Poplach na Baltu. Zničení dvou podmořských kabelů naráz budí podezření

Jak interpretovat zprávy o přerušených podmořských kabelech v Baltském moři? Dostupné informace i doplňující kontext jsme shrnuli v odpovědích na základní otázky.

V neděli a v noci na pondělí přestaly podle prohlášení telekomunikačních firem a států fungovat dva podmořské komunikační optické kabely v Baltském moři.

Jako první přestal fungovat v neděli ráno kabel (BCS East-West Interlink), který spojuje Litvu se švédským ostrovem Gotland a měří 218 km. V noci na pondělí pak vypověděl službu kabel (C-Lion1) spojující Helsinky s německým přístavem Rostock dlouhým asi 1200 km.

V případě prvního kabelu litevská telekomunikační společnost Telia již potvrdila, že výpadek způsobila „vnější síla“. Telia uvedla, že podle jejích monitorovacích systémů došlo k přerušení kabelu, a nikoliv k vnitřnímu selhání kabelu či s ním spojeného vybavení.

Finská státní společnost Cinia zatím vnější poškození druhého kabelu nepotvrdila a zůstala u prohlášení, že důvod výpadku vyšetřuje. „Náhlost“ výpadku nicméně podle společnosti „naznačuje“, že problém způsobila rovněž vnější síla.

Ani v jednom z případů zatím nejsou zprávy o přesném místě přerušení, a tedy ani hloubce, v níž k němu došlo.

Podle dosavadních informací v důsledku nefunkčnosti kabelů nedošlo k žádným vážnějším problémům.

Finská Cinia jen v obecnosti uvedla, že nejdůležitější data jsou běžně v podobných případech přesměrována přes jiné kabely. Oprava prý většinou trvá 5 až 15 dní.

Šéf litevské společnosti podle tamních médií uvedl, že kabel spojující Litvu se Švédskem zajišťuje asi třetinu kapacity internetu v zemi, nicméně tato chybějící kapacita už byla doplněna.

Pokud jde o škody, dopadl incident tedy velmi podobně jako naprostá většina poškození podmořských kabelů.

Jejich poškození je sice obecně velkým strašákem, protože jimi proudí drtivá většina internetového provozu mezi kontinenty, bez kterého by těžko mohl stabilně fungovat dnešní svět. Zároveň je navíc fyzicky de facto nic nechrání před sabotážemi.

Svým způsobem se nicméně kabely chrání samy prostě tím, že jich je mnoho. Přispívá k tomu i skutečnost, že využívání nových kabelů se plánuje na dlouhé roky dopředu, kdy se očekává kontinuální růst potřeby přenosu dat. Novější kabely proto mívají velké množství náhradních kapacit, která se dá v případě problémů kdykoliv využít.

Aby došlo k závažným problémům ohrožujícím fungování základních služeb, potažmo celých států, muselo by být naráz přerušeno mnoho a mnoho optických kabelů. I jeden nebo dva přerušené kabely nicméně mohou způsobit vážnější problémy ve vysloveně zranitelných oblastech, kterými jsou zpravidla ostrovy (v případě Gotlandu byl přerušen jeden ze tří kabelů).

Obecně je přerušení podmořského optického kabelu velmi běžnou událostí. Dochází k tomu doslova každý druhý den a většinou nejde o důsledek plánovaného útoku. Kromě sabotáže dokážou optický kabel poškodit například podmořská zemětřesení, bouře, rybářské vybavení a kotvy lodí tažené po dně.

Když nicméně dojde ve stejný čas ke dvěma incidentům ve stejné oblasti, kde nedošlo k žádnému výjimečnému přírodnímu jevu, je nejpravděpodobnější příčinou lidské zavinění (ať už účelné, nebo ne).

Německo a Finsko ve společném prohlášení vyjádřily „hluboké znepokojení“ a zdůraznily, že kabel byl poškozen v době, kdy evropskou bezpečnost ohrožuje ruská válka proti Ukrajině i hybridní válka vedená blíže nespecifikovanými „záškodníky“.

Německý ministr obrany Boris Pistorius následně prohlásil, že na poškození dvojice kabelů je třeba rovnou pohlížet jako na sabotáž. „Nikdo“ podle něj nevěří, že byly přerušeny náhodou, a ministr sám prý nechce věřit ani tomu, že přerušení má na svědomí lodní kotva tažená po dně bez záměru ničit kabely.

Jako sabotáž činy klasifikuje i švédská policie, která zahájila předběžné vyšetřování obou případů.

Ani v jednom ze dvou případů poškozených kabelů zatím nejsou známy vůbec žádné důkazy ukazující na to, že šlo jistojistě o sabotáž.

V OSINT (zpravodajství z otevřených zdrojů) komunitě už se podařilo vysledovat, že blízko obou kabelů podezřele manévrovala jedná ruská i jedna čínská loď, což má ale do usvědčujícího důkazu daleko.

Podezření, že jde o sabotáž, kromě toho, že došlo k poškození dvou relativně blízkých kabelů v podobný čas, posilují události a zprávy z minulosti.

V posledních letech v Baltském moři došlo k poškození podmořských kabelů opakovaně a například v případě poškození z roku 2023 finská policie označila za hlavní podezřelou čínskou nákladní loď, která za sebou pravděpodobně táhla kotvu (policie neřekla, jestli úmyslně).

Loni v dubnu také společná investigace veřejnoprávních médií Švédska, Dánska, Norska a Finska informovala o podezřelé flotile ruských špionážních lodí s tím, že by jejich přítomnost v norských vodách mohla značit záměr provádět sabotáže podvodních kabelů a větrných elektráren v regionu.

Před zvýšenou hrozbou ruských sabotáží a jejich vyšší aktivitou v regionu také už víc jak rok varují USA a další země NATO.

Nadále také běží vyšetřování poškození plynovodu Nord Stream, který investigativní novináři z Německa a dalších zemí připisují skupině z Ukrajiny.