Pomáhali Kremlu a odmítli válku. Teď cítí nedůvěru z obou stran

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V polovině března se bývalá redaktorka ruské státní televize Marina Ovsjannikovová proslavila po celém světě. Náhle se objevila v hlavním vysílacím čase za zády moderátorky zpráv a roztáhla plakát, na kterém stálo: „Zastavte válku, nevěřte propagandě, tady vám lžou“.

Ovsjannikovová musela poté dlouhé hodiny vypovídat na policii, soud jí následně udělil pokutu. Západní média, pro které v rozhovorech kritizovala válku a zmanipulované zpravodajství ruských médií, ji v prvních reakcích označovala za hrdinku.

V dubnu začala novinářka pracovat pro německý list Die Welt. Všeobecného uznání se jí ale stále nedostalo. Hlavně na Ukrajině je označována za pochybnou osobu, která roky sloužila Kremlu a možná pro něj dál skrytě pracuje jako provokatérka. Na konci května chtěla vystoupit na tiskové konferenci v Kyjevě, která však byla po tlaku novinářů a veřejnosti zrušena a Ovsjannikovová musela nakonec narychlo Ukrajinu opustit.

Podobná obvinění, tedy že je západní špionka, přitom současně zaznívala také z Ruska. Například předseda Státní dumy Vladimir Volodin v dubnu prohlásil, že zrádci jako Ovsjannikovová by měly přijít o ruské občanství. Ruská média také informovala, že bývalý manžel redaktorky se snaží přimět soud, aby ženu zbavil rodičovských práv k jejich dětem.

„Morální dilema. Do kterého vězení mám jít? Do ruského, nebo ukrajinského?“ popsala Ovsjannikovová s nadsázkou svoji situaci na facebooku. Zatím jí nepomohlo ani zdůrazňování, že po otci je poloviční Ukrajinka.

Komplikované postavení ruské novinářky dokumentuje, s jakou nedůvěrou se mohou potýkat Rusové, kteří sice nesouhlasili s invazí na Ukrajinu, z minulosti si ale nesou přítěž spolupráce s režimem prezidenta Vladimira Putina.

Asi nejvýše postavenou osobností, která po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu přestala pracovat pro Kreml, je bývalý ekonomický reformátor, politik a manažer Anatolij Čubajs.

V titulcích se jeho jméno často objevovalo v 90. letech, kdy řídil privatizaci pod prezidentem Borisem Jelcinem. Nezajistil si tím popularitu, spíš naopak, mnoho Rusů si s ním dodnes spojuje nepříliš povedený přechod ke kapitalismu, při kterém pohádkově zbohatl jen úzký okruh oligarchů.

Mezi lidem neoblíbený, ale odborníky uznávaný ekonom zůstal spjatý s Kremlem i po nástupu Putina. Deset let vedl energetický monopol RAO UES, potom šéfoval státnímu podniku na podporu nových technologií Rosnano. Od konce roku 2020 byl zvláštním vyslancem prezidenta pro vztahy s mezinárodními organizacemi pro udržitelný rozvoj a měl tak na starosti například klimatickou změnu.

Letos v březnu prosákly na veřejnost informace, že se Čubajs kvůli nesouhlasu s ruskou invazí na Ukrajinu vzdal své politické funkce a odletěl do Istanbulu. V dubnu vyšla v ruských agenturách zpráva, že se „dobrovolně“ vzdal postu ve vedení dvou podniků.

Sám Čubajs svůj odchod z Ruska veřejně nekomentoval ani posléze neupřesnil, co dělá a kde žije. V médiích se spekulovalo, že pobývá v Itálii, kde údajně vlastní nemovitosti, nebo v Izraeli. Minulý týden se na sociálních sítích objevily fotografie, jak nakupuje v supermarketu na Kypru.

Tradiční Putinovi odpůrci zdůraznili, že na Čubajse by se v žádném případě nemělo pohlížet jako na nějakého disidenta.

„Čubajs byl kmotrem kleptokratického systému, který odsoudil k záhubě rodící se ruskou demokracii. Poté hrál po celá desetiletí klíčovou roli při přikrašlování Putinova obrazu v zahraničí a trval na tom, že je to muž, se kterým se dá obchodovat navzdory rostoucímu seznamu jeho zvěrstev,“ uvedl například bývalý šachový velmistr Garry Kasparov.

