Povstalci v Rudém moři ukázali křehkost internetové civilizace

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Podle mého jenom blafují.“ Když letos v únoru unikly informace o tom, že Húthíové (jemenští povstalci) připravují útok na podmořské kabely, vypadalo to velmi nepravděpodobně. „Pokud se tím nemyslí útok na pozemní stanici, tak si nemyslím, že to dokážou,“ uvedl pro BBC bývalý velitel britské ponorky John Gower. „Museli by totiž znát polohu těch kabelů a také mít plavidlo, ve kterém se k nim ponořit.“

Jenže o několik týdnů později právě v oblasti, ve které Húthíové operují, došlo k přerušení zřejmě hned několika podmořských datových kabelů. Tato epizoda dramatickým způsobem připomněla, jak důležité je v dnešním světě datové propojení. A jak málo stačí k jeho přerušení.

S určitostí víme zatím jen to, že došlo k výpadkům internetového provozu v regionu. První vyjádření internetového operátora Seacom bylo opatrné: „Místo přerušení kabelu je významné vzhledem k jeho geopolitické citlivosti a přetrvávajícímu napětí, což z něj činí náročné prostředí pro údržbu a opravy,“ uvedla společnost. Dodala, že nikde nedošlo k úplnému přerušení.

Izraelský tisk spekuloval, že mohlo dojít k přerušení čtyř podmořských kabelů: AAE-1, Seacom, EIG a TGN.

Všechny procházejí oblastí Rudého moře, ve které působí i jemenští povstalci.

Mezi Rudým mořem a Adenským zálivem je úžina Báb-al-Mandab o šířce přibližně 25 kilometrů. Prochází tudy asi 15 důležitých kabelů.

Zatímco najít podmořský kabel kdekoli na dně by bylo bez podrobných znalostí a technického vybavení nesmírně náročné, toto místo je k případnému útoku relativně příhodné. Alespoň teoreticky.

Přestřihnout podmořský kabel totiž není jen tak. Protože je pokládání takového kabelu nesmírně drahé, firmy postupně přišly s celou řadou triků, jak z asi tři centimetry silného kabelu udělat téměř nezničitelný předmět.

V případě energetických podmořských kabelů je dokonce průřez ještě větší. Tam ale hlavní roli hrají měděné dráty přenášející elektrickou energii a jejich průřez zvyšuje propustnost.

Takové kabely slouží například k zásobování těžařských plošin nebo ostrovů elektrickým proudem. Dříve se komunikační kabely podobaly těm elektrickým. Dnes se ale pro přenos dat používají optické kabely, které mají až neuvěřitelně vysokou datovou propustnost.

Jedním kabelem může proudit několik terabitů za sekundu. Pro srovnání – satelitní komunikace má asi tisíckrát menší propustnost, nemluvě o vyšších prodlevách (tzv. latenci). Proto je naprostá většina internetového provozu mezi kontinenty – někdy se uvádí až 99 % – závislá právě na podmořských kabelech.

O plánovaném útoku na podmořské kabely víme díky komunikaci účtů na aplikaci Telegram napojených na húthíjské rebely. Protože k údajnému přerušení kabelů došlo necelý měsíc po těchto zprávách, jsou spekulace o tom, že šlo o záměrnou sabotáž, vcelku pochopitelné.

Húthíové sami ale oficiálně odmítají, že by s přerušenými kabely měli něco společného. Mezinárodně uznávaná jemenská vláda nicméně před takovou možností varovala.

Proti hovoří relativně obtížná proveditelnost takového útoku. Ani kdyby jim s tím pomohl Írán, který rebely dlouhodobě podporuje. „V íránském bojovém řádu jsem neviděl nic, co by se mohlo těchto kabelů vůbec dotknout, rozhodně ne jejich ponorky,“ říká bývalý velitel královského námořnictva Tom Sharpe. Kabely leží mimo dosah potápěčů v hloubce větší než 150 metrů (průměrná hloubka úžiny je 186 metrů).

Teoreticky by samozřejmě mohli získat vybavení, které by jim umožnilo potopit se i mnohem hlouběji. Následně by museli kabely najít a nakonec – pomocí speciálních výbušnin nebo třeba nějakých improvizovaných „nůžek na plech“ – je přerušit.

To ale zdaleka neznamená, že by to bylo nemožné. Nejčastěji se stane, že podmořský kabel je poškozen rybářským vybavením nebo spuštěnou a taženou lodní kotvou. „Každoročně dochází k asi 150 poškozením podmořských kabelů,“ uvádí Mezinárodní panel pro ochranu kabelů.

Poškození může vzniknout jako důsledek přírodních jevů: „Přírodní katastrofy, například sopečné erupce, podmořské sesuvy, mořská zemětřesení nebo extrémní povětrnostní jevy. Například v roce 2022 odřízla sopečná erupce tichomořský ostrov Tonga od internetu, protože během ní byly zničeny všechny podmořské kabely,“ uvádí studie z roku 2023.

