„Pokud sledujete toto video, dostali mě.“ V Číně mizí mladé ženy

Když postupně začali mizet všichni její přátelé, se kterými se před pár týdny zúčastnila pokojné vigilie v Pekingu, tušila, že brzy přijde řada i na ni. „Zatímco nahrávám toto video, čtyři z mých přátel už byli odvedeni,“ říká šestadvacetiletá žena ve videu, které natočila na konci prosince. Americká stanice CNN záznam nyní získala, ověřila a příběh ženy zmapovala.

„Pověřila jsem několik svých přátel, aby po mém zmizení toto video zveřejnili. Jinými slovy, pokud se díváte na toto video, odvedla mě před nějakou dobou policie,“ dodává čerstvá absolventka a redaktorka v nakladatelství. Patří mezi skupinu osmi převážně mladých vzdělaných žen, které podle informací CNN úřady v tichosti zadržely v týdnech následujících po pokojném protestu v čínském hlavním městě 27. listopadu.

Šlo o jeden z mnoha protestů, které vypukly po celé Číně jako bezprecedentní projev nespokojenosti s nyní již zrušenou přísnou politikou nulové tolerance vůči covidu-19.

Dvě z osmi zadržených se dle CNN v pátek dostaly ven na kauci. Stalo se tak tedy jen pár dní před začátkem nového lunárního roku. Mimochodem – Číňané poprvé po třech letech mohou v nejdůležitější svátky roku vycestovat za svými rodinami po celé zemi.

Zda byly propuštěny i další osoby, se CNN nepodařilo potvrdit. Dvě ze zadržených mladých žen, včetně redaktorky, byly formálně obviněny z „vyvolávání hádek a provokací“, uvedli v pátek lidé přímo obeznámení s jejich případy.

Celkový počet osob zadržených v souvislosti s protesty v rámci notoricky netransparentního čínského bezpečnostního a soudního systému je rovněž nejasný. Čínské úřady se na oficiální úrovni k zadržování nevyjadřují.

Akce, které se ženy zúčastnily, proběhla 27. listopadu bez nutnosti zásahu všudypřítomné policie. Fakt, že si čínská vláda nedala pokoj a po účastnících pokojných protestů stále jde, dokazuje, kam až je vládnoucí čínská komunistická strana ochotna zajít, aby potlačila všechny formy nesouhlasu a svobody projevu – a jaké taktiky proti domnělým hrozbám používá.

CNN na základě rozhovorů se třemi různými zdroji zrekonstruovala, jak zadržení probíhala. Vzhledem k odůvodněným obavám zdrojů o jejich bezpečnost se redakce rozhodla nezveřejňovat jejich identitu.

Pozdě večer 27. listopadu se demonstranti shromáždili na břehu řeky Liang-ma v Pekingu. Smyslem akce bylo připomenout si nejméně 10 lidí, kteří zahynuli při požáru, který zachvátil uzavřenou budovu v Urumči na severozápadě země. Veřejnost tehdy pobouřily zejména videozáznamy, podle kterých přístup hasičů do budovy a k obětem znemožňovala covidová nařízení.

Lidé, kteří se na protest i vyjádření soustrasti shromáždili v centru Pekingu kousek od velvyslanectví, v rukách drželi prázdné listy bílého papíru velikost A4. Čistý papír se stal metaforou pro nespočet kritických příspěvků, zpravodajských článků a účtů na sociálních sítích, které nepřežily zásahy čínských internetových cenzorů.

Nespokojenost s cenzurou byla dalším nábojem protestů. Jiní volali po větších politických svobodách, další vykřikovali hesla vyzývající k ukončení neustálých testů a koronavirových opatření. Mnozí rozsvěceli světla na telefonech na znamení vzpomínky na životy ztracené při prosazování covidových politik – světla se podle snímků a reportáží odrážela na řece tekoucí pod nimi.

Ačkoli ulice toho večera lemovala policie, nálada byla převážně klidná a pokojná. Zmíněná redaktorka z nakladatelství, která se ten večer připojila, tak učinila „s těžkým srdcem“. Rozhodla se na místo jít, když se dověděla, že akce slouží jako vigilie za oběti požáru v Urumči, řekla ve svém videoposelství.

