„Spermageddon“. Fenomén, který ohrožuje lidstvo. Pokud tedy existuje

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Důvody nízké porodnosti jsou nesmírně komplexním tématem, na němž se různou měrou podílí mnoho faktorů, a je velmi těžké rozeznat, který je jak důležitý. V případě mužských problémů s plodností to platí možná víc než jinde. Ta totiž nepochybně roli hraje, ale jak velkou? A jaký je v této oblasti dlouhodobý trend? A co ho vlastně ovlivňuje?

Jak už asi čekáte, odpověď není zrovna jednoduchá.

Možná už jste někdy slyšeli o takzvaném spermageddonu.

Jde o hypotézu, podle níž mají muži po celém světě z nějakého důvodu rok od roku stále méně spermií (ať už co do celkového počtu na mililitr ejakulátu, nebo do poměru zdravých či aktivních spermií). Podle části vědců je propad natolik dramatický, že když bude pokračovat stejným tempem, do několika málo desítek let by většina mužů na celém světě nemusela mít dost zdravých spermií na to, aby mohli bez problémů zplodit potomky přirozenou cestou.

V posledních letech se tomuto tématu dostalo bohatého mediálního pokrytí, ze kterého to mohlo působit, že skutečně žijeme v apokalyptickém scénáři. A nebylo to způsobeno zdaleka jen bulvarizací či senzacechtivostí samotných médií. Výsledky studií, které vycházely v prestižních časopisech, často opravdu byly a jsou děsivé. Aktivně a ostře na to ostatně upozorňovali i někteří velmi respektovaní vědci a vědkyně. Například americká reprodukční epidemioložka Shanna Swanová o hrozbě napsala knihu s názvem „Count Down“ ("Odpočet"), v níž mimo jiné píše, že tento problém má potenciál ohrozit lidskou existenci.

Vedle toho ale existují i jiní respektovaní vědci a jiné studie v prestižních časopisech, podle kterých zatím není vůbec jisté nejen to, že by nás „spermageddon“ mohl zásadněji ohrozit, ale dokonce ani to, že mužům po celém světě spermií skutečně ubývá.

Patří se říct, že podobné rozpory nejsou ve vědě ničím zvláštním a neodmyslitelně k ní patří. Většinou to jednoduše nějakou dobu trvá, než se dojde k uspokojivému konsenzu. V případě údajného úbytku to ale, pravda, trvá možná až nezvykle dlouho.

Obava, že mužům začalo nejspíš kvůli změnám v životním prostředí nebo stylu v moderním světě zdravých spermií ubývat, existuje od 70. let, od kdy se na otázku zaměřily tisíce vědeckých prací.

Dosud asi nejvlivnější z nich jsou dvě velké metaanalýzy (vědecké práce, které usilují o zobecnění výsledků z veškerých starších relevantních vědeckých studií), které vyšly v roce 2017 a 2022. Stojí za nimi stejný tým vědců, v němž je i zmiňovaná americká vědkyně Shanna Swanová a například i další světová vědecká tvář spojená s tématem spermageddonu, izraelský lékař a epidemiolog Hagai Levine.

Práce na sebe navazují a ta s pozdějším vydáním prakticky jen rozšiřuje, vylepšuje a doplňuje tu předchozí. Jestli jste nicméně v posledních letech něco v médiích četli o spermageddonu, je dost pravděpodobné, že zdrojem informací byly poznatky právě jedné z těchto dvou studií.

První z nich „přebrala“ 7 500 studií zabývajících se zkoumáním vývoje počtu spermií z různých koutů světa a k podrobné analýze jich z toho vybrala 185, u nichž vyhodnotila, že jsou kvalitně provedené a jejich výsledky jsou použitelné. Ve všech 185 studiích se celkem počítalo s výsledky testů 43 000 mužů. Výsledkem metaanalýzy bylo, že počty spermií na mililitr u mužů v Evropě, Severní Americe, Austrálii a Novém Zélandu klesly od roku 1973 o 60 %.

V roce 2022 tým vědců práci rozšířil o další data, která byla buď novější, nebo z dodatečných regionů (včetně Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky). Novým výsledkem bylo, že globálně se průměrný počet spermií snížil mezi lety 1973 a 2018 o 52 %. Kromě toho se podle závěrů studie také mělo ukázat, že úbytek zrychluje, konkrétně z tempa úbytku o 1,16 % za rok v roce 1973 na 2,64 % po roce 2020.

