Článek
Zatímco na začátku roku 2022 stálo v čele států 13 populistických lídrů, na začátku roku 2023 je jich 11. To představuje nejnižší počet od roku 2003. Ve zprávě to vypočítává Institut pro globální změnu Tonyho Blaira založený právě bývalým britským labouristickým premiérem.
Jen pro kontext – počet populistických lídrů podle organizace dosáhl vrcholu v roce 2019, kdy jich bylo 19.
Institut mezi populistické lídry započítává všechny, kteří byli původně zvoleni ve svobodných a rovných volbách.
Ze své analýzy tak vynechává jasně nedemokratické země, jako jsou Čína, Írán nebo Myanmar. Zároveň v ní ale kromě demokratických lídrů zůstávají diktátoři jako prezidenti Běloruska nebo Venezuely, kteří na počátku vzešli ze svobodných voleb, ale později svůj „mandát“ obnovili ve zmanipulovaném hlasování.
Skupinu jedenácti zemí s populistickými lídry tak letos podle institutu tvoří tyto státy: Itálie, Polsko, Bělorusko, Srbsko, Maďarsko, Turecko, Izrael, Indie, Mexiko, Nikaragua a Venezuela.
Definice populismu
Lídři nevnímají politiku jako soupeření jednotlivých stran a jejich idejí, ale jako „morální arénu“, kde proti sobě stojí dobro a zlo. Na většinu věcí neexistuje kompromis a důležitou součástí narativu jsou „dobří a správní lidé“ proti „zkorumpovaným elitám“ a dalším outsiderům ve společnosti - například etnické, náboženské menšiny nebo imigranti, uvádí Institut pro globální změnu Tonyho Blaira.
Populistických lídrů loni ubývalo především na západní polokouli. V Latinské Americe vítězili lídři především progresivní a centrističtí, uvádí studie. Loni tak po těsném výsledku ve volbách skončil například krajně pravicový brazilský prezident Jair Bolsonaro. Na začátku ledna ho vystřídal „umírněný levicový kandidát“ Luiz Inácio Lula da Silva.
Proč je populismus v regionu aktuálně na ústupu? Lídři dávají přednost před „populistickou rétorikou“ tématům „progresivní ekonomiky a sociálním otázkám“. Nezabývají se ani historicky oblíbeným tématem jako například znárodňováním průmyslu nebo prosazováním se proti imperialismu, uvádí studie.
Z Brazílie
Brazilským prezidentem se po dvanáctileté pauze stane Lula da Silva. „Řada příznivců Jaira Bolsonara výsledek nikdy neuzná, podobně jako u stoupenců Donalda Trumpa v USA,“ řekl pro Seznam Zprávy expert na Latinskou Ameriku František Kalenda.
Pravicově populističtí politici ztráceli loni i ve Spojených státech. „Poté, co Trumpovi kandidáti porazili několik umírněných republikánů ve ‚swing-states‘, většina pak prohrála při mid-terms v listopadu. To Republikány stálo kontrolu nad Senátem a několik guvernérských postů,“ uvádí se ve zprávě.
Obliba především pravicového nebo radikálně pravicového populismu je v americké společnosti nicméně stále silná, zdůrazňuje studie.
Naopak za úspěch populistů vnímá studie volební výsledky ve Švédsku, kde vláda nově stojí na podpoře pravicových a protimigračních Švédských demokratů (o jejich kampani jsme podrobněji psali v tomto článku).
Podobně institut hodnotí i výsledek italských voleb, ve kterých zvítězila krajně pravicová strana Bratři Itálie v čele s dnes už premiérkou Giorgiou Meloniovou (více o političce zde) nebo úspěch Marine Le Penové v druhém kole prezidentských voleb proti Emmanuelu Macronovi.
Zda lidí žijících pod vládou populistů opět přibude, nebo naopak, závisí v roce 2023 především na volbách v Turecku a Polsku.
Loni opustili svou funkci i další populističtí lidí, dodává Institut pro globální změnu Tonyho Blaira – příkladem slovinský expremiér Janez Janša, srílanský prezident Gotabaja Radžapaksa nebo filipínský prezident Rodrigo Duterte.