Na místo donesla květiny a setkala se se svými přáteli. Mezi nimi byla i bývalá reportérka, která v zámoří studovala sociologii a během lockdownu v Šanghaji působila jako komunitní dobrovolnice. Přišla i další kamarádka, novinářka, a také učitelka a spisovatelka, všechny mladé ženy v podobné životní etapě – absolventky univerzit, které právě začínají kariéry.

Někteří účastníci odešli domů ještě před koncem protestu. Aniž by tušili, že si ortel podepsali už několik hodin předtím.

Několik dní mnozí vůbec netušili, že mají problém. Jiní už druhý den ráno měli co do činění s telefonáty z policejních stanic. Jeden z účastníků demonstrace popsal, že ve středu obdržel telefonát od policisty, který mu prozradil, že jej vysledoval podle mobilního signálu.

Stanici poskytl také záznam hovoru. Policista se v něm vyptává, zda byl dotyčný v neděli večer u řeky Liang-ma. Když to popřel, policista se ho zeptal: „Tak proč se tam nacházelo vaše telefonní číslo?“

Na stanici byla dovlečena i skupina kamarádek. Policie podle jednoho ze zdrojů zabavila nebo prohledala jejich telefony a elektronická zařízení a nejméně jednu z nich podrobila testu moči. Další na výslechu drželi 24 hodin.

Ačkoli ženy tušily, že neudělaly nic špatného, začaly být neklidné. V okolí redaktorky začalo přibývat zadržených lidí a začala mít strach. Rozhodla se, že pokud ji mají také zadržet, bude lepší, když se ještě předtím podívá do rodného města ve střední Číně, než aby čekala v pronajatém bytě v Pekingu.

V nahraném videu žena také omlouvala svou účast na protestu. Jako lidé, kterým záleží na společnosti, ve které žijí, prý mají „právo vyjádřit své legitimní emoce, když spoluobčané umírají“, říká. „Na místě jsme dodržovali pravidla, aniž bychom vyvolali konflikt s policií… Proč to musí stát životy obyčejných mladých lidí? Proč nás jen tak mohou odvézt?“

Ve vazbě skončila 23. prosince, po návratu do rodného města. O několik dní později zadrželi v rodném městě na jihu Číny i její kamarádku, absolventku sociologie. Sedm zadržení v rámci úzkého kruhu přátel mezi ostatními vyvolalo obavy. Osmá z nich se začala obracet na příbuzné v různých částech země s prosbou o pomoc. Než došlo i na ni.

Jejich známí je CNN popsali jako mladé profesionálky pracující v nakladatelstvích, novinách či vzdělávání, angažované a společensky smýšlející, ale nikoli disidentky. Jeden z těchto lidí naznačil, že se policie mohla podezíravě zaměřit na mladé a politicky uvědomělé ženy.

Čínské úřady mají dlouhou a dobře zdokumentovanou historii cílení na feministky. Nejméně jednu ze zadržených žen se během prvního výslechu v listopadu vyptávali na její možné zapojení do feministických skupin nebo sociálního aktivismu, řekl zdroj CNN.

Všem bylo jasné, že takové zadržování naznačuje stále se zpřísňující prostor pro svobodu projevu v Číně. „Abych byl upřímný, myslím si, že logika jejich zatčení je dost nejasná,“ uvedl další zdroj, kamarád zadržených žen. „Protože opravdu nemají s aktivismem žádné velké zkušenosti, řekl bych, že jde o nemilosrdné potlačení některých nejzákladnějších a nejspontánnějších volání po spravedlnosti v dnešní společnosti,“ uvedl.

„Pokud byly zatčeny a uvězněny kvůli účasti na pokojném protestu, mám pocit, že by takto mohli zatknout každého mladého člověka, který miluje literaturu a touží po troše takzvaného ‚svobodného myšlení‘,“ uvedla další osoba. „Tento signál je děsivý.“

Frustrace ze tří let života v lockdownech, všudypřítomném masovém testování a sledování úřady sice přerostlo v největší demonstrace od roku 1989, bezpečnostní složky se však ve většině případů zdržovaly násilných veřejných zásahů, kterými by riskovaly odsouzení doma i v zahraničí.