Někdejší kmotr ruské privatizace přitom nemůže počítat ani se shovívavostí Kremlu. Jeho mluvčí sice otázky novinářů odpovídal způsobem, že prominentní emigrant je prezidentu Putinovi spíš lhostejný, ruské bezpečnostní služby nicméně rozjely vyšetřování údajného Čubajsova korupčního jednání během působení v čele společnosti Rosnano.

Zatímco Čubajs si netroufl odsoudit válku na Ukrajině veřejně, jiný ekonom z vládních kruhů, bývalý vicepremiér z let 2012 až 2018 Arkadij Dvorkovič byl smělejší.

„Války jsou nejhorší věcí, které mohou člověka v životě potkat, včetně této války. Moje myšlenky jsou s ukrajinskými civilisty,“ řekl Dvorkovič v březnu pro americký časopis Mother Jones.

Pár dní nato tajemník prokremelské strany Jednotné Rusko Andrej Turčak prohlásil, že od Dvorkoviče jsou to projevy „národní zrady“ a „páté kolony“. Vyzval, aby bývalý místopředseda vlády odešel z čela fondu Skolkovo, který na západě Moskvy provozuje technologický park, označovaný za ruskou obdobu kalifornského Silicon Valley.

Dvorkovič poslechl a státní manažerské funkce se vzdal. Ponechal si však prestižnější mezinárodní post, místo prezidenta Mezinárodní šachové federace (FIDE), kterým je od roku 2018.

Jeho skutečný postoj přitom zůstal trochu záhadou. Jak zaznamenal list The Times, při projevu v Rusku se vyslovil o válce na Ukrajině pochvalně. „Jako všechny poválečné děti jsem byl vychován k vlastenectví a k nenávisti k nacismu. Jsem upřímně hrdý na odvahu našich vojáků, kteří vždy bránili svou vlast a svobodu,“ citoval ho deník. Dvorkovič také opakovaně kritizoval protiruské sankce.

V šachové organizace se tak dostal pod dvojí tlak. I když FIDE pod jeho vedením sebrala Moskvě pořadatelství šachové olympiády a letního kongresu a zřekla se ruských sponzorů, podle některých západních činovníků měl být postup vedení rozhodnější. Rusko, které má v šachovém světě tradičně silné zastoupení, naopak Dvorkovičovi vyčítalo, že se nezastal hráčů z vlastní země, kteří dostali zákaz hrát na turnajích kvůli podpoře Kremlu.

Někdejší ruský vicepremiér se nicméně zatím ve funkci šéfa FIDE drží, v srpnu se bude ucházet o zvolení na další čtyři roky. Podle některých pozorovatelů šachového světa ho ve volbě podporují i ruští činovníci.

V horší pozici než Dvorkovič se po invazi ocitla věhlasná ruská sopranistka Anna Netrebko. Několik dní po začátku ruského tažení na Ukrajinu sice obecně odsoudila válku, nedistancovala se však od Putina, se kterým byla v minulosti spojována.

Z pěvkyně, kterou si dříve předcházely nejznámější hudební scény na celém světě, se rychle stala nežádoucí osoba. Mnoho jejích vystoupení v západní Evropě bylo zrušeno, operní domy a agentury jí vypovídaly smlouvy.

Netrebko se nejprve stáhla do ústraní, koncem března se ale rozhodla k otevřenějšímu prohlášení, ve kterém výslovně odsoudila válku na Ukrajině.

„Beru na vědomí a lituji, že moje minulé činy nebo prohlášení mohly být nesprávně interpretovány. Ve skutečnosti jsem se s prezidentem Putinem setkala za celý svůj život jen párkrát, zejména při příležitosti přebírání cen, které byly uznáním mého umění, nebo na zahajovacím ceremoniálu olympijských her,“ uvedla diva.

Díky tomu se jí začaly znovu postupně otevírat evropské operní sály. Už v dubnu vystupovala v Monte Carlu, v květnu ji odměnili ovacemi v Paříži nebo milánské La Scale, kde také bude v prosinci otevírat novou sezonu v opeře Boris Godunov od Modesta Musorgského. Na milost vzala Netrebko také berlínská Státní opera.

Neznamená to však, že by se z ruské pěvkyně stala nějaká ostrá kritička Putinova režimu. Až úzkostlivě se snaží od politiky distancovat. Když nedávno poskytla interview německému týdeníku Die Zeit, novináři k rozhovoru připsali, že Netrebko své odpovědi před vydáním pečlivě vyškrtala či zmírnila některé pasáže, které se týkaly války a Kremlu.