Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V polovině srpna letošního roku byl ve východougandském okresu Soroti obviněn 20letý mladík z nezákonného pohlavního styku s 41letým mužem, jak uvedly tamní úřady.
Mladý Uganďan se stal prvním, kdo si vyslechne možný trest spadající pod v zemi o několik měsíců dříve představený kontroverzní antiLGBTQ+ zákon, který se řadí mezi nejpřísnější na světě. V rámci něj může při nejvyšší sazbě dostat i trest smrti. Zpráva o jeho zadržení proto 18. srpna obletěla světová média.
Přístup k LGBTQ+ komunitě ze strany ugandských úřadů se tak po květnovém přijetí drakonického zákona radikálně změnil. Ke zhoršování životních podmínek této skupiny lidí nicméně dochází i v některých dalších afrických zemích, kde jim hrozí odvržení od společnosti, vězení, v určitých případech smrt nebo veřejný lynč.
Podobně jako v Evropě a USA se navíc téma stává nástrojem politických ideologií, kampaní a boje o mocenský vliv.
FAKTA
- Trest smrti hrozí Uganďanům za „homosexualitu s přitěžujícími okolnostmi". V Somálsku k němu může být přistoupeno v rámci práva šaría. Podobně i ve 12 severních státech Nigérie, uvádí agentura Reuters.
- Podle dat výzkumného panafrického střediska Afrobarometer z období 2019 až 2021 uvedlo více než 75 % respondentů všech věkových kategorií, že by se jim rozhodně nebo spíše nelíbilo mít za souseda homosexuála. Zúčastnilo se ho 48 tisíc lidí ve 34 zemích.
- Podle afrikanisty Jakuba Nováka z Univerzity Hradec Králové byla homosexualita součástí i některých původních společností. Odkazuje například na jeskynní malby na severu Zimbabwe kmene Sanů, které podle expertů vyobrazují styk dvou nahých mužů. „V Gabonu a Kamerunu pak v historii farmáři věřili, že styk dvou mužů povede k bohatství a lepší úrodě. Naopak o lesbických vztazích máme záznamy z předkoloniální éry v Ghaně,” uvádí dále Novák.
Situace se zhoršuje
Podle zářijové zprávy afrického Institutu pro bezpečnostní studia (Institute for Security Studies) hrozí za homosexualitu trest vězení ve 33 afrických zemích. Jen v letošním roce přijalo šest afrických zemích (Keňa, Namibie, Niger, Tanzánie a již zmíněná Uganda) kroky k tomu, aby antiLGBTQ+ zákony ještě zpřísnily. Mnoho dalších může brzy kroky těchto zemí podle ISS následovat.
„Přestože je velmi těžké zobecňovat… Region má v porovnání se zbytkem světa neúměrně mnoho zákonů o sodomii z koloniální éry, z nichž mnohé jsou dodnes aktivně využívány k trestnímu stíhání, mnohé jsou stále v platnosti a používají se k vydírání. Všechny slouží k vyvolávání strachu, k omlouvání diskriminace a k tomu, aby se LGBTQ+ lidé cítili jako občané druhé kategorie,“ uvedla letos v srpnu k tématu představitelka lidskoprávní organizace Council of Global Equality Julie Dorfová.
Na souvislost s koloniální historií jednotlivých zemí upozorňuje i afrikanista a výzkumník se zaměřením na LGBTQ+ komunity v zemích západní Africe Jakub Novák z Univerzity Hradec Králové. Pro Seznam Zprávy uvádí, že diskuze ohledně této skupiny lidí je v afrických zemí „dlouhodobá a kontinuální“. Připouští ale, že se v mnoha zemích postavení LGBTQ+ osob v posledních letech zhoršuje.
„Podle výpovědí našich přijíždějících studentů (z afrických zemích) jde o problém koloniálního dědictví, v rámci kterého se začaly nastavovat evropské pořádky, a to všechno je v těchto komunitách neustále cítit,“ popisuje Novák, proč je přístup afrických společností k LGBTQ+ komunitám v mnoha zemích negativní.
