Silné svědectví: Poprvé od války doma

/Od naší zvláštní zpravodajky/

Dívám se na zmrzačené budovy, spálená auta, opuštěné domy. Zuhelnatělé, prázdné, zbavené života. Nemůžu uvěřit svým očím. Pár metrů nalevo od autobusu, kterým cestuji, začíná Buča. Dnes je osvobozena, ale její rány budou krvácet ještě dlouho. Mnohé budovy jsou – stejně jako mnohé životy – zničeny. Ale o pár kilometrů dál se staví nové, což se zdá být v zemi, která čelí soustavnému ruskému ostřelování, až paradoxní.

Neustálé procházení zpráv a pocit války v reálném životě jsou, jak se ukázalo, dvě úplně rozdílné věci.

Po více než pěti měsících války se setkávám s rodným Kyjevem. Odvážným, statečným a hlavně ukrajinským. Metropolí, kterou ruská armáda chtěla dobýt během tří dnů. Hlavním městem, které bylo jedním z klíčových cílů ruských okupantů.

Vidím obrovskou tabuli s nápisem „Kyjiv“. Pocit knedlíku v krku přechází do štěstí a bolesti zároveň.

Vyhoštění Rusů z Kyjeva a Kyjevské oblasti umožnilo hlavnímu městu vrátit se postupně k životu. Dnešní Kyjev se však od toho předválečného výrazně liší.

Projíždím známými ulicemi. Na každém rohu, stejně jako v Praze, vlaje žluto-modrá vlajka. Vidím velké množství aut polepených doporučením, kterým směrem by se měla vydat ruská válečná loď. A na rozhlasových vlnách nového rádia „Bayraktar“ zní legendární píseň „Oj, červená kalina na louce“. „Hudba ukrajinského vítězství,“ ozývá se hlas z radiopřijímače.

Lidí na ulicích i aut výrazně ubylo. Žádné dopravní zácpy, které jsou v Kyjevě obvykle, tu dnes nevidím.

Na první pohled zde žádná válka není. Ve městě ji však připomínají protitankoví ježci, barikády z pytlů s pískem, červené nápisy „Pozor miny“ a sirény. A v některých částech Kyjeva se to pozná podle zalepených oken a velkého počtu vojáků na ulicích a vojenských stanovištích. Na nich mohou kontrolovat doklady, věci, auta nebo zavazadla. Pořizování zvukových nebo obrazových záznam je přitom zakázáno.

Světlo, voda, jídlo, internet – vše je v hlavním městě dostupné. Obchodní centra se postupně otevřela ještě v dubnu. Supermarkety, obchody a čerpací stanice jsou otevřené. Kvůli zničeným podnikům a okupaci území se sortiment v obchodech mírně zúžil, ale vše potřebné je k dispozici.

Alkoholické nápoje se prodávají ve speciálně stanovenou dobu - od 11 do 19 hodin.

Při raketovém poplachu všechny obchody, provozovny a další instituce zastavují svou činnost. Lidé se mohou schovat v nejbližším protileteckém krytu nebo na parkovišti. Jako úkryty nepřetržitě funguje i metro.

Když slunce zapadne, město usne. Na noční život zde už dávno zapomněli. V Kyjevě stejně jako v jiných ukrajinských městech platí zákaz vycházení a kontrola nad jeho dodržováním je posílena. Podle prohlášení kyjevského magistrátu je přísně zakázáno pobývat na ulici a jiných veřejných místech. Restaurace nebo bary musí být po tuto dobu zavřené a ven můžete vyjít jen proto, abyste se dostali do nejbližšího krytu.

Ve městě se mohou pohybovat pouze vozidla se speciálními průkazy. Tato pravidla jsou stanovena od 23 hodin večer do 6 hodin ráno.

Je tomu přizpůsoben také jízdní řád hromadné dopravy: zatímco metro jezdí od 6 do 22 hodin, pozemní doprava je v provozu do 22:30. Odnedávna se při raketovém poplachu v metropoli zastavují také autobusy a trolejbusy. Cestující musí opustit vozidla a jít do nejbližšího krytu. Takové rozhodnutí přijala Rada obrany města Kyjeva.

Válka odhalila každého. Ukrajinci jsou zvyklí každé ráno vstávat, chodit do práce, starat se o své děti a příbuzné. A odvážně v tom pokračují i ve válečných podmínkách. Minulostí se ovšem musel stát klíčový návyk: plánování. Protože nikdy nevíte, kam dopadne raketa. „Zasáhne, nebo nezasáhne?“, ptá se mnoho Ukrajinců.

Pravdou však je, že obyvatelé města někdy sirény ignorují. Poplašné zvuky ani nedolehnou do některých čtvrtí hlavního města – na okraji Kyjeva jsou sotva slyšet. Lidé zde zůstávají v ulicích a děti si dál hrají na hřištích.

Pozorovat válku z Prahy a z Kyjeva jsou dvě zásadně odlišné věci. A kupodivu být v ukrajinské metropoli je mnohem jednodušší, než kontrolovat telefon každých 15 minut tisíce kilometrů od domova. Strach zde mizí, myšlenky jsou jasnější a činy rozhodnější. Na dramata a obavy není čas. Je zde jeden cíl – žít a pomáhat ukrajinské armádě. Tam, kde není romantika a noci nejsou klidné. Kde už život není stejný.

Válka je mentální posun. Mění návyky a filozofii. Nikdo tady nespěchá. Existuje jen tady a teď: titánská týmová práce, zatvrzelý duch a víra.

V Ukrajinu, Ukrajince, armádu.