Tři Česka pod vodou. Nakolik za hrůzu může klimatická změna

Na přesné vyhodnocení rozsahu katastrofy je příliš brzy, už teď je ale jasné, že povodně zasáhly značnou část páté nejlidnatější země světa.

Například tamní ministryně pro klima Sherry Rehmánová minulý týden uvedla, že „doslova pod vodou je třetina země“. To by znamenalo, že voda zaplavila území větší než je trojnásobek rozlohy České republiky.

Oblast Gudpuru v provincii Pandžáb, pohled z vesmíru před a po povodních:

Odborníci z oddělení programu Copernicus na monitoring povodní ze satelitních snímků zase usuzují, že voda v pákistánských nížinách pokryla území odpovídající zhruba rozloze Portugalska. Jejich odhad tedy pracuje se zhruba třikrát menší plochou než ministryně Rehmánová.

K velkým rozdílům v odhadech přispívá proměnlivý vývoj situace. Nepochybně jde nicméně i o důsledek skutečnosti, že pro vyčíslení rozsahu záplav se používají různé ukazatele.

Třeba OSN se pokusila rozsah katastrofy vyjádřit mapou složenou z dat o počtu zničených domů. A v té vybarvila červeně ještě víc než třetinu země zmiňovanou ministryní Rehmánovou. Víc než tisícovku zničených domů na svém území nahlásila totiž dokonce většina pákistánských okresů.

Že je „zasažená“ většina území Pákistánu, ukazuje na své mapě i týdeník The Economist:

Dalším ukazatelem rozsahu katastrofy může být počet zasažených lidí. Těch je momentálně podle úřadů asi 33 milionů, tedy 15 % populace země. Počet mrtvých už překročil 1 300 a stále jich přibývá.

To nás ostatně přivádí k důležité poznámce – ještě není konec. Nejenže voda zdaleka neopadla, ale nadále i prší.

Obzvlášť dramatická je tento týden situace v okolí největšího pákistánského jezera Mančar, které se na povel úřadů začalo o víkendu upouštět. Evakuovat se kvůli tomu muselo nejméně 125 tisíc lidí, podle pákistánských představitelů to ale bylo nutné v zájmu záchrany hustěji obydlených oblastí. Ty by voda mohla smést v případě, že by začala z jezera přetékat nekontrolovaně.

Hladina jezera podle posledních zpráv pomalu začíná klesat.

Ano. Srovnatelné byly v mnoha ohledech rekordní povodně v roce 2010. Opět ale záleží, podle čeho srovnáváme.

„Na Indu jde o povodně významné, ale nikoliv rekordní. Vzhledem k charakteru údolí je však rozliv velký a v hustě osídleném území zasahuje velký počet lidí,“ zhodnotil letošní neštěstí pro Seznam Zprávy hydrolog Jan Daňhelka, který mimo Český hydrometeorologický ústav působí i ve Světové meteorologické organizaci.

Pohled „před“ a „po“ z větší výšky. Místy se Indus změnil až ve 100 kilometrů široké jezero. Srovnání satelitních snímků ukazuje oblast mezi řekou Indus a jezerem Hamál:

Letošní povodně podle Daňhelky zatím zřejmě nedosáhly velikosti povodní v roce 2010 co do průtoku řeky Indus. V lecčem jsou ale naopak dramatičtější. „Na jihu byly srážky extrémní a rozvodnily místní toky opravdu výrazně. Podobně v horských oblastech dochází k zasažení některých přítoků Indu (řeka Kábul), navíc jsem zachytil i zmínky o protržení ledovcových jezer, což je fenomén velmi dramatický,“ řekl hydrolog.

Před 12 lety povodně zabily podle těch nejhorších odhadů až přes dva tisíce lidí. Zatím tak platí, že byly smrtelnější. Počet zasažených lidí se ale odhaduje na 20 milionů, o 13 milionů méně než letos.

V některých ohledech tedy už letošní povodně ty předešlé překonaly. Například pákistánský premiér Šabház Šaríf je neváhal prohlásit za „největší v dějinách“ země.

