„Pozoroval jsem, jak tanky pálí každých 60 vteřin směrem na Gazu“

Hnutí Hamás v sobotu 7. října zaútočilo na vesnice a města na jihu Izraele. Bezbranné obyvatele kibuců zmasakrovali a kolem 150 lidí unesli zpět do Gazy, kde je drží jako rukojmí. Na některých místech lidé čekali na pomoc izraelské armády i desítky hodin.

Židovský stát nyní shromažďuje svou armádu podél hranice Gazy a připravuje se na pozemní operaci, která by mohla přijít každým dnem. Začátku pozemní operace nasvědčuje i výzva izraelské vlády obyvatelům Gaza City a celé severní části pásma, aby se do páteční půlnoci evakuovali na jih oblasti.

Od středečního rána je na jihu Izraele reportér Seznam Zpráv Jan Novák. Během několika dní navštívil místa, kde došlo k masakrům, a projel skoro podél celé východní hranice Gazy. Situace se podle něj kolem hranice radikálně změnila. Podél hranice jsou rozmístěné stovky, ne-li tisíce tanků a jiné vojenské techniky. „Z oblasti se stala velká vojenská základna,“ řekl Novák.

Kde jste se dnes pohyboval?

Dnes jsem si dal za úkol projet místa co nejblíže ke Gaze. Chtěl jsem navštívit kibucy, do kterých se mi ještě nepodařilo dostat, a popsat je. To se mi nakonec nepodařilo, protože jsou uzavřené a novináři se tam nedostanou. Projel jsem tedy v blízkosti tři až čtyři kilometry od Gazy celou její východní hranici. Pozoroval jsem, jak se tam mění situace. A ta se tedy mění radikálně.

Jak to poblíž hranice tedy vypadá?

Situace se má tak, že Gaza je víceméně kompletně obklíčená. Nejblíže, co se dá dostat na vzdálenost tři až čtyři kilometry, tam jsem se proplétal skrz kibucy a pole. U kibucu Sa'ad jsem dnes viděl hodně hustého dýmu, který stoupal z Gazy. Ale největší rozdíl je to obrovské množství vojenské techniky v oblasti. Pozoroval jsem, jak tanky pálí každých 60 vteřin směrem na Gazu. Kibucy, kterou jsou nejblíže hranice, jsou evakuovány a jsou v nich tisíce vojáků. Z oblasti se v tuto chvíli stala „velká vojenská základna“.

Daří se teroristům překonat hranici a útočit na izraelské pozice podél hranice?

Naposledy se teroristům průnik podařil v pondělí nebo v úterý. Šlo o trojici teroristů z Hamásu. Může se to samozřejmě stávat, ale přesné informace nemám. Když jsme ve středu se skupinou zahraničních novinářů dorazili na místo festivalu, kde se stal největší masakr, tak nás vojáci na místo pustili až po třech hodinách, protože na místě probíhala přestřelka. Část teroristů zůstala po sobotním útoku na území Izraele, a tak dočišťování území stále v menším měřítku probíhá.

Silnice kolem hranice jsou uzavřené?

Mění se to. Když jsem sem někdy v úterý přijel, tak se mi podařilo jet po důležité dopravní tepně číslo 34, která vede z Aškelonu na jih. Ta byla dnes už jen částečně otevřená. Nicméně třeba silnice 232, která vede podél bezprostřední hranice s Gazou, ta už byla uzavřená kompletně.

Jsou v oblasti kolem hranice civilisté?

Na civilní obyvatele v těchto dnech nenarazíte. Všude jsou vojáci nebo dobrovolníci. Lidé, kteří vlastně vozí jídlo a zásoby vojákům v kibucech a na základnách.

Jak to vypadalo v kibucech, které jste dnes navštívil?

Kibucy jsou nyní evakuovány. Obyvatelé v nich už nejsou. Dnes jsem byl opět v kibucu Be'eri, který byl jeden z těch nejpostiženějších. Zemřelo tam během sobotního masakru nejvíce lidí. Našli tam 125 zavražděných obyvatel a přes 160 teroristů. Sobotní útok tam přežilo hrozně málo lidí. Čísla nejsou zatím přesná. Vojáci také nevědí, kolika lidem se podařilo přežít ani kolik jich bylo uneseno.

V Be'eri mělo dojít k podobnému masakru jako v sousedním kibucu Kfar Aza. Můžete k tomu něco říct?

Kibucem nás provázel Itaj Veruv, hlavní velitel jednotky, která ho osvobozovala. Hovořil jsem také s dobrovolníkem, který je členem týmu, jenž „sbírá“ mrtvé lidi. Oba mi řekli, že byli totálně zděšení z toho, co viděli. Prý nic tak hrozného nezažili. Popisovali, že našli těla s uřezanými hlavami, jak dospělé, tak děti nebo zavražděné ženy se svými dětmi v ložnicích. Řekli mi, že mnoho žen bylo před usmrcením znásilněno, protože je našli s roztaženýma nohama. My jako novináři jsme však žádná těla neviděli, nemůžu tedy informace potvrdit. Teď je kolem toho velká diskuze. Viděli jsme pozůstatky bojů, rozstřílené domy, stovky patron na zemi a podobně.

Jak tyto scény vnímají přítomní vojáci a dobrovolníci?

Velitel jednotky hovořil o tom, že to nemohli provést lidé, že taková zvěrstva nedělají ani zvířata. Označil to za barbarský čin, který nemá obdoby.

Které další kibucy jste navštívil?

Navštívil jsem další dva: Zimrat a Šu'uva. Kromě vojáků se tam pořád nachází i několik obyvatel a ti mi řekli, že měli velké štěstí, jim se teroristé vyhnuli.

Jak se tito obyvatelé cítí?

Jsou pochopitelně otřesení. Jsou ohromení tím, co se stalo, protože znali lidi, kteří masakr nepřežili.

Plánují se také evakuovat?

Ti, s nimiž jsem hovořil, tak ne. Chtějí zůstat doma. Prý se teď cítí v souvislosti s tím bezprecedentním nasazením armády bezpečněji.

Jaká je atmosféra ve větších městech, která jste navštívil?

Větší města jako Sderot a Aškelon, kde se nyní nacházím, jsou města duchů. Většina lidí se evakuovala nebo nevycházejí ven. Vláda obyvatelům doporučila, aby z bezpečnostních důvodů minimálně na 10 dnů domovy opustili. Ve Sderotu nejsou otevřené téměř žádné obchody, na ulicích nejsou lidé. V Aškelonu je situace v uvozovkách normálnější.

Kam máte namířeno dál?

Chci se přesunout do Jeruzaléma nebo na sever k libanonským hranicím. Rád bych se pokusil dostat na Západní břeh, nejlépe do Ramalláhu, abych pochytil atmosféru tam, ale obávám se, že to nepůjde. Nevím. Kdyby došlo k pozemní invazi, tak bych se vrátil zpět.