Článek
Papež František ve svém prvním veřejném vystoupení v Kanadě požádal o odpuštění. „Je mi to hluboce líto,“ řekl v areálu bývalé rezidenční školy v Maskwacisu nedaleko Edmontonu.
Katoličtí duchovní a misionáři se v minulosti desítky let podíleli na asimilačním programu určeném pro původní obyvatele Kanady, který odloučil od rodin na 150 000 dětí, jež byly vystaveny hladovění, bití i zneužívání.
Až 6 000 dětí kvůli tvrdému zacházení v internátních školách zemřelo, zhruba tři čtvrtiny ze zhruba 130 internátních škol provozovala katolická církev. Mnozí tak dlouhodobě papeže vyzývali, aby se za roli, kterou římskokatolická církev sehrála, omluvil.
Kanadský školský systém takto fungoval od 19. století až do 90. let minulého století a o obrovském dopadu na domorodou komunitu se ví dlouho. Systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila za „kulturní genocidu“.
Loni se o dětském utrpení začalo znovu mluvit poté, co se našly ostatky 215 dětí v bývalé katolické internátní škole pro domorodé děti v kanadské Britské Kolumbii.
Pouť pokání
Jednou z prvních zastávek papežovy cesty, kterou nazval „poutí pokání“, je bývalá rezidenční škola Ermineskin, jedna z největších v Kanadě.
„S hanbou a jednoznačně, pokorně prosím o odpuštění za zlo, kterého se tolik křesťanů dopustilo na domorodém obyvatelstvu,“ řekl papež domorodým obyvatelům a představitelům z řad Metisů a Inuitů na Papežova omluva byla přijata potleskem.
„Žádám o odpuštění zejména za to, jak mnozí členové církve a náboženských společenství spolupracovali na projektech ničení kultury a násilné asimilace, které prosazovaly tehdejší vlády a které vyvrcholily systémem internátních škol,“ uvedl.
Vyjádřil „smutek, rozhořčení a hanbu“ nad činy mnoha členů římskokatolické církve, kteří vedli a provozovali rezidenční školy v Kanadě. Násilnou asimilaci František označil za „zlo“ a „katastrofální chybu“.
S hanbou a jednoznačně, pokorně prosím o odpuštění za zlo, kterého se tolik křesťanů dopustilo na domorodém obyvatelstvu.
Loni se o dětském utrpení začalo znovu mluvit poté, co se našly ostatky 215 dětí v bývalé katolické internátní škole pro domorodé děti v kanadské Britské Kolumbii.
Podpora asimilačního programu ze strany katolické církve podle něj vycházela z „koloniální mentality“. Papež dodal, že jeho omluva je prvním krokem a že musí proběhnout "seriózní vyšetřování “.
Jeho projev si vyslechli domorodí náčelníci, kteří se v parku Muskwa shromáždili spolu se zástupci z řad Métisů a Inuitů. Přítomen byl také kanadský premiér Justin Trudeau a generální guvernérka Mary Simonová, první osoba z řad původních obyvatel v této funkci.
Před vystoupením se František pomodlil na blízkém hřbitově Ermineskin Cree Nation Cemetery, kde se nacházejí označené - a pravděpodobně i neoznačené - hroby žáků asimilačních škol. Následně se za doprovodu čtyř kmenových náčelníků v tradičních čelenkách zúčastnil shromáždění tisíců příslušníků původního obyvatelstva.
Historická omluva přišla v dubnu
Papežovy pondělní výroky přicházejí v návaznosti na historickou omluvu, kterou v dubnu pronesl ve Vatikánu před delegací Métisů, Inuitů a dalších domorodých národů. Ti jeho omluvu přivítali, někteří však již tehdy papeže vyzvali, aby jednal.
„Je to historický první krok, ovšem jen první krok,“ uvedl tehdy Gerald Antoine, jeden z představitelů původního obyvatelstva Kanady.
Vedle katolické církve se za týrání domorodých dětí omluvily i největší protestantské církve a kanadská vláda. Na usmíření katolická církev vyčlenila 30 milionů kanadských dolarů (zhruba půl miliardy korun).
Už bývalá hlava katolické církve, papež Benedikt XVI. podle agentury EFE požádal o odpuštění za to, co se dělo v kanadských církevních školách. Podle AP se ale Benedikt XVI. výslovně neomluvil, nýbrž vyjádřil „zármutek nad bolestí způsobenou politováníhodným chováním některých členů církve“. Se zástupci domorodých obyvatel se bývalý papež setkal v roce 2009.
Papeže čekají další vystoupení
Papeže, který do Kanady přiletěl v neděli, na dnešním shromáždění přivítala tradiční hra na bubny a písně. Část zúčastněných na sobě měla tradiční oděvy včetně pestrobarevných sukní, další byli oblečení do oranžové barvy, která se stala symbolikou přeživších trýznění a zneužívání v církevních školách.
Následně se vrací do Edmontonu, kde navštíví kostel Nejsvětějšího srdce Páně, první národní farnost pro domorodé obyvatelstvo v Kanadě. Během své cesty má naplánována další veřejná vystoupení, program šestidenní návštěvy Františka kromě Alberty zavede také do Québecu a Nunavutu.