Pokud by toto byla pravda a trend pokračoval tímto tempem, lidstvo by během poměrně krátké doby mohlo mít skutečně velký problém.

Shanna Swanová se nechala slyšet, že většina párů bude potřebovat asistenci s reprodukcí už do roku 2045. „Současný stav v oblasti reprodukce nemůže pokračovat moc dlouho, aniž by neohrozil přežití lidstva,“ řekla například serveru Politico. Pokračování trendu se přitom podle Swanové dá předpokládat, protože hlavní příčinou je podle ní stále vyšší a vyšší vystavování se lidské populace chemickým látkám, které fungují jako tzv. hormonální disruptory, čili narušují přirozenou tvorbu a fungování hormonů v lidském těle.

Kromě těchto dvou studií a jejich autorů je tu samozřejmě celá řada dílčích studií a dalších respektovaných vědců poukazujících na dramatické poklesy počtu spermií v různých časech a místech. Ostatně právě z nich tyto dvě metaanalýzy vzniky.

Jak je tedy možné, že koncept spermageddonu pořád nelze považovat za potvrzený? (k takovému závěru došla například tato metaanalýza publikovaná v časopise Nature Reviews Urology v roce 2022 nebo tato práce italských vědců z roku 2023).

Ve velké zkratce řečeno, je to tím, že analýza počtu či kvality spermií a vyvozování výsledků z ní, je nesmírně komplikovanou záležitostí, kterou může jedním či druhým směrem ovlivnit nespočet faktorů. A to tak moc komplikovanou, že učinit z tisíců takových analýz nějaký ucelený výsledek a zároveň zůstat věrný přísným vědeckým kritériím, opravdu hraničí s nemožným.

Jestli stále nevěříte, možná vás přesvědčí konkrétnější zmínky několika nejdůležitějších příčin tohoto problému. Jejich seznam jsme sestavili z odpovědí primáře Sexuologického ústavu VFN a 1.LF UK Libora Zámečníka doplněných dalšími informacemi z polemiky zahraničních vědců na toto téma v odborném časopise Fertility and Sterility a dalších otevřených zdrojů.

Jako první důvod Zámečník uvádí metodologické rozdíly ve výzkumu.

„Některé studie zahrnují různé geografické oblasti, populaci nebo věkové kategorie, což může ovlivnit výsledky. Nebo vzorky spermií mohou být získávány různými způsoby, což ovlivňuje spolehlivost měření,“ řekl Zámečník.

K tomu dodejme, že někteří vědci vidí problém například i v rozdílech v technologickém vybavení laboratoří a jejich fungování. Ty mohou spočívat v drobných rozdílech ve standardech a striktnosti v jejich dodržování, ale třeba i v tom, že novější technologie používané pro spermiogram mohou podle některých kritiků měřit jinak než laboratorní vybavení před půl stoletím či ještě hlouběji v minulosti.

Do metodologických potíží Zámečník dále řadí i nejednoznačnost norem parametrů spermií, což může snadno vést k tomu, že ty samé výsledky znamenají podle různých lidí různé věci.

I to je samozřejmě velký problém. Hranice, od níž se předpokládá, že má muž spermií už málo a může mít problémy s reprodukcí, se během let mění a ne všichni se na ní shodnou. Například Světová zdravotnická organizace (WHO) momentálně uvádí, že „málo“ je cokoliv pod 15 milionů spermií na mililitr nebo 39 milionů spermií na ejakulát, ale není to tak, že kdo má méně, musí jít na asistovanou reprodukci, a kdo má více, nemůže mít problém.

„Zdvojnásobení počtu spermií na mililitr z 25 na 50 milionů neznamená, že se zdvojnásobily vaše šance. Vztah mezi počtem spermií a plodností je slabý,“ řekl pro New York Times jeden z předních kritiků hypotézy o spermageddonu Allan Pacey z Univerzity v Manchesteru.

