Potřebovali by denacifikovat, vzkazují Rusové dalšímu sousedovi

„Měli bychom věnovat pozornost faktu, že dalším problémem je Kazachstán. Mohou tam nastat stejné nacistické procesy jako na Ukrajině. Máme s ním nejdelší hranici a žije tam spousta Rusů. A máme tam všechno nukleární palivo Rosatomu!“ hřímá moderátor večerního programu v ruské státní televizi Rossija 1 a hosté přitakávají.

Když krátce po novém roce Kazachstánem otřásly rozsáhlé protesty, Rusové byli „mírotvůrci“, kteří sousedovi přispěchali na pomoc proti „teroristům“ a „banditům“. Experti tehdy drželi zdvižený prst - Rusové Kazachstánu nepomáhají z plezíru.

Prezident Kasym-Žomart Tokajev věděl, že za politické přežití vděčí zčásti Putinovi a intervenci vojsk Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB). Bylo jen otázkou času, až bude chtít něco na oplátku. Třeba uznání Krymu? Nebo svou malou ruskou republiku na kazašském území?

Jenže vtrhnutí ruských vojsk na Ukrajinu zdá se i Tokajevovi sundalo růžové brýle. Sice se místo toho Kazachstán stále víc poutá na čínskou oběžnou dráhu, zároveň však myslí i na spolupráci se Západem - před několika dny nabídli představitelé země Evropské unii část svého surovinového bohatství. Kazachstán by se měl brzy stát zásobárnou 30 kritických surovin, které v roce 2020 Evropská unie zanesla na svůj nákupní seznam. Beryllium, tantal nebo třeba niob.

Kazachstán je sice za poslední měsíce útočištěm Rusů, nikoli však tak, jak by si Vladimir Putin na začátku roku představoval. Ruská invaze na Ukrajinu v postsovětském prostoru rozvodnila nebývalý migrační tok. Kazachstán, jak už připomínali soudruzi v ruských večerních zprávách, má s Ruskem nejdelší souvislou hranici na světě - 7644 kilometrů. A ty zejména ode dne, kdy Vladimir Putin vyhlásil „částečnou“ vojenskou mobilizaci, berou Rusové „útokem“.

Největší panika zavládla mezi mladými muži, kteří se měli stát cílem mobilizace. Sbaleno měli během chvíle a hranice překračovali na nejdostupnějších mezinárodních přechodech. První na ráně byly Gruzie a Kazachstán, které mají s Ruskem relativně otevřené hranice.

Server The Diplomat uvádí, že během dvou týdnů po mobilizaci prchlo do Gruzie téměř 80 000 Rusů a téměř 300 000 jich přešlo do Kazachstánu. Letadla a vlaky hlásily vyprodáno, a tak lidé Rusko opouštěli auty nebo po svých. Sociální sítě zahltila videa plná příběhů ze zasekaných kazašsko-ruských hraničních přechodů. Nejvíce migrantů přijaly Uralsk, Petropavlovsk, Astana a Almaty. První dvě jmenovaná města leží v blízkosti hranic s Ruskem, zatímco Astana je hlavním městem a Almaty největším městem Kazachstánu.

Kazachstán je pro Rusy vyhýbající se branné povinnosti atraktivní volbou. Rusové mají umožněný bezvízový vstup až na 90 dní a nepotřebují k němu ani cestovní pasy. Krom toho je Kazachstán členem Euroasijské hospodářské unie, v celé bývalé sovětské republice se hojně mluví rusky, lze využívat ruské bankovní karty a služby.

Osmadvacetiletý programátor Sergej z ruského Novosibirsku, který si nepřál uvést své pravé jméno, řekl Nikkei Asia, že do Kazachstánu přijel „kvůli mobilizaci, protože nepodporuje státní program“. Sergej cestoval 30 hodin autobusem z Novosibirsku do Pavlodaru na severu Kazachstánu a pak přes hlavní město Astanu zamířil na jih do Almaty. Plánuje zde zůstat asi 90 dní, ale doufá, že „do té doby se něco vyřeší a já budu moci odjet“. Do té doby plánuje „pustit se do práce a možná se jednoho dne vrátit do Ruska“.

Obyvatel Uralsku a významný kazašský novinář Lukpan Achmedjarov pro The Diplomat osvětlil další informace o prchajících Rusech. Většinu migrantů tvoří muži, přičemž více než polovina z nich je ve věku 18-28 let. Další podstatnou skupinu tvoří muži ve věku 30 let. Čtyřicátníci a starší prchají jen málo. Někteří s sebou přivedli celé rodiny nebo partnerky.

V případě první vlny migrantů šlo většinou o vysoce kvalifikované lidi zaměstnané v odvětví informačních technologií. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří lidé přicházející z umělecké sféry - hudebníci, výtvarníci, sochaři, blogeři apod.

Třetí skupinou, která je pro ruské válečné úsilí přímo nezbytná, jsou zdravotničtí pracovníci, od běžných lékařů až po velmi kvalifikované zdravotnické odborníky. Achmedjarov poznamenal, že nejmenší skupinu mezi nově příchozími tvoří odborníci s nízkou kvalifikací. Toto rozdělení podle věku a profesí bylo pozorováno i v jiných oblastech Kazachstánu a obecně odráží nejmobilnější skupiny Rusů - ty, kteří se nejlépe dokázali sbalit a mohli si dovolit opustit zemi.

