Poslední bašta Západu padá. Puč v Nigeru ohrozí evropské jádro, říká expert

Necelý týden od vojenského puče v Nigeru vedeného generálem Abdourahamanem Tianim zatím stále není úplně jasné, jak se bude situace dále vyvíjet.

Minulou středu generál Tiani, bývalý vůdce prezidentské stráže a lídr pučistického uskupení Národní rada pro ochranu vlasti (CNSP), zadržel v prezidentském paláci hlavu státu – Mohameda Bazouma a dosadil se na jeho místo. Své jednání ospravedlňuje zhoršující se bezpečnostní situací v zemi a nedostatečnou spoluprací s vojenskými vládami sousedního Mali a Burkiny Faso na „potírání povstání v regionu“.

Mali i Burkina Faso – stejně jako Niger bývalé francouzské kolonie – se v posledních letech významně přiklánějí na stranu Ruska a přistupují ke spolupráci s žoldnéři z Vagnerovy skupiny.

Podobným směrem by se po převratu mohl ubírat i Niger, poslední spojenec Západu v západní Africe. Ve všech zemích zároveň sílí odpor vůči Francii. Paříž i proto v úterý přistoupila k evakuaci svých občanů z Nigeru, informovala britská BBC.

Odklon Nigeru od Západu by podle afrikanisty Jakuba Zbýtovského z Univerzity Hradec Králové mohl dlouhodobě omezit dodávky uranu do Evropy. „Kromě Nigeru jsou nejzásadnějšími vývozci uranu do Evropy ještě Rusko a Kazachstán. Od války na Ukrajině se ale export z Ruska zastavil,“ upozorňuje expert.

Poukazuje také na to, že Niger je klíčový při kontrole migrace ze subsaharské Afriky do Evropy. Přesto se podle něj Západ v zemi angažovat nebude, jedinou nadějí na zvrácení puče tak zůstává zásah dalších afrických zemí.

K vojenskému převratu v Nigeru došlo už minulou středu. Co jsme se o něm téměř po týdnu dozvěděli?

Vládu vykonává vojenská junta, která pozastavila ústavu, vyhlásila zákaz vycházení v určité hodiny a zavřela hranice pro běžné obyvatele. Na rozdíl od jiných vojenských pučů v afrických zemích, prezident Bazoum odmítl odstoupit z funkce, tudíž je stále držen v prezidentském paláci, a to celou situaci komplikuje. Měl by ale být v pořádku (v pondělí se na sociálních sítích objevila jeho fotografie ze setkání s čadským prezidentem Mahamatem Idrissem Débym - pozn. red.).

Pučisté už zahájili čistky, byť naštěstí nenásilné. „Jen“ zadrželi bývalé členy Bazoumovy vlády, kteří byli napojeni na Francii a snažili se vyjednat pomoc, aby se mohl prezident vrátit zpět na své místo.

Co se podle vás bude dít dál?

Domnívám se, že bude záležet na avizovaných reakcích Africké unie a sdružení západoafrických států ECOWAS.

Africká unie vyzvala juntu, aby se do 15 dnů vrátila zpět do kasáren a přestala se angažovat v politice. Nespecifikovala nicméně, co by případně mohlo následovat, pokud to nedodrží. Myslím si, že jde spíš o politický krok.

Naopak ECOWAS byl tvrdší a vyhlásil Tianovi týdenní ultimátum, aby se armáda přestala zabývat politickými otázkami a osvobodila Bazouma. Pokud se to nestane, sdružení připustilo, že by mohlo podniknout přímé kroky, včetně možného ozbrojeného konfliktu. Je to politikaření, ale stále je to ostré prohlášení od afrického integračního seskupení.

Vůči jejich tvrzení se ale vymezily Mali, Burkina Faso a Guinea. Ty podpořily Niger v tom, že by se v něm ECOWAS neměl angažovat. (Pokud to ECOWAS učiní, Mali a Burkina Faso uvedly, že budou útok na Niger považovat za útok na ně samotné - pozn. red.)

Vliv afrického aktéra je podle mě jedinou možností, jak udržet bývalého prezidenta u moci. Pokud skutečně nedojde k intervenci Africké unie nebo ECOWAS, Bazoum z toho vítězně nevyjde.

Nepředpokládám také, že by se chtěl vojensky jakkoli angažovat Západ a především Francie.

Co vojenský převrat znamená pro Evropu?

Niger je jeden z největších exportérů uranu na světě a významně dováží uran také do Evropské unie. V rámci EU tvoří pětinu importu, důležitý je pro Francii. Francouzské energetické špičky nicméně prohlásily, že i kdyby se dovoz uranu z Nigeru zastavil úplně, stále má země zásoby na dva roky.

Je to ale jistě z dlouhodobé perspektivy komplikace. Kromě Nigeru jsou nejzásadnějšími vývozci uranu do Evropy ještě Rusko a Kazachstán. Od války na Ukrajině se ale export z Ruska zastavil. Pokud by se omezil i ten z Nigeru, mohlo by to být v dlouhodobém měřítku pro EU problematické.