Uvádí dále, že v současnosti jsou podmínky pro jejich život horší především v bývalých britských koloniích, kde byl kladen důraz na silnou „viktoriánskou morálku“.
Podrobněji to v jednom ze svých textů vysvětluje agentura Reuters. Uvádí, že právní systém, který Britové ve svých koloniích zavedli, byl převzat z trestních zákoníků zavedených v Indii a Queenslandu. Ty zahrnovaly i paragraf 377 zakazující sodomii. Zatímco Anglie a Wales dekriminalizovaly homosexualitu v roce 1967, bývalé kolonie - tehdy již nezávislé - legislativní změnu nezdědily.
S odkazem na data organizace Human Rights Watch tak ze 17 afrických zemí kolonizovaných Brity, které uplatňovaly antiLGBTQ+ zákony, jich od té doby zrušily pouze tři, dodává Reuters.
Ugandská poslankyně v Česku
Summitu IPAC, který se v Praze věnuje „problémům spojeným s Čínou“, se o víkendu zúčastnila i kontroverzní ugandská poslankyně Lucy Akellová. Stojí za uzákoněním jednoho z nejtvrdších trestů za gay sex na světě.
Případ Uganda
Koloniální historie ale není jediným důvodem, proč se život LGBTQ+ komunit v afrických zemích zhoršuje.
Nenávist vůči LGBTQ+ menšinám se dostává i do popředí vrcholné politiky. Podle experta Nováka ji politici používají jako jeden z prostředků, jak zakrývat korupční kauzy nebo si získávat voliče.
Podobně jako například v USA je navíc africký antiLGBTQ+ narativ v politice silně provázaný na církve. Samotné křesťanství a silné postavení víry mezi africkými národy je pak silně zakořeněno samo o sobě právě z dob kolonialismu.
Jaký vliv mohou mít především americké evangelikální církve a misionářské organizace, se ukázalo právě v případě Ugandy, jak dlouhodobě uvádí experti.
„Definoval bych je jako krajně pravicové organizace, které své myšlenky skrývají pod rodinnými tradicemi. Co se týká Ugandy, tak víme, že tyto evangelikální skupiny mají obrovský vliv právě na přijímání antiLGBTQ+ zákonů…Často jsou napojené na americkou republikánskou stranu a africkým lídrům pomáhají získat přízeň mezi lidmi. Umí je totiž ovlivňovat právě skrze náboženské hodnoty,“ uvádí dále český expert.
Tyto organizace se přitom v rozvojových zemích často prezentují jako poskytovatelé rozvojové pomoci. Ve skutečnosti ale právě i skrze ně v zemích funguje silné lobby, mimo jiné i vymezené proti LGBTQ+ komunitám.
Jen od roku 2007 vynaložily tyto organizace, které zasahují proti právům LGBTQ+, bezpečným potratům, přístupu k antikoncepci a komplexní sexuální výchově, nejméně 54 milionů dolarů na podporu agendy v Africe. Téměř polovina zamířila právě do Ugandy, jak s odkazem na výzkum z roku 2020 organizace OpenDemocracy, informoval deník The Washington Post.
Způsoby, jak si církve a vládní představitelé snaží na svou stranu naklonit veřejnost nebo politické představitele pro prosazení zákonů, jsou různé.
Nigerijský novinář Caleb Okereke například pro Foreign Policy popsal, že v rámci antiLGBTQ+ lidí je homosexualita často úzce spojovaná s pedofilií. Příslušníci této skupiny jsou pak vykreslováni jako predátoři a rozšířený v tamních masových médií je také narativ „exgaye“, ve kterém Uganďan nebo Uganďanka tvrdí, že byli k homosexualitě „zlákáni“ a „naverbováni“.
Mimo jiné i těmito postupy pak instituce a politici legitimizují kroky, aby proti LGBTQ+ lidem mohli, často velmi tvrdě, zasáhnout.
Podle experta Nováka pak antiLGBTQ+ rétoriku umocňuje v některých afrických zemích i sílící protizápadní tendence. Ty například v přístupu k afrických zemím pohání Rusko nebo Čína, země, kde jsou práva LGBTQ+ lidem silně upírána.