„Některé studie se zaměřují na celkový pokles koncentrace spermií, zatímco jiné studie zohledňují širší spektrum aspektů plodnosti, jako je morfologie spermií, pohyblivost nebo schopnost oplodnit vajíčko. Když se data o spermiích analyzují v širším kontextu (včetně dalších faktorů, jako je endokrinní a genetické zdraví), obrázek může být složitější a různorodější,“ rozvedl to ještě dál Zámečník.

Další okruh problémů podle českého odborníka souvisí s tím, že se různé studie zaměřují na různé časové úseky s různě velkými vzorky populace, navíc samozřejmě přináší výsledky z různých míst, kde panují odlišné podmínky a působí tam i jiné kulturní faktory, což může mít vliv na spermie.

„Kvalita spermií a plodnost se mohou lišit podle regionu, což znamená, že výsledky získané v Evropě nebo Severní Americe nemusejí nutně platit pro jiné části světa, například pro Asii, Afriku nebo Latinskou Ameriku. Různé životní styly, dietní návyky, úroveň zdravotní péče a environmentální faktory mohou mít zásadní vliv na kvalitu spermií,“ řekl expert.

Dodejme, že rozdíly v životním stylu nebo vystavování se nebezpečným látkám jistě můžeme vidět nejen v rámci kontinentů, ale klidně i regionů jednoho státu.

„Někteří vědci tvrdí, že environmentální faktory, jako jsou chemikálie v životním prostředí (např. pesticidy, endokrinní disruptory) nebo změny v životním stylu (např. obezita, kouření, alkohol, stres), mohou negativně ovlivnit kvalitu spermií. Jiní vědci si však myslí, že důkazy o těchto faktorech nejsou dostatečně silné, aby jednoznačně prokázaly globální pokles kvality spermií,“ dodal Zámečník.

To jsou tedy hlavní důvody, proč je celá věc tak komplikovaná. Pro bližší vhled lze ještě zmínit nějaké zajímavé konkrétní případy, kdy se při zkoumání vývoje počtu nebo kvality spermií došlo k protichůdným výsledkům nebo interpretacím.

Exemplárně se to ukazuje například na studiích z Dánska, odkud existují data o počtech spermií mladých mužů už ze 40. let. „Když srovnáme kvalitu s historickými daty ze 40. let, jejich koncentrace byla v průměru přibližně 60 milionů spermií na mililitr, ale v roce 2000 už byla jen 45 milionů na mililitr. To je alarmující - 40 % až 50 % mladých mužů má koncentraci spermií pod 40 milionů na mililitr a bude mít problém zplodit děti,“ píše k tématu například epidemiolog a biograf Rune Lindahl-Jacobsen v článku Jihodánské univerzity (SDU) publikovaném v roce 2024.

Data ze 40. let porovnala s daty z moderní doby studie publikovaná v roce 2012, která uvádí, že vzorky sebrané mezi lety 1996 až 2010 ukázaly ve srovnání se starými daty „významně horší kvalitu“ spermií. Kromě toho také uvádí, že v horizontu 15 sledovaných let po roce 1996 nepozorovala žádný pokles, ba dokonce zaznamenala nárůst v počtu spermií, kdy se medián koncentrace zvýšil z 43 milionů na 48 milionů na mililitr a celkový počet v ejakulátu z 132 na 151 milionů.

Autoři k tomu nicméně dodávají, že výsledky přesto věští problémy pro plodnost mužů, protože jen 23 % mělo optimální výsledky a 15 % mužů je mělo tak špatné, že možná budou k početí potřebovat odbornou pomoc.

Pak je tu další studie z roku 2018, která se snažila ověřit možný vliv kouření na kvalitu spermií a mimo jiné uvádí, že mezi rokem 1996 a 2016 nebyl u vzorků od mladých Dánů vypozorován „žádný viditelný dlouhodobý trend“.

Loni publikovaná studie založená na vzorcích sebraných v úseku let 2017-2022 sice vysledovala pokles v koncentraci i počtu zdravých spermií v letech 2019 až 2022, který ale podle autorů lze nejspíš přičíst změnám životního stylu spojeným s pandemií covidu-19. V předešlých letech podle studie kvalita spermií naopak mírně rostla. Autoři tyto výsledky interpretují tak, že v podstatě popírají spermageddon a dokazují, že ke kontinuálnímu poklesu kvality spermií celosvětově nedochází.