Vasilij, 39letý IT specialista z Petrohradu, který uvedl pouze své křestní jméno, se po vyhlášení mobilizace přestěhoval do Almaty. Stále pracuje pro stejnou společnost, ale jeho žena s dítětem zůstala v Rusku. „Mám vojenský průkaz a neexistují žádné právní důvody, abych se zprostil mobilizace,“ řekl Nikkei Asia. „Považuji ‚vojenskou operaci‘ za nesmyslnou a nevidím důvod se jí účastnit s rizikem vlastního života,“ pokračoval. „Proto jediným spolehlivým způsobem, jak si zachránit život, je opustit území Ruské federace.“

Vitalij, 49letý podnikatel z Rostova na Donu, města na jihu Ruska v blízkosti válečné zóny, přijel, „aby nemusel jít do války“. Dodal, že zvuky konfliktu slyší i ze svého domu. Vitalij jel do Almaty vlastním autem šest dní, z toho tři dny čekal na hranicích. V Rusku nechal svou ženu a čtyři děti. Manželka mu přes sociální sítě našla v Almaty bezplatné přespání.

Plánuje si pronajmout byt, ale není si jistý, jak dlouho v Almaty zůstane. Vitalij pracuje v Rusku v realitním byznysu a svou práci nemůže vykonávat z Kazachstánu. Nemůže s sebou vzít rodinu, protože nemá dostatek peněz na její obživu.

Z takového přívalu ruských migrantů nemohou jásat všichni. Na jednu stranu z Rusů těží pohostinství, kdy ožily drahé bary, restaurace a hotely. Příliv lidí však způsobil, že se do závratných výšin vyšplhalo nájemné.

To někteří místní berou s nelibostí - jen v září vzrostly nájmy o 13,1 procenta - mnozí se tak ocitli bez domova. Zprávy také uvádějí, že studenti a další nájemníci s nízkými příjmy jsou hromadně vystěhováváni, protože na nich chtějí pronajímatelé vydělat.

Rozšířenost ruštiny a podobný sociální kontext přispívají k tomu, že někteří Rusové zvažují, že v Kazachstánu zůstanou dlouhodobě.

Dalším faktorem, který byl do jisté míry překvapením, je pozitivní a celkově vstřícný postoj kazašské vlády a veřejnosti k ruským migrantům, z nichž mnozí v zemi nikdy předtím nebyli a nic o ní nevěděli.

Tokajev k náhlému přílivu migrantů uvedl: „V posledních dnech k nám přichází mnoho lidí z Ruska. Většina z nich je nucena odejít kvůli současné beznadějné situaci. Musíme se o ně postarat a zajistit jejich bezpečnost. Jedná se o politickou a humanitární otázku.“

V Kazachstánu se také zformovalo bezpočet dobrovolnických buněk, které zajišťují ubytování v soukromých podnicích, rozdávají jídlo a dělají rozvozy zdarma. Dalo by se říci, že tuto reakci lze zarámovat do narativu, že jsou Kazaši od přírody pohostinní. Už v minulosti se ukázalo, že pomáhají „politicky nežádoucím elementům“ ruské vlády, lidem, kteří byli potlačováni a posíláni do vyhnanství daleko od centra.

Přesto jsou v současném kontextu mnozí touto vstřícnou reakcí zmateni a rozladěni a tvrdí, že ačkoli lidé opouštějí svoji zemi, nejsou uprchlíky stejného druhu jako Ukrajinci prchající před válkou a neměli by se setkávat s tak ochotnou snahou jim pomoci. Mnozí zpochybňují politické názory přicházejících Rusů a ptají se, zda podporují Putinovu imperiální agendu a jeho pohled na svět.

Značná část z migrantů nicméně v Kazachstánu zůstat neplánuje, podle oficiálních zpráv se počet přicházejících Rusů také zpomalil a celková čísla se vracejí k dřívějším ukazatelům.

Z Kazachstánu nyní odchází více lidí (přibližně 10 000-11 000 denně), než přichází (8000-9000 denně). Z četných rozhovorů s prchajícími Rusy je zřejmé, že mnozí z nich považují Kazachstán pouze za první zastávku v přesunu do zemí, jako je Gruzie, Turecko, jiné země Střední Asie nebo dále do Evropy.

Důvodem je, že se mnozí obávají, „že Putin bude schopen vyjednávat s kazašským prezidentem Tokajevem a nechá je vrátit“. Přesto jiní zvažují, že si v Kazachstánu vybudují nový život, a setkávají se s úsilím soukromých firem, které chtějí ulovit vysoce kvalifikované odborníky. Kazašské úřady zároveň připravují návrh zákona, který umožní získat desetileté vízum těm, kteří do kazašské ekonomiky investují více než 300 000 dolarů.

Počty se však liší a pohyb jednotlivců byl tak dynamický, že je v tuto chvíli náročné posoudit a vyhodnotit, kolik Rusů v Kazachstánu několik týdnů po mobilizaci zůstává. Tato nejistota ztěžuje kazašské vládě vypracování ucelené strategie ekonomické a sociální integrace Rusů a posouzení politických a bezpečnostních rizik.