Má smysl Den matek? A je lepší darovat šperky, čokoládu nebo obrázek?

Anna Jarvisová obdivovala svoji matku a chtěla splnit její přání, aby „někdy někdo založil tradici dne matek, který by je uctil za jejich bezkonkurenční služby, které poskytují lidstvu“.

Měla na mysli svátek čistého citu, jehož symbolem by byla nejoblíbenější květina její matky – bílý karafiát.

Anna Jarvisová psala: „Jeho bělost symbolizuje pravdu, čistotu a širokou náruč mateřské lásky. Její vůni, vzpomínky a modlitby. Karafiát neshazuje svoje okvětní lístky, ale přivine je ke svému srdci, když umírá. Podobně objímají své děti matky. Ale jejich láska neumírá nikdy.“

Poprvé se slavnostní shromáždění k uctění matek konalo 10. května 1908 v městečku Grafton v Západní Virginii. V roce 1914 podepsal prezident Woodrow Wilson výnos Kongresu, kterým se druhá květnová neděle prohlašuje za Den matek. Prezident občany vyzval, aby ve sváteční den vyvěsili americké vlajky.

A už po několika letech se ve veřejných diskuzích objevuje zapálená bojovnice proti svátku. Ano, je to Anna Jarvisová.

Proč?

Než podrobněji odpovíme na výše položenou otázku, musíme se zabývat ženou, u které to všechno začalo.

Ann Maria Reeves Jarvisová (1832–1905) byla mimořádná žena. Sociolog Max Weber, který klasicky popsal vztah protestantské etiky a kapitalismu, by v ní mohl zahlédnout ztělesnění svých teorií: propojení hlubokého náboženského citu, činorodosti, skromnosti, podnikavosti. S bonusem všeobjímající mateřské lásky.

Ann Jarvisová se narodila ve Virginii, kde také prožila většinu svého života. Od roku 1864 žila v Graftonu, proto právě tady zorganizovala její dcera první „Den matek“.

Otec Ann Jarvisové byl metodistický kazatel. V osmnácti se vdala za syna baptistického kazatele. Nebudeme se tu samozřejmě pouštět do podrobné charakteristiky různých podob protestantismu. Jen dvě poznámky:

Je příznačné, že za „matku“ metodismu je považována Susanna Wesleyová. Silná, hluboce zbožná žena. Se svým manželem Samuelem měla 19 dětí, z nichž 9 zemřelo v dětském věku. Manžel byl dvakrát ve vězení pro dlužníky, jejich dům dvakrát vyhořel. Děti vychovávala a učila sama. Pořádala pro ně domácí bohoslužby. Jeden z jejích synů – John – byl zakladatelem metodismu. A kromě tradičních rysů protestantismu ve své nauce zdůrazňoval roli lásky.

Baptismus v jednom ohledu ještě více než ostatní protestantské nauky zdůrazňuje osobní zodpovědnost: neuznává křest dětí. Křest může přijmout až člověk, který je sám schopen se rozhodnout, zda skutečně věří. Předchůdci baptismu, novokřtěnci, marně bojovali proti církvi v 16. století. Masakrem skončil jejich utopický projekt v Münsteru v roce 1535.

Ann Jarvisová porodila 11 dětí. Dospělosti se dožily jen čtyři. Ostatní zemřely na tyfus, spalničky a záškrt.

A tato tragická zkušenost udělala z Ann Jarvisové matku pro celou komunitu.

Ann Jarvisová založila mateřské pracovní kluby, které pomáhaly ženám s péčí o děti. Učily je, jak předcházet nemocem, jak zlepšit hygienické podmínky, vybíraly peníze na léky.

Sílu své osobnosti Ann Jarvisová ukázala během americké občanské války. Západní Virginie byla jedním z prvních regionů, kde se rozhořel střet mezi Severem a Jihem. Ann Jarvisová udělal dva podstatné kroky: mateřské kluby přeorientovala na pomoc zraněným vojákům a vyhlásila neutralitu. Spolu se svými kolegyněmi ošetřovala zraněné a nemocné vojáky Unie i Konfederace.

A po konci války se snažila obě strany usmířit. Uspořádala Den matek a přátelství. Pozvala veterány z obou stran. Hrála hudba. Zpočátku se pořadatelky bály násilí. Ale den končil společným zpěvem a v slzách.

