Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Německý postoj k Rusku se po změně vlády a nástupu premiéra Friedricha Merze změnil.
Vladimir Putin nyní není někdo, s kým se je potřeba se dohodnout a v něčem mu ustoupit, nebo se dokonce vrátit k bývalým vztahům založeným na obchodování. Spíš je někým, kdo Německo ohrožuje.
„Putinův imperialistický plán by dobytím Ukrajiny neskončil, ale teprve by začal,“ uvedl Merz tento týden v projevu k německým velvyslancům, kteří se sjeli do Berlína na výroční poradu.
„Rusko útočí na náš bezpečnostní řád. A Rusko bude ve svém agresivním chování pokračovat a bude ho ještě více zaměřovat na nás - pokud mu v tom nezabráníme,“ řekl na stejném místě jen o den dříve německý ministr zahraničí Johan Wadephul.
Teď stojí německá vláda před několika výzvami. Poslat vojáky Bundeswehru na Ukrajinu, pokud to dohoda o příměří umožní? A jak to bude s dodávkami německých raket Taurus s doletem 500 kilometrů, o nichž Merz před volbami i po nich hovořil?
Co se zmíněných raket týče, předchozí kabinet vedený sociálnědemokratickým kancléřem Olafem Scholzem to odmítal. Oficiálně z důvodu, že by se Německo stalo válčící stranou - k obsluze střel s mimořádnou průrazností by byl nutný německý personál.
Neoficiálně se uváděly obavy, že by se k technologii mohli dostat Rusové, pokud by například některá raketa neexplodovala.
Německý pilot nacvičuje odpal rakety Taurus.
„Rakety Taurus bychom samozřejmě stále potřebovali, protože pro úspěšné zásahy ruských cílů jsou nutné kombinované údery. To znamená pálit ze země, ale také z letounů. Rusové při útocích také kombinují různé rakety odpalované z různých míst. Máme nyní vlastní raketu s dlouhým doletem Flamingo, ale Taurus by pořád výrazně zvýšil účinnost úderů,“ řekl Seznam Zprávám ukrajinský vojenský analytik Oleksandr Kovalenko, autor na Ukrajině sledovaného válečného blogu Rozzlobený Oděsan.
„Propaganda by dělala haló“
Podle srpnového průzkumu agentury INSA pro deník Bild je proti účasti vojáků Bundeswehru v mírové misi na Ukrajině 47 procent Němců, jen 34 procent je pro.
To je posun. Například v roce 2014 agentura TNS Emnid v průzkumu zjistila, že pro nasazování vojáků Bundeswehru v zahraničí bylo jen 18 procent dotázaných, 78 procent bylo proti.
„Nedovedu si představit německé vojáky na Ukrajině. Kvůli zatížení historií, druhou světovou válkou. Ruská propaganda by zneužívala této historie a dělala by ‚haló‘ z toho, že němečtí vojáci jsou znovu na Ukrajině,“ řekl autorovi tohoto textu na začátku roku bývalý poslanec Bundestagu za křesťanské demokraty (CDU) Arnold Vaatz.
„Musí tam být síly ze zemí, jež nestály v minulosti proti Rusku. Dovedu si představit třeba Brity,“ dodal.
Vzhledem k událostem let 1941 až 1944 mělo politické vedení nejprve Západního Německa a později sjednocené země vždy v jednom jasno: už žádnou další válku se Sovětským svazem, ani jeho nástupcem Ruskem.
Západoněmecký kancléř Willy Brandt razil od začátku 70. let minulého století takzvanou Ostpolitik (Východní politiku), jejímž základem bylo usmíření s Moskvou. Za své sjednocení v roce 1990 byli Němci vděční sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi. Nezasáhl vojensky, když padala Berlínská zeď, a souhlasil se stažením sovětských vojsk z Východního Německa.
Následně si Německo vybudovalo v Rusku pozici největšího obchodního partnera ze zemí Evropské unie, Rusko se zároveň stalo důležitým vývozcem ropy a zemního plynu do Německa.
Do rusko-německého spojenectví nicméně promluvila Ukrajina a rok 2014. Anexe Krymu, válka na Donbase. Němečtí politici stáli před otázkou, zda zahodit dlouho pěstované nadstandardní vztahy s Moskvou kvůli agresi proti Ukrajině.
Německý historik Andreas Umland tehdy poskytl rozhovor stanici Svobodná Evropa. A tvrdil, že jedním z nevyslovených základů německé zahraniční politiky je už nikdy nepřipustit válku s Ruskem.
Němci podle něj měli sklon vidět v Rusku jediného nástupce Sovětského svazu, a tak se cítí za druhou světovou válku provinile vůči Rusku, zatímco Ukrajinu přehlížejí.
Velké bitvy na východní frontě se sice odehrály na ruském území u Stalingradu a Kursku, ale nejvíce válka zdevastovala Ukrajinu a Bělorusko. „V Německu převládá názor, že za válku něco dlužíme jen Rusku, ačkoliv Ukrajina byla samozřejmě také obětí,“ uvedl Umland.
Wehrmacht vstupuje na území Sovětského svazu během Operace Barbarossa v roce 1941.
Potíže na trase Berlín-Kyjev
Přestože Německo jasně odsoudilo ruskou agresi v únoru 2022 a souhlasilo s vyzbrojováním Ukrajiny, mezi Berlínem a Kyjevem to několikrát zajiskřilo.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dlouho nechtěl přijmout Franka-Waltera Steinmeiera, protože současného německého prezidenta považoval - coby exministra zahraničí - za jednoho z architektů proruské německé politiky.
Exploze plynovodu Nord Stream, ze které Německo podezřívá ukrajinské pachatele, je dalším problémem.
Ke změně zpět směrem k Rusku může v Německu dojít, pokud by v příštích volbách výrazně uspěla Alternativa pro Německo (AfD) a neobešlo by se bez ní sestavení vlády.
Krajně pravicová populistická strana chce zrušit sankce proti Rusku, obnovit nákup ruské ropy i plynu a naopak zastavit veškerou vojenskou pomoc Ukrajině.
