružují především přes Telegram. Z bezpečnostních důvodů ale svou identitu tají.
„Nemohu to zastavit,“ říká tatér o válce a násilných přesunech Ukrajinců do Ruska. „Tohle můžu udělat (pomáhat)…Střílet do lidí… Je to v 21. století normální? Se starými sovětskými kusy železa? To je naprostý nesmysl,“ dodává. Sám tak několikrát týdně převáží Ukrajince z Petrohradu do Finska a případně Estonska.
Pomoc nicméně není bez rizika. Často tito lidé čelí různým nástrahám. Fungování tak například museli ukončit dobrovolníci z města Penza v Povolží kvůli anonymním hrozbám. Běžně se totiž setkávali s prořezávanými pneumatikami, namalovaným Z na čelním skle aut nebo hanlivými popisky na dveřích a branách označující je za „ukrajinskonacistické“ pomocníky.