Policisté v ulicích místo toho ve velkém odrazovali od dalších demonstrací, hlídkovali v ulicích, kontrolovali lidem mobilní telefony a účastníky sledovali.

Vláda dokonce ani potom, co politiku nulové tolerance uvolnila, nepřestala dávat najevo, jak velké ohrožení pro ni tyto protesty představují. Podle zpráv státní agentury Sin-chua měly bezpečnostní složky za úkol rozhodně „zasáhnout proti infiltraci a sabotážním aktivitám nepřátelských sil“. Konkrétně protesty však v nařízení zmíněny nebyly.

Zanedlouho poté přišli někteří vládní zmocněnci, například čínský velvyslanec ve Francii, s prohlášením, že demonstrace pomáhají koordinovat protičínské zahraniční síly.

„‚Revoluce A4 opravdu, ale opravdu šokovala čínské úřady,“ řekl CNN akademický právník Tcheng Piao, celosvětově uznávaný odborník na obranu lidských práv v Číně. „A čínská vláda by opravdu, ale opravdu ráda věděla, kdo za protesty stojí,“ dodal.

„Je možné, že čínská vláda nebo tajná policie mají nějakou teorii, že někteří demonstranti sehráli důležitou roli,“ řekl Tcheng, který je v současnosti hostujícím profesorem na Chicagské univerzitě a sám byl v Číně kvůli své práci zadržen. „Opravdu chtějí získat důkazy o tom, kteří demonstranti nebo účastníci jsou ve spojení se Spojenými státy, s jinými zeměmi, možná zahraničními nadacemi. A aby získali jejich přiznání, sahají či sahali k mučení.“

Mezinárodní skupiny pro lidská práva opakovaně obviňují Čínu z vynucování přiznání od zadržených osob mučením – což je praxe, která je v Číně zakázaná. Úředníci dlouhodobě tvrdí, že se již nepraktikuje.

Centrum pro východoasijská studia Chicagské univerzity ve středu rovněž vydalo prohlášení, v němž uvedlo, že „v Číně byli nedávno zadrženi lidé, včetně bývalého studenta Chicagské univerzity, kvůli jejich účasti na pokojných protestech“, a vyzvalo k jejich rychlému propuštění.

Podle čínského trestního práva mají státní zástupci 37 dní na to, aby schválili trestní vazbu nebo propustili zadržené. Pokud lidé nejsou v této lhůtě propuštěni, mají jen malou šanci na propuštění před soudem – a téměř všechny procesy podle Tchenga končí rozsudkem o vině.

Za jedno z obvinění, „vyvolávání hádek a provokace“, které si dvě z kamarádek vyslechly, jim podle lidí obeznámených s případy hrozí až pětiletý trest. Propuštění na kauci v mezičase je vzácné, často ale vede k odložení případu, uvedl Tcheng.

Řešení politických a lidskoprávních případů v Číně je však „v praxi naprosto svévolné“, řekl. Dodal, že tyto pekingské případy možná vyšly najevo, podobných zadržení ve městech po celé zemi mohou být desítky, ne-li stovky. A nikdo je ani neřeší – rodiny se bojí najmout si právníky nebo mluvit s médii.

Hluboká nejistota z toho, co bude následovat a co jí netransparentní čínský systém připraví, byla znát i z projevu redaktorky ve videu. Zmínila i svou rodinu, která si o ni bude dělat starosti. „Myslím, že je teď moje matka na cestě a absolvuje celou tu dlouhou cestu do Pekingu, aby mě hledala a ptala se, kde jsem,“ řekla redaktorka, která stále zůstává ve vazbě.

Na závěr prostě jen požádala o pomoc: „Nenechte nás zmizet z tohoto světa, aniž by bylo jasno,“ řekla. „Nedovolte, aby nás odvedli nebo svévolně odsoudili.“