Izraelská invaze do Gazy může být součást plánu Hamásu, míní expert

Teroristé z palestinského radikálního hnutí Hamás, kteří o víkendu napadli Izrael, mají dlouhodobě vlivné spojence. Podle informací amerického listu The Wall Street Journal i za aktuální eskalací stojí Írán a libanonské hnutí Hizballáh, byť Teherán to popírá.

Írán i Hizballáh útok Hamásu proti Izraeli otevřeně podpořily – režim ajatolláhů zatím verbálně, libanonské milice se přidaly dokonce ostřelováním severu židovského státu. Jeho kroky ale zatím nenasvědčují tomu, že by se chystal nějak výrazněji zapojit, upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů (IIR).

Vyloučit se podle něj ale nedá ani to, že Hizballáh vyčkává a výrazně se zapojí, až Izrael zahájí případnou pozemní invazi do Pásma Gazy na likvidaci Hamásu. „V tu chvíli bude mít Hizballáh mnohem větší páky na to, co může udělat, a jeho akce budou mít větší dopad,“ říká expert, který se dlouhodobě zaměřuje na bezpečnost Blízkého východu a zvlášť Libanonu.

Připomíná, že Hizballáh byl v posledních letech opatrný, aby konflikt s Izraelem vážněji neeskaloval. „Možná to bylo v rámci čekání na tuhle akci Hamásu,“ spekuluje Daniel. V rozhovoru upozorňuje i na úskalí případné izraelské pozemní invaze do Gazy s tím, že Hamás s ní nejspíš počítá.

Izrael už zahájil intenzivní letecké údery proti cílům Hamásu v Pásmu Gazy. Jak dlouhá a obtížná válka to může být?

Konflikt se určitě rozhořel nejvíce za poslední roky, spíše i za poslední dekády. Je to největší pozemní útok na teritorium Izraele jako takového od války v roce 1973 a i zde ta paralela možná nedostačuje s ohledem na to, že Hamás působil přímo v izraelských vesnicích a městech.

Co se týče toho, jak vlastně ta válka bude dlouhá, jak bude obtížná, to teď nedokážeme úplně dohlédnout. Vzpomínám si v tomto kontextu na vyjádření jednoho analytika ze soboty, že momentálně jsme v situaci, ve které jsme zatím ještě nikdy nebyli. Až na údery palestinských komand proti samotnému Izraeli a izraelským civilistům někdy v 70. letech se něco takového prakticky nestalo. V posledních letech jsme viděli spíše dopady dlouhodobé okupace Západního břehu nebo blokády Gazy a spolu s tím spíše jednorázové vzplanutí palestinských protestů, individuálních útoků nebo menších raketových útoků ze strany Hamásu.

A jak dlouhá, obtížná ta válka bude, závisí na tom, co se nakonec rozhodne Izrael dělat s Pásmem Gazy, co se stane se severní hranicí, to znamená, jakým způsobem zareaguje Hizballáh. Závisí i na tom, co se stane na Západním břehu, a závisí koneckonců i na tom, co se stane v samotném Izraeli. Viděli jsme některé incidenty meziskupinového násilí v roce 2021 a existují obavy, zda se něco takového může opakovat.

Dá se říci, že šlo o selhání izraelské armády, minimálně na tom jihozápadě, kde města jako Sderot byla prakticky obsazena Hamásem?

Na tomhle je poměrně velký konsenzus, že jde o velké selhání izraelské vlády a izraelské armády a obecně izraelských bezpečnostních složek.

Míra toho útoku sice byla velká, ale zároveň to asi není něco, co by Izrael nemohl očekávat. Některé analýzy teď hovoří o tom, že Izraelci špatně vyhodnotili tréninkové operace Hamásu, které považovali za pouhé symbolické demonstrace, a že věřili, že Hamás se nechá uchlácholit ekonomickými ústupky. Zároveň ten útok přišel do kontextu vnitřní izraelské politické krize, těch dlouhotrvajících protestů a vyhrocení situace v rámci té snahy o soudní reformu. Některé zdroje tak tvrdí, že izraelské bezpečnostní složky spíš byly vázané daleko víc kontrolou Západního břehu, než aby kontrolovaly hranice Gazy.

Bezpečnostní kabinet a izraelská vláda v neděli formálně nastolily válečný stav. Co ten krok vlastně znamená?

Podle izraelského základního zákona musí válku vyhlásit vláda a je to nějaký symbol, že existuje jednota politického rozhodování všech politických aktérů na tom, že mají proběhnout rozsáhlé válečné operace.

Já tomu rozumím tak, že to do jisté míry je spíš deklarace toho, jak vážná ta hrozba vlastně je a jak vážná nebo jak rozsáhlá bude ta izraelská reakce. Výjimečný stav uvnitř samotného Izraele, podle kterého se řídí to, jakým způsobem funguje povolávání, rušení veřejných akcí a tak dále, to je vlastně jiná deklarace. Z mého pohledu jde o zdůraznění závažnosti té hrozby a rozsáhlosti té reakce.

Mohl by se tím ospravedlnit třeba pozemní útok na Pásmo Gazy?

Já si dokážu představit, že to je jeden z kroků, které k tomu mohou vést. Na druhou stranu ty minulé letecké údery vůči Pásmu Gazy, ale i třeba invaze do Libanonu v 80. letech, proběhly bez vyhlášení válečného stavu, takže ono je to trochu komplikované a vyhlášení války není nutné pro vojenskou operaci. Stejně tak není nutné pro konstantně probíhající vojenské operace na Západním břehu.

