Povodně v Pákistánu zasáhly miliony lidí. Některým zbylo jen oblečení

Přívalové monzunové deště, které začaly v Pákistánu v polovině června, zdevastovaly velkou část země a smetly mosty, silnice i obydlí. Tisíce lidí teď táboří podél silnic v provizorních stanech složených jen z plachet a klacků, další hledají útočiště v opuštěných budovách. Dočasné tábory pro prchající lidi trpí nedostatkem základních potřeb.

Záplavy vyhnaly z domova i 45letého Lawanga spolu s jeho 16člennou rodinou. Voda v jeho vesnici vystoupala nad pět metrů a budovy se začaly hroutit. Nejbližší vyvýšeninu představovala silnice, kde teď už více než dva týdny žijí v provizorním stanu z igelitové plachty. Lawangův přístřešek stojí mezi dalšími asi 70 stany podél více než kilometrové silnice.

„Jsme tady v těch přístřešcích asi 16 dní, ale nikdo za námi nepřišel. Někteří lidé nám na vlastní pěst dvakrát denně nosí vařené jídlo,“ popisuje Lawang pro deník The Post vládní pomoc. Mnoho lidí s sebou přitom nemá skoro nic. Vzali jen to, co unesli. Například několik přikrývek, oblečení nebo nádobí.

Celá krize zasáhla přibližně 33 milionů lidí, povodně zničily více než půl milionu domů a stovky vesnic jsou stále pod vodou. V zemi tak roste nespokojenost s vládní pomocí postiženým.

Pomalá je i organizovaná pomoc ve vládou zřízeném táboře nedaleko Hajdarábádu, druhého největšího města v provincii Sindh. V budově, kde bydlí asi 300 lidí, chybí čistá pitná voda i elektřina. Lidé spí, vaří i jedí na zemi. „Nikdo se o nás nestará,“ řekl Rádž Kumar, který je v táboře se svou rodinou už přes týden. Kumar, jenž trpí srdeční vadou, popisuje, že tábor navštívil lékař jen jednou, ale neposkytl mu žádné léky.

Zdravotnická pracovnice, která v táboře působí, upozorňuje, že tamní podmínky představují nebezpečí zejména pro děti. „V táboře máme 107 dětí a většina z nich je podvyživená,“ říká Zarína Chalikdadová. Dodává, že „neexistuje žádný plán na zajištění mléka“ nebo jiné stravy pro kojence. „Lidé žijící zde v táboře z okolních vesnic jsou chudí. Kvůli záplavám přišli o práci, takže nemohou koupit jídlo pro své děti,“ vysvětluje Chalikdadová.

Vláda sice zřídila stovky podobných táborů nedaleko zasažených oblastí, ale pomoc, která do nich míří, je ve srovnání s katastrofou velmi omezená. Někteří jednotlivci a humanitární organizace se starají o lidi v místech, kam vládní humanitární pracovníci zatím nezavítali.

„Lidé dostávají potraviny, ale naléhavě potřebují stany, moskytiéry a další humanitární zboží,“ popisuje místní úředník v oblasti Mirpurchas Zajn ul-Abedín. Současná situace podle něj nemá v historii země obdoby a nepodobá se ani posledním katastrofálním záplavám, které Pákistán zasáhly v roce 2010. Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf označil povodně za „největší v dějinách Pákistánu“.

Najít vůbec takový tábor je pro mnoho prchajících nedosažitelné. Asi 50 rodin se ukrývalo v částečně zaplavené nemocnici v Mirpurchas, kterou dosud nenavštívily místní nebo humanitární organizace. Osmnáctiletý Krišan a jeho sestra přebývali v jedné ze suchých místností. Z domova si nestihli vzít nic, mají jen oblečení, které nosí na sobě. „Můj vlastní dům byl při povodni zcela zničen, všechny tři místnosti se zřítily kvůli dešťům. Přišel jsem o všechno,“ vypráví Krišan.

Někteří lidé zůstávají ve svých obydlích. Například v jedné z nejzasaženějších provincií Sindh je až 35 tisíc lidí zaseklých v jejich zaplavených domovech. Při snahách dostat se ven využívají bambusové hole nebo provizorní plavidla.

Fajsal Edhi, vedoucí charitativní nadace Edhi Foundation, působící v Pákistánu, uvedl pro britský list The Guardian, že navzdory úsilí, které nadace, vláda a další nevládní organizace vynaložily, se jim společně podařilo pomoci asi jen 10 procentům lidí postižených katastrofou. „Lidé, kteří přežili povodně, mohou zemřít hlady,“ varoval.

Rozsah dešťů a záplav všechny překvapil, proto je pomoc tak pomalá, míní Navíd Hassan Awan z humanitární skupiny Islamic Relief. „Nikdo nebyl na vzniklou krizi připraven. Nejen vláda, ale i humanitární organizace. Na trhu byl nedostatek humanitárního zboží, nebyly k dispozici žádné stany. Nyní se mezinárodní společenství zaktivizovalo a bude přicházet více humanitární pomoci,“ popisuje pro The Post Awan.

Varoval však, že bude pravděpodobně potřeba, aby pomoc trvala týdny i déle: „Krize by mohla trvat měsíce a vláda by měla urychlit své úsilí o záchranu lidí předtím, než začne být chladno.“ Záplavy poškodily i úrodu a zemědělskou půdu, na které je závislá obživa velké části venkovského obyvatelstva. Hrozí tak, že miliony Pákistánců upadnou do ještě větší chudoby.

„Nedávné neobvyklé deště a záplavy spláchly výnosy bavlny, rýže a zeleniny, které byly připraveny ke sklizni. Ztráta těchto plodin bude mít rozhodně negativní ekonomický dopad na život zemědělců a vlastníků půdy,“ řekl deníku The Washington Post Šardžíl Memon, sindhský ministr pro informace. Oživení podniků podle něj může trvat několik let.

Do Pákistánu podle španělské agentury EFE přiletělo 35 letadel s humanitární pomocí.  Spojené arabské emiráty jich poslaly 14, jedenáct letadel dorazilo z Turecka. Příští pátek má do Islámábádu přijet generální tajemník OSN António Guterres, který navštíví postižené oblasti a setká se s místními činiteli.