Článek
Loni v září měl za sebou nadporučík Artem Seredniak zhruba čtyři měsíce v ruském zajetí, když ho spolu asi s padesáti dalšími Ukrajinci převezli do zařízení předběžného zadržení číslo dvě, ve městě Taganrog.
„Cestovali jsme na korbě náklaďáku celé hodiny, neměli jsme tušení, kam jedeme. Zavázali nám oči a svázali ruce k sobě, byli jsme jako lidská stonožka,“ vzpomíná sedmadvacetiletý muž během rozhovoru s BBC, která jeho příběh zveřejnila.
Po příjezdu na místo jim odebrali otisky prstů, svlékli je a oholili. „Museli jsme se jít osprchovat, přičemž nás strážci na každém kroku bili do nohou, do paží, všude, kam chtěli. Používali obušky a kovové tyče, říkali tomu ‚přijetí‘,“ vypráví dále Seredniak.
Mladík před zajetím působil jako vedoucí čety ostřelovačů u pluku Azov, hlavní vojenské síly v Mariupolu. To z něj udělalo klíčový cíl pro vězeňský personál. Seredniak popsal, jak ho oddělili od ostatních a pouze ve spodním prádle ho přivedli k výslechu. Potom ho srazili na podlahu, obličejem k zemi.
„Ptali se mě na mou roli v armádě a úkoly, které jsem plnil. Dávali mi elektrické šoky do zad, třísel a krku. Takto to dělali s každým,“ popisuje brutalitu vězení. Vzpomíná taky na muže, kterému strážní zapíchli pod nehty jehly.
Největší výměna zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou
Ukrajina a Rusko provedly nečekanou výměnu zajatců, která je považovaná za největší od začátku ruské invaze. Zahrnuje 215 lidí, mezi nimiž jsou někdejší obránci Mariupolu, včetně velitelů pluku Azov.
Postupem času si Seredeniak všiml, že je vězeňský personál zaujatý obzvlášť vůči těm, kteří patřili k pluku Azov – tak jako on sám.
Podle tvrzení ruského prezidenta Vladimira Putina je válka totiž - mimo jiné - snahou denacifikovat Ukrajinu, což ruské úřady často využívají jako argument k ospravedlnění invaze. A bývalá mariupolská milice měla kdysi vazby na krajní pravici.
Seredniaka obvinili z drancování města i z toho, že osobně řekl svým mužům, aby v Mariupolu zabíjeli civilisty. Ačkoli to kategoricky odmítl, na jeho slovech nezáleželo. „Dokud jsi neřekl, co je zajímalo, způsobem, jakým to chtěli slyšet, nepřestali tě mlátit,“ svěřil se redakci BBC s tím, že jeden z důstojníků o něj jednou při bití rozbil dřevěnou židli na kusy.
Tetování jako problém
Čtyřiatřicetiletý Serhij Rotčuk byl do Taganrogu převezen týden po Seredniakovi. Protože zajatcům odebrali oblečení i všechny ostatní osobní věci, nezbylo jim nic, co by přitahovalo pozornost: až na tetování.
„Pokud jste měli nějaké tetování, byli jste automaticky považováni za špatného chlapa,“ popisuje Rotčuk, který sloužil jako seržant u pluku hájícího poslední baštu odporu v Mariupolu - komplex Azovstal. On sám má tetování na obou nohách, pažích a hrudi: jde o havrana, symbol pěší čety a znak řádu Jedi z Hvězdných válek.
Na otázku reportéra BBC, zda mu tato tetování způsobila nějaké potíže, odpověděl bez váhání. „Mnohokrát,“ přiznal. „Řekli: ‚Co je tohle? Za to tě zbiju‘,“ dodává.
Podle Seredniaka, který nemá žádná tetování, pak zvláštním problémům čelili hlavně bojovníci, kteří si na těle nechali zvěčnit nacionalistické symboly, jako je ukrajinská vlajka nebo zlatý trojzubec. „Nenáviděli nás za to, že jsme Ukrajinci,“ vysvětluje.
Na Ukrajinu se postupně vracejí váleční zajatci
Na palubě speciálu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským z Turecka se do vlasti vrátila i pětice ukrajinských vojenských velitelů – hrdinů z mariupolského Azovstalu. Moskva upozorňuje, že jde o porušení dohody.
Ne každý to vydrží
Rotčuk, který před válkou pracoval jako lékař, pak pro britskou stanici zavzpomínal na setkání s jiným doktorem, kterého strážní donutili k falešnému přiznání.
„Doznal se k odebrání varlat ruskému zajatci, ale jen proto, že se zoufale snažil ukončit násilí, kterému čelil,“ popisuje. „Řekl: ‚Dobře, jen mě nechte být a já podepíšu přiznání‘,“ dodává s tím, že ostatní zdravotníci pak čelili podobnému zastrašování.