Máme tady tedy studii, která detekovaný nárůst počtu spermií v letech 1996 až 2010 nevidí jako překážku v platnosti hypotézy spermageddonu. Naproti tomu jiná studie, která se zakládá na datech z pouhých šesti let (2017-2022), naopak tvrdí, že spermageddon vyvrací. Když se podíváme, kdo za studiemi stojí, zjistíme, že jedna je prací jednoho ze spoluautorů pozdějších velkých metaanalýz a zastánce konceptu spermageddonu Nielse Jørgensene a druhá naopak jednoho z předních skeptiků Allana Paceyho.

Když bychom se podívali na všechny studie a zaměřili se nejen na interpretaci, ale i metodologii, mohli bychom se dále bavit o nespočtu sporných faktorů, jako například zda je v pořádku srovnávat výsledky ze 40. let s výsledky z moderních spermiogramů, jak moc do rozdílů mohl promluvit věk testovaných mužů, jaký rozdíl mohlo hrát to, že dřív se šli do klinik neplodnosti vyšetřit muži zpravidla až poté, co se problém vyloučil u ženy, zatímco teď už tomu tak často není, a tak dále a tak dále.

Třecích ploch je prostě tolik, že je opravdu velmi těžké dopracovat se k ucelenému závěru a konsenzu v jedné jediné zemi, natož pak v globálním měřítku.

Podobný rozpor mimochodem lze vypozorovat i v Česku, kde například vědci z Centra asistované reprodukce Gynekologicko-porodnické kliniky FN Brno a LF MU v minulosti informovali, že pokles kvality spermií detekují. „V roce 1997 byla v naší laboratoři zjištěna průměrná koncentrace spermií ze všech analyzovaných spermiogramů 37,1 milionu na mililitr ejakulátu, v roce 2008 to bylo 35,7 milionu a v roce 2018 už jen 34,9 milionu,“ citoval článek na webu ČT24 z roku 2019 vedoucího centra Igora Crhu.

Jen o pár let dříve ale tehdejší špičky pražského Sexuologického ústavu VFN a 1.LF UK skrze média ujišťovaly, že úbytek plodných mužů v Česku je mýtus a že podle dat z Prahy plodnost mužů v Česku v poslední době zůstává stejná, nebo dokonce mírně roste. Ve srovnání s historickými daty z 80. let pak sice pokles vidět je, ale ten pražští vědci přisuzují spíš tomu, že se od té doby zvýšil průměrný věk vyšetřovaných mužů.

Jak tedy má znít nejlepší možná odpověď na otázku, co můžeme s jistotou říct o tom, jak to s tím klesajícím počtem nebo kvalitou spermií je? Asi tak, že k němu na řadě míst téměř jistě došlo a že opravdu mohl být výrazný, ale zatím není vůbec jisté, jestli nadále pokračuje, a už vůbec ne, že ohrožuje budoucnost lidstva.

Je pořád možné, že pokles ve skutečnosti nikdy nebyl tak dramatický, nebo že sice byl, ale v určitém okamžiku se zastavil. Mohlo k němu také docházet jen někde, nebo k němu skutečno došlo a dochází po celém světě, ale pořád o tom neexistují přesvědčivé důkazy.

Jinými slovy věda za 50 let dala dohromady opravdu velkou spoustu varovných poznatků, které signalizují, že možná máme problém, ale jestli probíhá opravdový spermageddon, to jednoduše ještě není jisté a nezdá se, že by se na tom mělo něco v dohledné době změnit. Realizovat studii, která by mohla neshody definitivně vyřešit, by bylo nesmírně náročné. Ideálně by bylo potřeba mít data ze všech koutů světa, která by byla sebrána a zpracována naprosto stejným způsobem, nejlépe v jediné laboratoři, pocházela by od reprezentativního vzorku populací a sbírala se pravidelně rok za rokem dlouhou dobu. Dosáhnout něčeho takového je ale téměř nemožné.

„Myslím si, že se nikdy nedozvíme celou pravdu. Nesmíme se o to ale přestat snažit, protože je to přeci tak důležitá věc,“ řekla k tomu Guardianu Tina Kold Jensenová, která se mimo jiné spolupodílela na výše zmiňované studii z roku 2012.