Jinak si ale nemyslím, že (puč) určitým způsobem jakkoliv ovlivní evropský trh. Spíše to může poškodit právě Niger.

Zásadní ale může být otázka migrace. Niger je klíčovým partnerem v rámci Sahelu pro kontrolu nelegální migrace směrem na sever, a tedy do EU. Pokud by Evropa přišla o partnera, tak poté, co se Burkina Faso a Mali přiklonily k Rusku, by mohlo dojít k silnému oslabení kontroly migrace v regionu.

V zemi delší dobu sílí protifrancouzské tendence. Proč?

Stále jde o to, že byla Francie v Nigeru i v dalších zemích regionu (Burkina Faso, Mali) koloniální mocností. Francouzská politika vůči bývalým koloniím byla navíc dost elitářská a s touto minulostí se Paříž vyrovnává velmi pomalu, srovnáme-li to například s přístupem Velké Británie. Rány tak stále nejsou zahojeny.

Naopak v zemi roste obliba Ruska. Proč?

Je to podobné jako kdekoliv jinde v Africe. Rusko se snaží být vnímáno jako možný partner, který nemá vazby na kolonialní historii podobně jako Čína.

Samotné Rusko se snaží o silnější spolupráci s Nigerem dlouhodobě, právě kvůli nerostnému bohatství a uranu především.

V oficiálním prohlášení ale mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov a šéf rezortu zahraničí Sergej Lavrov puč odsoudili a vyzvali k obnovení ústavního pořádku.

Na sociálních sítích kolují videa s Nigeřany, kteří v ulicích mávají ruskými vlajkami. Převrat za „správný“ označil i šéf vagnerovců Jevgenij Prigožin s tím, že pokud bude Tiani chtít, pošle mu na pomoc další vagnerovce. O čem to podle vás vypovídá?

Podpora Ruska není jen důsledkem puče, ale dlouhodobější situace v zemi. V Nigeru existuje hnutí M62, které již od loňského roku pořádá protifrancouzské demonstrace a Rusko vnímá jako možnou alternativu.

Sílící obliba Ruska je podle mého názoru důsledkem ruské propagandy i toho, jak jeho vliv v posledních letech roste i v sousedním Mali a Burkině Faso.

Vagnerovci jsou takovou prodlouženou rukou Kremlu v Africe, co se týká zahraniční politiky, včetně bezpečnostního hlediska, ale i ekonomického vlivu. A to navzdory nedávným problémům s Prigožinem.

Vypadá to, že co se týká africké politiky, moc se nezměnilo a Prigožin bude tuto skupinu na kontinentu ovládat dále a bude spolupracovat s Ruskem.

Západní spojenci – Spojené státy americké, Francie nebo Evropská unie uvedly, že by mohly v důsledku převratu zastavit finanční podporu země. Co by to pro Niger znamenalo?

Jelikož je Niger jednou z nejchudších zemí světa a je závislý na pomoci ze zahraničí, mohlo by to mít zásadní dopad na tamní ekonomiku.

Kromě přímých finančních toků v rámci zahraniční pomoci je také pro Niger důležité zapojení do mezinárodní komunity v rámci mezinárodního obchodu. Například přes 80 procent elektrické energie se dováží právě z Nigérie, která se ale vůči převratu vymezila.

Pokud vojenská junta uspěje, mohlo by dojít k zastavení spolupráce, a tím vzniknout krize související s ekonomickými problémy.

Zásadním a oboustranným problémem (pro Niger i Západ) je také skutečnost, že po Burkině Faso a Mali, byl Niger poslední zemí v Sahelu, která v regionu spolupracovala se Západem v potlačování islamistického terorismu. Niger získával pomoc Západu, který v regionu vybudoval základny a měl zde vojáky. Konec spolupráce může mít negativní dopad nejen na západní Afriku, ale i celý kontinent i Západ.

Lídr pučistů Tiani slíbil Nigeřanům potlačení chudoby nebo efektivní boj s džihádisty. Je schopný sliby naplnit?

Ze zkušeností víme, že pokud vojenská vláda převezme moc, výkon armády jde dolů, protože se soustředí především na udržení moci. Nemyslím si, že to bude v Nigeru jinak.

Jak jsem již říkal, finanční pomoc ze Západu je pro Niger klíčová a pokud by došlo k jejímu omezení, tak si myslím, že i kdyby byl Tiani překvapivě dobrý politik, nebude schopný situaci zlepšit. Celý život je vojákem a nejsem se jistý, že je jeho silnou stránkou právě sociální politika, včetně boje s chudobou.

Část místních ale věří, že by mohla nastat změna. Nejsou totiž spokojení s tím, jak důležitá témata řešily předchozí vlády. Věří tedy, že teď to bude jiné. Neřeší, zda je lepší Rusko, nebo Francie, ale především jim jde o vlastní potřeby.