Hlavní příčina letošních povodní je jasná – jsou to silné monzunové deště.

Celý Pákistán mezi červnem a srpnem podle nejmírnějších odhadů zaznamenal asi dvojnásobek srážek oproti 30letému průměru. V nejhůř postižené oblasti Sindh spadlo v porovnání s průměrem téměř pětkrát víc deště. Na jednom konkrétním místě tam dokonce podle Světové meteorologické organizace v srpnu spadlo téměř 1 300 milimetrů srážek, zatímco měsíční průměr je 46 milimetrů.

Australský klimatolog Andrew King pro časopis Nature letošní monzun v Pákistánu shrnul jako „obecně deštivější a rozpínající se přes větší území i časový úsek“.

Podle Daňhelky lze silný monzun „částečně připsat na vrub fenoménu La Niña, který monzun v Pakistánu obvykle zesiluje“. Vliv mělo podle něj jistě i uspořádání Jet streamu, které v Evropě přispělo k suchu.

„Monzun na steroidech“, jak deště nazval generální tajemník OSN António Guterres, ale povodně nezpůsobil sám.

Nature upozorňuje, že ještě před monzunem do Pákistánu pro dané období netradičně přišla tlaková níže z Arabského moře, která přinesla silné srážky pobřežním oblastem.

V předcházejících měsících v zemi zase panovala silná vedra dosahující až 51 °C. Teplejší vzduch přitom zadržuje víc vlhkosti a meteorologové proto už na jaře varovali, že letošní monzun bude silný. Kromě toho extrémně vysoké teploty také urychlily tání sněhu a ledovců, jichž má Pákistán nejvíc na světě vyjma oblastí za polárním kruhem. Jak moc rychlé tání zvýšilo hladiny řek, a přispělo tak ke katastrofě, se zatím neví.

Řeka Indus v oblasti Radžanpur, pohled z vesmíru před a po povodních:

Neobvykle vysoký byl nicméně počet náhlých povodní způsobených protržením ledovcových jezer. Letos jich Pákistán zaznamenal už 16, zatímco průměrně jich za rok bývá pět až šest.

Podle Daňhelky tento „extrémně nebezpečný fenomén“ vzniká nahromaděním roztáté vody na okraji ledovce a jeho následným zřícením. „Dolů do většinou strmého údolí se pak žene voda ohromnou rychlostí a unáší s sebou materiál z hráze, kameny, štěrk či prach.Vzniká náhlá přívalová povodeň, která díky nesenému materiálů působí ohromnou destrukční silou,“ vysvětlil hydrolog.

Tyto povodně podle Daňhelky určitě významně přispěly ke škodám: „Ze zkušeností lze předpokládat, že si vyžádaly i nemalé množství z reportovaných lidských obětí“.

Z hlediska objemu uvolněné vody mají však podle odborníka spíš pouze lokální vliv.

Pákistánští představitelé opakovaně mluví o povodních jako o klimatické katastrofě. Premiér Šabház Šaríf například uvedl, že Pákistán doplácí na problém, který sám nezpůsobil, čímž odkazoval na minimální příspěvek země k světovým emisím CO2. 

Přímo s klimatickou změnou povodně v Pákistánu spojuje i OSN. Tajemník Guterres například řekl, že jde o signál pro zbytek světa, aby pokročil s klimatickou akcí. „Dnes je to Pákistán, zítra to může být vaše země,“ řekl například.

Podle vědců je to ale s vlivem změny klimatu složitější.

Jak shrnuje trojice odborníků na klima podepsaných pod článkem v The Conversation, výše zmíněné výroky se dají jistě opodstatnit, pokud je na ně nahlíženo v obecné rovině. Platí tedy, že podle současného vědeckého konsenzu klimatická změna vede k častějším extrémním dešťům. Nikdo ale s jistotou neví, jak velký vliv měla klimatická změna konkrétně na tyto povodně, a už vůbec ne, jestli je přímo způsobila.

