Pohřeb papeže: Náklady složil předem anonymní dobrodinec

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Papež si může ještě za svého života poručit, jaký chce mít pohřeb. A papež František jej takový bude mít - jednodušší než jeho předchůdci, říká Alena Scheinostová, publicistka, redaktorka Katolického týdeníku a autorka knihy Smrt a umírání v náboženských a etnických tradicích.

„Co je unikátní: Náklady na papežův pohřeb složil předem dobrodinec, jehož jméno není veřejné,“ říká Scheinostová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jaká je vlastně ta základní myšlenka papežova pohřbu? Jak má na nás působit?

Je to pohřeb světové celebrity. A také současně zachovává obřadnost a úkony, které přináležely pohřbům králů a dalších hlav států, jak je známe nejpozději od středověku. Má tedy spoustu vrstev: Mísí se tu světská panovnická obřadnost s tou církevní, respektive duchovní. S tím, že tentokrát bude forma pohřbu poněkud zjednodušena.

Ano, papež František obřad zjednodušil, odpadá například rituál zavírání rakve. Jeho tělo také nebude vystaveno na katafalku, ale jen v jednoduché rakvi. Do jaké míry si papež vlastně může poručit, jaký chce pohřeb?

Může si říct o cokoli. A tento papež to udělal už několik let před svou smrtí. Nově svá přání připomněl před dvěma a půl lety v takzvané duchovní závěti, která se otvírá po smrti papežů. František od svého zvolení odmítal monarchistickou a ceremoniální stránku papežství, odmítl červené boty, nosil jen bílé prosté roucho, bydlel v rezidenci svaté Marty v obyčejném bytě a tak dále. S tím koresponduje i jeho pohřeb.

Chtěl být pohřben nikoli v bazilice svatého Petra, kde leží řada dalších papežů včetně Jana Pavla II., ale za branami Vatikánu v bazilice Panny Marie Sněžné. Byl to jeho oblíbený kostel, kde je uchovávána ikona Panny Marie Ochránkyně římského lidu. Chodil se tam modlit před každou svou významnou cestou. A ostatně i jeho hrob je velice prostý. Co je unikátní: Náklady na papežův pohřeb složil předem dobrodinec, jehož jméno není veřejné.

Říkala jste, že papežův pohřeb je vlastně událostí světové celebrity. Bylo to tak vždycky?

První megaceremonií přenášenou médii byl pohřeb Jana XXIII., který byl paradoxně Františkovým předchůdcem v onom zjednodušování a snímání papežství z piedestalu. Jan XXIII. zemřel v roce 1963 a tehdy bylo poprvé technicky možné vysílat takovouto ceremonii v přímém televizním přenosu. Mimochodem, když umřel v roce 1958 Pius XII., jeho lékař tajně tělo nafotil a snímky prodal novinářům. Jeho nástupce Jan XXIII. vydal nařízení, že mrtvý papež se smí fotografovat pouze po úpravách těla a oblečen do papežského roucha. A že se nesmí natáčet a fotit, když už jeho zdravotní stav není dobrý, nebo dokonce umírá. Což trochu prolomil Jan Pavel II., který v době, kdy už na tom nebyl dobře, ještě věřícím žehnal z okna a nechával se natáčet i fotografovat.

Život papeže Františka ve fotografiích:

Které z těch neměnných rituálů pohřbu jsou zajímavé?

Například se ničí papežův prsten. Každý papež dostává takzvaný rybářský prsten s reliéfem sv. Petra. Dříve tento prsten sloužil jako pečetidlo. Dnes už má papež vlastní razítko a prsten pozbyl své funkce. Ale zůstal zvyk prsten zničit. Před bazilikou Panny Marie Sněžné je na sobotu vybraná delegace římských bezdomovců, kteří by mu před vchodem měli jako poslední lidé vzdát posmrtný hold. František měl totiž k chudým lidem velmi blízko a vytrvale k jejich potřebám obracel pozornost.

V mnoha církvích je pohřeb vlastně radostnou událostí. Nebo minimálně ne smutnou. Platí to i pro ten katolický papežův?

Určitě ano. Křesťané věří, že smrt není definitivní konec, ale přechod na věčnost, do jiné formy života, kdy – v ideálním případě – budeme spaseni. Takže i zádušní mše, které se nyní za Františka slouží, se nesou v duchu: Děkujeme za službu a život papeže Františka. A nikoli: Pláčeme za něj. Samozřejmě, jsme smutní, ale vděční za jeho dílo. Protože je až neskutečné, s kolika věcmi dokázal za 12 let pohnout a kolik užitečného přinesl nejen církvi, ale i celému světu.