Všeobjímající mateřská láska.

Po smrti svého manžela se Ann Jarvisová v roce 1902 přestěhovala do Filadelfie. Zemřela o tři roky později. Pečovaly o ní její čtyři děti. Ty, které přežily.

„Pohlednice, kterou pošlete ženě, která pro vás udělala víc než kdokoli jiný, znamená pouze tolik, že jste líní. Nestojí vám za to, abyste jí napsali. A cukroví? Dáte matce bonboniéru a pak většinu bonbonů sníte sami. Ano, to je opravdová láska a úcta!“

Anna Jarvisová prožívala šok. Ze Dne matek se velice rychle stal byznys – ceny karafiátů šly prudce nahoru, obchody byly zaplaveny úlisnými pohlednicemi, tržby prudce rostly i prodejcům čokolády a majitelům restaurací.

Anna Jarvisová to samozřejmě netušila a nechtěla, nicméně „svůj“ svátek uvedla do světa, který se právě měnil ve svět konzumerismu. Nebyl to hladký proces. Na spokojené konzumenty číhala světová válka a hospodářská krize. Nicméně od 90. let 19. století hospodářsky vyspělý svět bohatl. Objevily se první obchodní domy. Luxusní zboží si začínali kupovat i lidé, kteří dříve měli jen na to, aby přežili.

Byla to mohutná vlna fascinovaného a radostného procitání z chudoby. „Základním rysem této kultury je kupování a spotřeba za účelem dosažení štěstí. Je to kult nového, demokratizace přání,“ píše o zrodu konzumerismu historik William Leach.

Demokratizace přání – každý mohl mít alespoň nějaký podíl na tom rostoucím bohatství, které bylo dříve jen pro vyvolené.

Jak se v takové době daří svátku čisté lásky a úcty? Tak jako lecčemu jinému: zvěcní. Cit se přetaví do podoby věcí. Mnohost a vysoká cena se tváří jako vzácnost a mimořádnost. Pohlednice, šperky, bonboniéry, večeře v luxusních restauracích…

Anna Jarvisová se s touto proměnou světa nehodlala smířit. Stala se z ní aktivistka, bojovnice proti konzumerismu, bojovnice za původní smysl Dne matek.

Vyhlásila bojkot květinářství, která na Den matek prodávala karafiáty za zvýšené ceny. Vpadla na konferenci cukrářů a protestovala proti jejich praktikám. Obchodníky nazývala podvodníky, vandaly a prospěcháři. Narušila setkání organizace matek válečných veteránů, protože byla přesvědčena, že zisk z prodeje karafiátů jde do kapes organizátorů akce, nikoli na podporu veteránů.

Zneuctění pochopitelně viděla v prodeji umělých karafiátů. Bojovala proti zavedení Dne rodičů, protože trvala na exkluzivní roli matky. Dostala se tak do sporu i s rodícím se feministickým hnutím.

Neuhnula před nikým a před ničím. Její představa o roli matek a jejich svátku patřila do jiného světa.

V roce 1943 spustila petici za zrušení Dne matek. Akci ale musela přerušit kvůli zhoršujícímu se zdraví. Posledních pět let svého života prožila v sanatoriu. Rodinu neměla. Nevdala se. Neměla děti.

Její životopisci se neshodnou, ale někteří tvrdí, že účty za lékařskou péči v sanatoriu za Annu Jarvisovou platili prodejci květin a cukroví.

Ta otázka je samozřejmě příliš zobecňující a nelze na ni jednoznačně odpovědět. Jednodušší je ukázat, co na Den matek dostávají.

Podle průzkumů utratí Američané na Den matek přes 20 miliard dolarů. Za šperky, cukroví, květiny, pohlednice, jídlo a pití v restauracích. Někteří vyvěsí státní vlajku.

V Česku ten svátek velkou tradici nemá. Hodně lidí o něm vůbec neví. A matky často dostávají kresby a koláže, které jim vyrobí děti. Roztomilé a bližší ideji Anny Jarvisové. Až na to, že ty kresby a koláže vznikají ve škole, kde paní učitelky dětem sdělí, že bude Den matek, a zadají jim práci.

Den matek připadá na druhou květnovou neděli. Letos je to 14. května.