V úvahu teoreticky připadá i operace nějaké další organizace či státu. Jedná se o tzv. šedou zónu. „Tak se označují situace, kdy vlády podniknou opatření, která nedosahují úrovně přímých vojenských akcí, takže je obtížné je připsat přímo konkrétnímu státu. Takové aktivity mohou být záměrně zastírány nebo maskovány jako nehody nebo akce nezávislých skupin,“ vysvětlují dánští autoři. „K takovým politickým účelům mohou být využívána rybářská plavidla nebo může být úmyslné narušení bezpečnosti maskováno jako nehoda. To vytváří vysokou míru nejistoty a nejednoznačnosti ohledně skutečné povahy a zdroje události a ztěžuje to pak posouzení situace a formulaci odpovídající reakce.“

Internet nejsou jen obrázky, videa a text. Jsou to také obchodní data, finanční operace a především komunikace všeho druhu. Každá země světa je na této komunikační dálnici závislá. Jsou to „tepny globalizace“.

Donedávna tuto běžnému oku skrytou oblast ovládali jihoasijští výrobci, pro které to ostatně dávalo i komerční smysl. Oblast je plná rostoucích ekonomik, jejichž poptávka po konektivitě roste spolu s tím, jak se zvyšuje podíl obyvatel využívajících internet.

Ale v posledních letech USA zaznamenaly plíživé nebezpečí, které vyplývá z toho, že velkou část podmořských komunikačních kabelů má pod kontrolou Čína. A řada států si nyní musí „vybrat“, na kterou stranu se přidá – tedy kterému velkému dodavateli svěří strategicky významné zakázky.

„Země jihovýchodní Asie se mohou ocitnout v situaci, kdy si budou muset vybrat mezi digitálním prostředím vedeným USA, nebo Čínou,“ uvádí v podrobném rozboru situace Elina Noorová z organizace Carnegie Endowment. „Nebo ještě hůře, mohou zjistit, že si již neúmyslně vybraly v důsledku řady předchozích rozhodnutí.“

Příkladem podtrhujícím strategický význam „datových tepen“ je loňský incident, kdy tchajwanský ostrov Matsu přišel o připojení k internetu. Mohla za to čínská loď, která – údajně omylem – přerušila dva kabely.

Na tchajwanském ostrově, který je od pevninské Číny vzdálený asi 20 km, nemělo místních 13 tisíc obyvatel spolehlivý přístup k internetu po dobu asi 50 dní.

Tato „neviditelná blokáda“ trvala tak dlouho mimo jiné proto, že Tchaj-wan neměl své vlastní lodě pro opravu kabelů. Musel se tak zařadit do pořadníku.

Byla to názorná lekce, jak důležité je mít po ruce náhradní řešení. „Výpadek internetu v Matsu vyvolal na Tchaj-wanu řadu diskuzí o odolnosti země v oblasti komunikací, zejména v souvislosti s bezpečnostními hrozbami ze strany Číny,“ připomíná Wen Lii, jeden z obyvatel Matsu.

Podle některých spekulací šlo z čínské strany o úmyslný akt. O zkoušku, jak to v praxi vypadá, když je ostrov (tady spíše ostrůvek) odříznutý od internetu.

V případě, že by došlo k válečnému konfliktu – například k čínské invazi na Tchaj-wan –, internetová blokáda by mohla být jednou z účinných zbraní. Tchaj-wan si to uvědomuje a pracuje na tom, aby měl případně k dispozici satelitní náhradu.

Soupeření má ale více podob. Americká vláda například často intervenuje, aby zabránila čínským firmám účastnit se soutěží o pokládání kabelů vedoucích do USA. Stojí za zmínku, že americké zákony stále umožňují hromadný sběr dat, která se netýkají občanů USA.

Do hry nově vstupují i velké technologické firmy. „Během necelých deseti let se čtyři technologičtí giganti – Microsoft, Alphabet (mateřská společnost Google), Meta (dříve Facebook) a Amazon – stali dominantními uživateli kapacity podmořských kabelů,“ všímá si The Wall Street Journal. „Před rokem 2012 činil podíl těchto společností na světové kapacitě podmořských optických vláken méně než 10 %. Dnes je to přibližně 66 %.“ Tyto čtyři firmy také postupně zvyšují své zapojení a budou patřit mezi významné hráče i proto, že jejich kabely budou novější a nabídnou tak obvykle vysokou přenosovou kapacitu.

Podmořské kabely nejsou jen informační dálnicí, nástrojem výdělku a prostředkem geopolitického vlivu. Vědci pracují také na novém typu kabelů – tzv. SMART kabelu – který by data nejenom přenášel, ale také produkoval.

Konkrétně by – podle návrhu mezinárodního týmu vědců – takové kabely mohly měřit celou řadu vědecky zajímavých dat. Kromě metafory tepny by se tak z podmořské kabeláže mohly stát i nervy. Senzory, rozmístěné v pravidelných intervalech, by zaznamenávaly třeba otřesy. A mohly by tak poskytnout včasné varování před erupcemi sopek nebo vlnou tsunami.

Projekt Atlantic CAM, využívající systém SMART, plánuje koncept otestovat nedaleko Portugalska. Lisabon má svou vlastní historickou zkušenost s vlnou tsunami, která v roce 1755 město významně poškodila. Dodnes stojí ve městě památníky připomínající katastrofu, která si vyžádala asi 12 tisíc životů.

Takovýto „chytrý“ kabel by mimochodem i přesněji poznal, kde došlo k jeho přerušení. To by mohlo urychlit jak opravu, tak následné vyšetřování. To je ale hudba daleké budoucnosti. Dnes je pod hladinou oceánů přes pět stovek kabelů o celkové délce zřejmě až 1,4 milionu km.

Bude trvat, než se byť jen procento kabeláže nahradí chytrými kabely. Ovšem bitva o to, kdo novou generaci neviditelné digitální dálnice položí, už začala.