Právníci zkoumají ruské útoky na energetickou síť. Jde o válečný zločin?

Raketové útoky na ukrajinskou infrastrukturu? Podle čerstvého prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina „vynucená a nevyhnutelná“ reakce na provokace Ukrajiny. Země, kterou ruská armáda z jeho rozhodnutí 24. února napadla.

Útoky, které spustil se začátkem podzimu, jsou tak časté a rozsáhlé, že připravily miliony lidí o teplo, elektřinu a vodu. A to v době, kdy se blíží zima a teploty klesají pod nulu. Ukrajina i některé západní země otevřeně mluví o „válečném zločinu“; odstávkami totiž trpí zejména civilní obyvatelstvo.

Jedná se však skutečně o válečný zločin? Podobné údery na energetickou síť státu jsou součástí moderního válčení už dlouho – je tedy ruská strategie porušením mezinárodního práva?

„Útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu jsou porušením mezinárodního humanitárního práva. Konkrétně lze zmínit ustanovení Dodatkového protokolu č. I k Ženevským úmluvám, a to čl. 54, který hovoří ochraně objektů nezbytných k přežití civilního obyvatelstva,“ uvedl pro Seznam Zprávy profesor práv Pavel Šturma z Univerzity Karlovy.

Za určitých okolností jsou energetické sítě považovány za legitimní cíle. Zejména tehdy, pokud se používají k napájení vojenských zařízení. To platí i v případě, že cíle mají civilní i vojenský účel, pokud by zničení objektu „nabízelo jednoznačnou vojenskou výhodu“.

Válečný zločin by to podle Šturmy byl, kdyby se jednalo o útok pouze na objekt, který nepředstavuje žádnou vojenskou výhodu, a kdyby jeho cílem bylo pouze způsobit utrpení civilnímu obyvatelstvu – například odříznutím od energie a tepla v zimě.

Tyto podmínky byly podle Pentagonu naplněny. Předseda Sboru náčelníků štábů americké armády generál Mark Milley tvrdí, že Rusko „záměrně míří na civilní energetické sítě, čímž způsobuje nadměrné vedlejší škody a zbytečné utrpení civilnímu obyvatelstvu“. Podle Milleyho se jedná o válečný zločin.

Rusko obvinění opakovaně odmítá. Útoky na ukrajinskou infrastrukturu ospravedlňuje tím, že vede údery proti „vojenskému velitelskému systému Ukrajiny a souvisejícím energetickým zařízením“. To uvádí i oficiální prohlášení ruského ministerstva obrany z 18. listopadu.

Pro kontext je dobré připomenout, že podobné akce prováděly i Spojené státy v Iráku v roce 1991. I tehdy byla jejich strategie silně kritizována.

Také síly NATO se v roce 1999 zaměřily i na elektrickou síť v Srbsku.

Následkem výpadků elektřiny bylo v obou případech postiženo civilní obyvatelstvo.

„Pro moderní válku je energetická soustava důležitá. Bez ní bude narušena protiletecká obrana, spojení a mnoho dalších věcí,“ uvádí Šturma. „Proto je ve všech případech – včetně Iráku nebo Srbska – důležité posoudit, zda útok představoval konkrétní vojenskou výhodu, nebo nástroj k vyhladovění či zmrznutí civilistů, nebo donucení, aby nepřítel opustil území.“

Jak na svých stránkách píše britská BBC, i když je objekt legitimním vojenským cílem, stále existují omezení, kdy a jak na něj lze zaútočit.

„Úmrtí a zranění civilistů způsobené útoky na vojenské cíle nemusí být nutně porušením mezinárodního práva. Ale musí být uplatněn princip proporcionality, který říká, že poškození civilistů by nemělo být nadměrné ve vztahu k získané vojenské výhodě. Strany musí také dbát na to, aby ušetřily civilní obyvatelstvo a civilní majetek,“ doplňuje autor článku Ben Tobias.

Na Ukrajině prezident Volodymyr Zelenskyj po listopadových útocích uvedl, že 10 milionů lidí zůstalo bez elektřiny a polovina energetické kapacity země byla vyřazena. Na sklonku tohoto týdne bylo stále šest milionů obyvatel bez proudu.

Ukrajina je dosud zřejmě schopna vyrábět dost elektřiny pro své potřeby – a ještě před třemi týdny své přebytky vyvážela do dalších evropských zemí. Ale její schopnost přenášet elektřinu z elektráren do míst, kde je to potřeba, se rychle snižuje.

„Hlavním cílem ruského útoku je vytvořit situaci, kdy ukrajinský systém nemůže nadále fungovat,“ citoval list The Washington Post Oleksandra Charčenka, výkonné ředitel kyjevského think-tanku Energy Industry Research Center. „Chtějí Ukrajinu rozdělit na několik částí. Tento plán jasně vidíme.“

Do 28. listopadu podle ukrajinského ministra obrany Rusko zasáhlo více než 200 samostatných cílů souvisejících s energetickou infrastrukturou. Miliony lidí zůstaly bez proudu a spotřeba elektřiny byla omezena ve více než tuctu regionů.

Krom destabilizování širší infrastruktury kvůli nedostatku energie Kreml naznačil, že pro údery existuje ještě jeden důvod – přesvědčit Kyjev, aby jednal za ruských podmínek. „Neochota ukrajinské strany urovnat problém, zahájit jednání, její odmítnutí hledat společnou řeč – tohle je jejich důsledek,“ řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Útočící síla může doufat, že zničení civilní energetické sítě sníží morálku nepřítele, a tím ho donutí k vyjednávání na základně svých požadavků. To ale nestačí k ospravedlnění útoků podle mezinárodního práva.

Podle lidskoprávní organizace Amnesty International to nesplňuje pravidlo zjevné vojenské výhody, a naopak se jedná o „terorizování obyvatelstva“.

„Ruské cílení na ukrajinskou civilní infrastrukturu je nezákonné. Morálka civilního obyvatelstva není zákonným cílem a provádění těchto útoků s jediným cílem terorizovat civilisty je válečný zločin,“ uvedla v prohlášení Marie Struthers, ředitelka Amnesty International pro východní Evropu a střední Asii.

Odbornice na mezinárodní právo z Ústavu mezinárodních vztahů Veronika Bílková se také domnívá, že podmínky pro útoky na energetickou síť nebyly naplněny.

„Rozsah ruských útoků na ukrajinskou energetickou síť nasvědčuje tomu, že tyto podmínky vždy dodrženy nebyly a že Ruská federace zřejmě dílem útočila i na ty části energetické sítě, jež nemají vojenské využití, dílem pak dostatečně nedbala o minimalizaci tzv. vedlejších ztrát. Taková jednání by pak skutečně naplnila znaky válečného zločinu,“ uvedla Bílková pro Seznam Zprávy.

Během případného soudního procesu, by se podle BBC muselo nejprve zvážit, zda šlo o válečný zločin, zda lze obrovské množství cílů – všechny z nich – považovat za legitimní vojenské objekty. „I kdyby tomu tak bylo, škoda způsobená civilnímu obyvatelstvu při útoku na ně by neměla být přehnaná ve vztahu ke konkrétní získané výhodě. A ona výhoda musí mít vojenský charakter – terorizovat obyvatelstvo není legitimním důvodem k zahájení útoku,“ stojí v rozboru britské stanice.

Rusko a Ukrajina jsou obě smluvními stranami Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám, kde je mnoho z těchto pravidel definováno. Je tedy možné, že za Rusko se bude muset zpovídat ze svého jednání v rozporu s těmito pravidly.