Protizápadní narativ nicméně používají i někteří církevní představitelé. Například Scott Lively, jeden z hlavních vůdců antiLGBTQ+ hnutí ve světě a muž, který byl součástí anti-gay akcí, které následně vyústily v návrh ugandského zákona označovaného jako „Zabijte gaye“ (Kill the gay), pronesl na půdě tamního parlamentu, že homosexualitu do země zavlekl Západ s cílem „tuto nemoc“ přenést na děti, popsal dále nigerijský novinář Okereke.
Nelze uniknout
Ne všechny africké země nicméně nad LGBTQ+ lidmi utahují šrouby. Podle experta Nováka je život těchto komunit v Africe poměrně vstřícný v Jihoafrické republice nebo Kapverdských ostrovech. Reuters dále uvádí, že homosexualita je legální v 10 afrických zemích a v dalších 12 nebyla nikdy kriminalizovaná.
„Jedním z nich (důvodů, proč se pohled na LGBTQ+ mění k lepšímu) je obrovský nárůst populace a obrovské množství mladých Afričanů, kteří jsou prostřednictvím globalizovaných médií vystaveni modernímu světu a jsou nejen stále více vzájemně propojeni, ale jako LGBTQ+ mají ambiciózní představy o tom, co chtějí a co si zaslouží, pokud jde o práva,“ vysvětluje dále Dorfová.
Zátah v Nigérii
Nigerijské bezpečnostní složky provedly zátah na večírku a hlavním důvodem byla přítomnost homosexuálů. Nepřiměřené zákony proti LGBTQ komunitě znamenají, že jejím členům hrozí až 14 let ve vězení.
I tak ale mnoho LGBTQ+ lidí na africkém kontinentu žije kvůli ideologiím namířeným proti nim „v permanentním strachu, utajování, bez možnosti se seberealizovat nebo říct nahlas, jak se cítí,“ popisuje Novák. Některým navíc hrozí ze strany rodiny dokonce zavrhnutí nebo nahlášení na úřad, jak jim udává zákon.
Výpovědi některých příslušníků těchto menšin získal například americký deník The New York Times. „Vláda a lidé v Ugandě jsou proti naší existenci,“ uvedl například čtyřiadvacetiletý Mbajjwe Nimiro Wilson, který uprchl jen s batohem na zádech několik dní poté, co ho nepřátelský dav včetně dětí zahnal do kouta, když nakupoval potraviny poblíž útulku pro homosexuály v hlavním městě Kampala.
Z azylového centra v Ugandě musela utéct také 23letá transžena Oboza Jamesová. „Pořád mi říkali: ‚Jsi ostuda,‘“ uvedla pro NYT. Zatímco ji skupinka několika lidí kopala a bila, uvedla, že si myslela, že zemře.
Zavražděn z nenávisti pro svou sexuální orientaci pak byl letos v lednu mladý módní návrhář a LGBTQ+ aktivista Edwin Chiloba z Keni. Jeho tělo bylo nalezeno pohozené v kovovém boxu u jedné z okresních silnic, jak informovala i britská BBC. Případ získal velkou pozornost nejen keňské veřejnosti, ale i světových médií především kvůli míře brutality směřované právě proti LGBTQ+ lidem.
Západ se přeceňuje
USA mimo jiné i v reakci na porušování lidských práv (v důsledku přijetí trestu smrti namířeného proti LGBTQ+ lidem) vyloučily Ugandu a další tři africké země ze speciálního obchodního programu (Agoa African Growth and Opportunity Act).
Ten umožňoval bezcelní přístup do USA pro více než 1800 výrobků ze země. Jen loni tímto způsobem Uganda vyvezla do USA zboží v hodnotě 174 milionů dolarů, informovala britská BBC.
Prezident země Yoweti Museveni v pondělí poukázal na to, že se USA svým vlivem přeceňují. Již dříve v souvislosti s LGBTQ+ komunitou uvedl, že se vláda snaží vzdorovat snahám Západu o „normalizaci“ toho, co nazval „deviacemi“.