Izraelská vláda mluví o tom, že je potřeba nějakým způsobem vyřešit ten problém, který pro Izrael Hamás představuje. Pokud tohle izraelská vláda deklaruje, tak ji to nejspíše povede k pozemní operaci, která se pokusí dostat do úkrytů Hamásu v Gaze.

Co by Izraelcům v případě pozemní operace působilo největší potíže?

Problém samozřejmě je, že je to vojensky obtížné. Pokud se k tomu Izrael rozhodne, čeká ho dlouhá, velmi komplikovaná operace v zastavěném prostředí, na kterou je Hamás nějakým způsobem už nejspíše připravený.

Nedokážu si představit, že by Hamás neočekával žádný odvetný úder ze strany Izraele, včetně pozemní operace. A naopak si dokážu představit, že je to i něco, co je součást jejich plánu dostat boj na území Izraele. jakmile nicméně Izrael provede pozemní invazi do Gazy, tak na boj s nimi budou již připraveni. Pozemní invaze by s sebou přinesla i obrovskou humanitární krizi a ztráty na životech palestinských civilistů. Samozřejmě i toho si je Hamás vědom.

Ještě to komplikuje fakt, že se v Gaze nyní nachází, jak jsme slyšeli, více než stovka izraelských rukojmích. Je dost dobře možné, že se je Hamás nebude rozpakovat používat jako živé štíty, popřípadě použije velmi tvrdé vyjednávání o tom, co Izrael vlastně bude moci a chtít dělat.

Šéf ozbrojeného křídla Hamásu hovořil o tom, že by chtěl rukojmí vyměnit za palestinské zajatce, které má v držení Izrael. Mohlo by se to stát? Přistoupil by Izrael na výměnu zajatců za civilisty?

V minulosti na to přistoupili. Je to vlastně něco, co jak Hamás, tak Hizballáh prováděly již v minulosti. Únosy a i třeba pokusy o navrácení těl mrtvých vojáků zpět výměnou za propuštění vězňů.

Jestli na tohle Izrael přistoupí, to je složitá otázka, rukojmích je tolik, že si nedokážu úplně představit, co za ně Hamás momentálně požaduje. Zároveň byl ten útok ze strany Hamásu natolik brutální, že je pro mě obtížné si představit, že by Izrael na tento způsob vydírání přesto přistoupil.

Myslím si ale, že je to věc, která velmi výrazně promluví do případné pozemní invaze do Gazy.

Může mít na mezinárodní reakci na současné dění v Izraeli a Gaze vliv i útok Hamásu na hudební festival, kde zemřelo přes 250 lidí, včetně cizinců?

Já si nejsem úplně jistý, jestli to je něco, co Hamás plánoval. V rámci mého čtení té situace se vlastně Hamás mohl dostat i dál, než třeba vůbec čekal. Nevím, jestli hnutí vůbec momentálně disponuje plánem, co s těmi zahraničními rukojmími dělat.

Zatím jsem nezaznamenal nějaké veřejné jednání kromě toho, ve kterém se angažoval Katar a které se snažilo vyjednat výměnu přinejmenším žen a dětí. Je možné, že o podobnou mediaci se může pokusit i u cizinců.

Libanonský Hizballáh už v neděli zahájil minometnou palbu na Izrael. Lze od něj čekat nějakou silnější podporu Hamásu?

Údery na farmy v údolí Šebá jsou jakoby nejmenší částí eskalace vzájemného konfliktu, kterou Hizballáh většinou dělá. V podstatě je to momentálně „jen“ symbolická podpora Hamásu.

Hizballáh tyto útoky navíc vždycky interpretuje jako úder na okupované libanonské území, to znamená, že byť tam třeba může útočit na izraelské jednotky, tak z jeho pohledu je to vlastně pořád něco, co je součástí boje proti Izraeli na libanonském území.

Další část této eskalace jsou většinou následně údery na izraelské území, které provádějí nejmenované palestinské skupiny, nicméně útočící z libanonského teritoria. O tom se již začalo spekulovat během pondělního odpoledne, kdy byly proti severnímu Izraeli údajně vypáleny rakety. Až následně provádí samotné akce Hizballáh.

To, co on momentálně provedl, je první část toho takzvaného eskalačního žebříku. Co udělá dál, je samozřejmě velká neznámá.

Web The Wall Street Journal s odkazem na své zdroje napsal o tom, že akce Hamásu byla naplánovaná ve spolupráci s Hizballáhem a Íránem. Co to může znamenat?

To znamená, že do toho byl Hizballáh nějakým způsobem zapojený, a je otázka, jestli existuje nějaká širší strategie, v rámci které Hizballáh vlastně chce působit. Hizballáh a Írán dlouhodobě mluví o tom, že existuje jednotná fronta proti Izraeli, kdy Hamás, Hizballáh a Írán působí v rámci jednotného odporu.

Zatím tomu ale ty kroky ze strany Hizballáhu úplně nenasvědčují, nicméně jsem se setkal i s názorem, který upozorňuje na to, že Hizballáh možná momentálně nechce vynést všechny své karty a že pro něj může být výhodnější tu eskalaci provést, jakmile izraelská armáda začne provádět pozemní invazi do Gazy a jakmile začne být vázaná veškerou svou pozorností jednotkami a aktivitami na jihu.

V tu chvíli bude mít Hizballáh mnohem větší páky na to, co může udělat, a jeho akce budou mít větší dopad. Samozřejmě úplně nevíme, co se stane. V posledních zhruba dvou letech jsme ale viděli, že Hizballáh na izraelských hranicích dělal celou řadu provokací, ale byl vždycky velmi opatrný, aby nezačal větší konflikt. Možná to bylo v rámci čekání na tuhle akci Hamásu.