Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rozsáhlý požár skladů na okraji britské metropole by běžně vyvolal jen malou pozornost. Firma ovšem spolupracovala na dodávkách Ukrajině a později se ukázalo, že za činem pravděpodobně stojí ruská vojenská rozvědka GRU.
Agenti podle zdrojů deníku The New York Times (NYT) využili ruskou diplomatickou budovu v Sussexu k náboru místních obyvatel pro provedení žhářského útoku. V souvislosti s útokem byli ze žhářství obviněni čtyři Britové a jeden z nich čelí obvinění z napomáhání zahraniční zpravodajské službě.
Incident byl přitom pouze jedním z prvních v sérii požárů a útoků na infrastrukturu v Evropě, další hlásily úřady v Pobaltí, Německu a Polsku.
Minulý měsíc došlo v Lotyšsku, tedy v zemi, která opakovaně čelí výhrůžkám Moskvy, k požáru obchodního domu IKEA. Vyjádření k události se objevovala jen zřídka, dokud polský premiér Donald Tusk nenaznačil, že by mohl být incident dílem zahraničního sabotéra. A to podobně jako další desítky akcí po celé Evropě.
Ostatně s tím souvisí i nezdařený žhářský útok v Praze na autobusy pražského dopravního podniku, kvůli kterému policie zatkla občana jihoamerické země. Obvinila ho z teroristického útoku. Podle premiéra Petra Fialy (ODS) měly stopy tohoto incidentu vést právě do Moskvy. „Rusko se opakovaně snaží rozsévat neklid, podkopávat důvěru občanů v náš stát. Máme s tím už zkušenosti,“ řekl v pondělí a připomněl výbuchy ve Vrběticích.
Ruská sabotáž v Česku
Žhář není první sabotér, kterého se v Česku podařilo odhalit. Tajné služby rozkryly i další případy. Seznam Zprávy přinášejí otázky a odpovědi k útoku, za nímž dle bezpečnostních složek i premiéra stojí Rusko.
Cílem těchto útoků je podpořit nejednotu mezi ukrajinskými spojenci, narušit vojenské dodávky do Kyjeva a otestovat západní odhodlání nadále podporovat Ukrajinu, soudí analýza britského serveru Financial Times. Za pokusy by přitom ve všech případech podle nejmenovaných evropských bezpečnostních činitelů mohla být práce ruské služby.
Nynější útoky se ale od těch předchozích liší a pro bezpečnostní složky je mnohem složitější spojit incidenty právě s Moskvou.
Ruská rozvědka totiž sází zejména na využívání místních rekrutů, částečně proto, aby bylo obtížnější útoky odhalit a aby se zdálo, že jsou výsledkem domácí opozice proti podpoře Ukrajiny, vyplývá ze zjištění bezpečnostních služeb.
Kreml obvinění evropských vlád z hybridní války důsledně odmítá.
Součástí operací ovšem nejsou jen sabotáže. Na začátku května NATO uvedlo, že ruská rozvědka podnikla kybernetické útoky na kritickou infrastrukturu v Německu, České republice, Litvě, Polsku a Švédsku. Všechny tyto země patří mezi nejpevnější spojence Ukrajiny v Evropě.
Ve Švédsku pak bezpečnostní služby vyšetřují sérii nedávných vykolejení na železnici, u kterých existuje podezření, že by se mohlo jednat o státem podporovanou sabotáž. Ostatně o opakovaných útocích na české železnice ze strany ruských služeb mluvil i ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Podobné incidenty pak řešilo například také Polsko.
Sabotáže po Evropě
Před dvěma týdny došlo ve varšavském obchodním centru k požáru. Podle polského premiéra Donalda Tuska „je dost pravděpodobné, že ruské tajné služby s ním měly něco společného“. Do obchodního centra denně zavítalo až deset tisíc lidí, celý areál prakticky vyhořel, píše polská agentura PAP.
Evropa řeší, jak správně reagovat
Téma se po nedávných incidentech dostalo na vrchol agendy západních spojenců Ukrajiny a důležitou otázkou tak nyní zůstává, jak jednotně nebo rázně evropské země zareagují.
„V tuto chvíli to pro Rusko není příliš nákladná strategie, protože všichni reagujeme odděleně. Proto je důležité, abychom postupem času reakci kolektivizovali,“ poznamenala pro NYT Andrea Kendallová-Taylorová, bývalá pracovnice amerických zpravodajských služeb.
Asi nejvíce se sabotážní akce dotýkají Polska, které je jedním z center západních vojenských dodávek dodávaných do sousední Ukrajiny. Úřady za poslední měsíc zatkly několik lidí na základě obvinění ze špionáže a sabotáže.
„Východní tajné služby se pokoušejí vycítit, co jim ještě projde, kdy budou zadrženi a kdy ne, co získají a co se jim už nepovede,“ řekl dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jacek Dobrzyński, mluvčí polského ministra-koordinátora tajných služeb.
Estonská premiérka Kaja Kallasová pak minulý týden uvedla, že Rusko vede proti Evropě „stínovou válku“.
Podobný postoj zaujímá i lídr další pobaltské země – Lotyšska. „Rusko se snaží vyslat zprávu, že je všemocné a může narušit naše společnosti, podnítit v nich strach a najít způsoby, jak nám ztrpčovat život,“ řekl listu Financial Times lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs. „Také testuje naši reakci, protože pokud nezareagujeme, tyto útoky se zvýší.“
Najít správný způsob, jak na situaci reagovat, ale komplikuje povaha incidentů. Jednak se cíle těchto sabotáží zdají být velmi náhodné a nedají se jednoduše spojit se snahou podkopat podporu Ukrajiny. Druhou věcí je zmíněná skutečnost, že za nimi většinou nestojí ruští agenti, nýbrž jimi najatí lidé.
Navíc: Západ má nyní menší množství pák, po kterých může sáhnout. Ty hlavní – vyhošťování ruských diplomatů a sankce – už nasadil.
Ruská rozvědka má se sabotážemi zkušenost
Sabotážní akce ruských sil v Evropě přitom nejsou ničím novým. Už starší zkušenost s nimi má i Česko, kde podle závěrů policie ruská vojenská rozvědka v roce 2014 vyhodila do povětří muniční sklad ve Vrběticích. Trvalo sedm let, než vláda ukázala na Rusko.
Stejní důstojníci pak další akci podnikli v britském Salisbury, kde o čtyři roky později otrávili bývalého ruského agenta Sergeje Skripala. Evropské vlády v reakci na incident a později po začátku invaze zahájily rozsáhlé akce s cílem vyhostit ruské agenty. To přispělo k dočasnému omezení sabotážních akcí na evropském území.
Snímky z Vrbětic:
„Došlo k velkému narušení ruských zpravodajských aktivit v Evropě. To způsobilo pauzu a ruské zpravodajské služby pohltila válka na Ukrajině. Nyní mají opět pevnou půdu pod nohama a pravděpodobně se ji snaží znovu vybudovat,“ vysvětlil pro NYT Max Bergmann z think-tanku Center for Strategic and International Studies.
Načasování akcí přitom není podle experta úplně náhodné. Na začátku války se ruská armáda potýkala s problémy a její zpravodajské služby byly příliš rozptýlené, než aby prováděly tajné operace na Západě. Kvůli nedávným úspěchům na bojišti a oživení vojenského průmyslu však mohla Moskva věnovat více prostředků na tajné operace.