Je sice celkem jasné, že klimatická změna přispěla k povodním rychlejším táním sněhu a podepsala se i na zmiňované vlně veder, díky niž se ve vzduchu držela vyšší vlhkost.

S vlivem oteplení klimatu na monzun je to ale komplikovanější.

Další srovnání z Gudpuru

Na jednu stranu se už objevují důkazy o souvislosti klimatické změny s narušením fenoménů La Niña a Jet stream, což přispívá k silnějším monzunům. Na stranu druhou, jak připomínají autoři článku v The Conservation, vliv změny klimatu na silné deště v jižní Asii nedokázali rozklíčovat ani nejlepší odborníci z celého světa v rámci loňské zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu OSN (IPCC).

Ti napsali, že ohledně něj mají „nízkou jistotu“.

Dá se tak říct, že klimatická změna k současným povodním téměř jistě přispěla a zhoršila (neznámo jak moc) jejich průběh. Tvrzení, že nebýt emisí, nedošlo by k povodním vůbec, je ale naopak velmi nejisté.

Jde o neúplnou odpověď, ale jiná se ani nedala očekávat.Velmi podobně totiž dopadá hodnocení vlivu změny klimatu na drtivou většinu katastrof vyvolaných extrémním počasím.

Vědci typicky spíš umějí vyčíslit, jak klimatická změna zvyšuje pravděpodobnost povodní, veder, sucha a tak dále. Když ale dojde na konkrétní událost, jsou zdrženliví, protože vliv klimatu pozorují na delších časových řadách, kde jedna jediná událost nehraje velkou roli.

Zda silnější monzun souvisí se změnou klimatu „nejde v jednotlivém případě posoudit“ i podle Daňhelky.

Aktuální fotogalerie z Pákistánu:

Pákistánští představitelé opakují, že jejich země ke klimatické změně přispívá minimálně, a přesto je jednou z těch, které nejvíc trpí jejími následky. A mají pravdu.

Pákistánský příspěvek emisemi CO2 na jednoho obyvatele je velmi nízký. V žebříčku zemí s největším příspěvkem na obyvatele patří Pákistán do poslední třetiny.

Například v porovnání s Českem má Pákistán na obyvatele 12krát menší příspěvek CO2 do atmosféry.

I přesto, že jde o pátou nejlidnatější zemi, co do celkové produkce mu patří až 31. místo a je před ním mnoho států s o mnohem menším počtem obyvatel - například Polsko, Kanada nebo třeba Španělsko.

Kvůli povaze krajiny, poloze na jihozápadě Asie i stavu tamní ekonomiky zároveň platí, že důsledky klimatické změny Pákistán pociťuje naopak nadprůměrně.

Různými indexy bývá zařazován do první desítky států nejohroženějších klimatickou změnou na světě. Na oteplování klimatu tedy doplácí určitě víc než spousta jiných zemí, které k ní naopak víc přispívají.

V kontextu současných povodních jsou ale přesto všechno nedávné výroky pákistánských představitelů problematické. Obzvlášť ty, které tvrdí, že za všechno může změna klimatu vyvolaná vyspělými státy, a že pákistánská vláda naopak „neudělala nic špatně“.

Například pákistánské anglickojazyčné noviny Dawn pákistánským úřadům vytýkají, že se z předešlých katastrof nepoučily a zanedbávají údržbu kanálů a hrází. Připomínají také fakt, že země za dlouhá léta od konce britské nadvlády nic neudělala s výrazným odlesněním a patří mezi ty s nejmenším podílem lesů v regionu, což při povodních jistě hraje roli.

Také časopis Nature uvádí, že na vysoký počet obětí povodní je částečně způsoben „neefektivním systémem varování, slabou reakcí, politickou nestabilitou a neregulovaným rozvojem měst“.

Souhlasí s tím i Daňhelka. To, že hlavně místní politici okamžitě hovoří o změně klimatu, jako o příčině katastrofy, podle mne odvádí pozornost od celkového obrazu a od možných nedostatků ochrany před povodněmi, výstražných systémů, prevenci rostoucího osídlení v záplavových územích," řekl.