On sám dostával elektrické šoky nebo strávil dva měsíce na samotce, kde jej bili i několikrát denně. „Musel jsem si říct: ‚Ty vole, zůstaň silný. Nemůžeš tu situaci ovládat, tak to musíš přijmout‘,“ říká.
Ne všichni ale byli podobně odolní. Seredniak BBC svěřil, že jeden z jeho spolubojovníků z pluku Azov se v ruském zajetí pokusil o sebevraždu. „Rozbil malé zrcátko, které viselo nad umyvadlem jeho cely, a střepem si podřízl krk. Zachránili ho další zajatci, kteří rukama zastavili krvácení. O několik dní později všechna zrcadla zmizela,“ tvrdí.
Podobných příběhů jsou mezi bojovníky v ruském zajetí stovky. Svorně popisují hlad, nekončící bití, elektrické šoky a odpírání lékařské péče, ženy třeba také nucené svlékání před mužským personálem, který se pohrdlivě vyjadřoval o jejich tělech.
Časté je i nucení k falešným doznáním, která Rusové následně používají proti Ukrajincům při soudních procesech.
Ti, co upadli do ruského zajetí
Pomáhá lidem bez rozdílu na původ i těm prchajícím před válkou. Do armády se přihlásil, aby bránil svoji vlast. Teď bojovník za lidská práva Maksym Butkevyč padl do ruského zajetí.
Jak chránit Ukrajince na ruské straně?
Vyhráno pak bojovníci nemají ani po návratu ze zajetí. Trápí je zlomená žebra, ale i závažnější důsledky traumatu: BBC přinesla případ mužů, kteří utrpěli pohmoždění srdečního svalu, cysty v játrech a ledvinách nebo zlomeninu hrudní kosti, či ženy, které se v ledvinách a močovém měchýři vytvořily adheze (jizvy způsobené zvýšeným stresem, pozn. red.).
Redakce upozornila, že nebyla schopná všechna tvrzení nezávisle ověřit, svědectví různých bývalých zajatců se však shodují.
Ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec pak potvrdil, že devět z deseti zadržených uvádí, že bylo v ruském zajetí mučeno, podle ukrajinské organizace Media Initiative for Human Rights zase bylo vzneseno obvinění z nejméně tří úmrtí v Taganrogu kvůli mučení, nedostatku jídla a zdravotní péče.
„Největší výzva pro mě teď je, jak chránit naše lidi na ruské straně,“ řekl ombudsman. „Nikdo neví, jak to můžeme udělat,“ přiznává.
Zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva už v březnu uvedla, že Rusko opakovaně porušovalo pravidla humánního zacházení se zajatci. Podle mluvčího úřadu Krise Janowskiho v Taganrogu existuje dlouhý seznam špatných věcí, které byly provedeny.
Už jen samotný fakt, že se věznice k držení zajatců využívá, představuje porušení mezinárodního humanitárního práva: zadržení by měli být umístěni do speciálně určených prostor.
Podle březnové zprávy čelila některým obviněním ze špatného zacházení se zadrženými taky Ukrajina, celkově s nimi ale bylo zacházeno „lepším způsobem.“
Jak se shání informace o příbuzném v ruském zajetí?
Šestadvacetiletého inženýra Maxe zastihla v únoru ruská invaze na jednom z nejhorších míst – v přístavním Mariupolu, kde si daleko od domova odbýval základní vojenskou službu. Skončil v ruském zajetí a rodina teď s obtížemi získává informace o jeho osudu.
„Abychom už nemohli bojovat“
Moskva navíc nedovolila žádným vnějším orgánům, včetně OSN a Mezinárodního výboru Červeného kříže, zařízení v Taganrogu navštívit. Ruské ministerstvo obrany na žádosti o vyjádření k obviněním nereagovalo, už dříve ale popřelo, že by zajatce mučilo nebo s nimi špatně zacházelo.
„Vzhledem k tomu, že je většina zadržovacích míst v Rusku uzavřena pro vnější pozorovatele, mohou ruští vojáci s ukrajinskými zajatci udělat cokoli,“ myslí si však ombudsman Lubinec a tvrzení propuštěných bojovníků mu dávají za pravdu.
Třeba Artem Seredniak se spolu s dalšími čtyřiačtyřiceti ukrajinskými bojovníky dostal na svobodu letos v květnu, po roce stráveném v zajetí. Uvedl, že datum svého propuštění bude slavit jako druhé narozeniny. V současné chvíli podstupuje duševní i fyzickou rehabilitaci, stále ale trpí bolestmi v bedrech a má potíže s chůzí.
Na otázku, proč si myslí, že se Rusové k Ukrajincům chovají tímto brutálním způsobem, má však jasnou odpověď: „Je to proto, abychom se po výměně zajatců nevrátili domů a nešli znovu do boje.“
Kde leží Taganrog?
