Hlavně neříkat mobilizace. Moskva našla způsoby, jak dostat lidi na frontu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruská armáda během posledních dvou a půl roku utrpěla ve válce na Ukrajině významné ztráty. Na vyčerpání lidských zdrojů poukázala snaha verbovat muže ze všech koutů země i společnosti.

V největším měřítku pak úsilí získat další muže prezentovalo vyhlášení částečné mobilizace, které se nicméně setkalo s vlnou nevole a útěkem statisíců lidí do ciziny.

Slovo mobilizace jako by se z oficiálních prohlášení vytratilo. Její kritika, a to i ze strany věrných podporovatelů režimu, nicméně trvá. Režim tak řeší dvojsečnou otázku: jak získat muže na frontu a zároveň nevyvolávat nespokojenost mezi Rusy?

Zatímco oficiálně tedy mobilizace skončila, pod povrchem pokračuje.

Po nepopulární mobilizaci se výrazně zintenzivnil nábor smluvních vojáků a dobrovolných bojovníků, aby se zakryly lidské náklady války. Aby ministerstvo obrany podpořilo nábor těchto mužů, inzeruje pro ně vysoké platy a štědré sociální výhody, možnost prominutí trestu a údajně jednodušší smluvní podmínky.

Na první pohled se tak smlouvy tváří legitimně a lákavě. Jak ale upozorňují odborníci, armáda využívá k náboru mocenskou nerovnováhu, podvod či nátlak. Například pokud se muž rozhodne podepsat s armádou dohodu pouze na rok, fakticky je její trvání omezeno pouze na papíře.

Jak je to možné? Služba podléhá zákonu z roku 2022, který stanovuje, že smlouvy vojáků mají zůstat v platnosti až do konce „zvláštní vojenské operace“.

Během tohoto období je tak nelze vypovědět, zatímco všechny smlouvy, jejichž platnost brzy vyprší, musí být obnoveny. Ve skutečnosti tak muži podepisují smlouvu na dobu neurčitou, jak upozornil server Nemoskva.

„Dobrovolníků, kteří by šli do války z vlasteneckých důvodů, je zanedbatelné množství. Většina se do armády dostala skrze donucení. Klasickým příkladem jsou lidé, kteří byli odvedeni dříve, nyní jim končí branná doba a jsou nuceni podepsat smlouvy. A ti samozřejmě tvoří velkou část případů. Hlavním zdrojem nových rekrutů je pak cílení na lidi z finančních důvodů,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Jeremy Morris, etnograf se zaměřením na Rusko, který působí na dánské Aarhuské univerzitě.

Finanční odměny se v těch nejchudších regionech jeví jako jedna z mála cest k slušnému výdělku. Úřady vojenským dobrovolníkům nabízejí podle serveru The Moscow Times měsíční plat až 200 tisíc rublů (asi 2100 dolarů). Ten průměrný se přitom podle ruské vlády pohybuje kolem 73 tisíc rublů.

Za narukování se navíc nabízejí jednorázové platby, často spojené s další podporou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například zajištěním bydlení pro rodinu. Smluvní vojáci, kteří ještě jsou na frontě, i ti, kteří se vracejí domů, si ovšem často stěžují, že nedostali to, co jim bylo slíbeno.

„Pro režim je velmi těžké najít ochotné dobrovolníky. Jediným nástrojem jsou peníze a je to tak, že opravdu jen velmi zoufalý člověk bude souhlasit s těmito podmínkami velké jednorázové platby v hotovosti. A pak měsíční platba ve výši dvou tisíc dolarů. Pokud uzavíráte tuto dohodu, nemůžete počítat s tím, že dlouho přežijete. Odhadovaná délka života na frontě je kratší než rok, možná dokonce kratší než šest měsíců,“ popisuje Morris.

Největší úmrtnost přitom připadá na vojáky pocházející z ekonomicky znevýhodněných oblastí na Sibiři a ruském Dálném východě. Nejnižší je pak u vojáků z Moskvy a Petrohradu, jak píše ve své studii sociolog Alexej Bessudnov.

V zájmu rozšíření náboru zvyšují ruské úřady také věkovou hranici pro přijetí mužů do armády. Krátce po začátku invaze režim zrušil pravidlo, že vojenskou smlouvu mohou podepsat pouze muži do 40 let. Nyní se k ruské armádě mohou dobrovolně přidat uchazeči až do 65 let věku.

Snazší je také získání vojáků ze zahraničí. Zatímco dříve museli pro získání ruského občanství zůstat v ozbrojených silách alespoň pět let, nyní jim a jejich rodinným příslušníkům stačí pouhý rok služby.

Podobné výhody se nabízejí i vězňům, kteří se přihlásí jako smluvní vojáci. Těm úřady poskytují možnost prominutí nebo zkrácení trestu, pokud si odslouží určitou dobu.

Takto ruská armáda cvičí odvedence:

Pro ruskou armádu jde nicméně o velký úkrok stranou z někdejších doktrín, jak upozorňuje politoložka Margarete Kleinová z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti (SWP): „Na rozdíl od vojenské reformy z roku 2008, nebyl nábor smluvních vojáků od roku 2022 primárně zaměřen na profesionalizaci ozbrojených sil, ale na nábor co největšího počtu vojáků, kteří by byli co nejrychleji vysláni do první linie.“

Svou roli v získávání dalších vojáků hraje i propaganda, která glorifikuje válečnou zkušenost a sází na maskulinní prvky. Výzvy lákající nové rekruty do války pobízejí muže k tomu, aby se zaměřili na svou mužnost a splnili hluboce zakořeněná očekávání a povinnosti, které od nich ruský režim čeká.

Ruská státní média, billboardy a další reklamní plochy vysvětlují mužům, že pokud vstoupí do armády, stanou se hrdiny, kteří si zaslouží úctu a obdiv. Naopak traumata z války zůstávají ve společnosti tabu.

Skrytá mobilizace není dlouhodobě efektivním nástrojem. Na jedné straně sice režimu šetří politické napětí, na té druhé ale na frontu nedostává dostatek sil a režim stojí také dost peněz.

„Za předpokladu, že politické cíle zůstanou stejné, se Kreml možná nevyhne novému kolu nucené mobilizace. Čím déle však bude válka trvat, tím obtížnější zřejmě bude rekrutovat pravidelné smluvní vojáky,“ vysvětluje Kleinová.

Navíc řídnou zdroje, ze kterých mohou úřady smluvní vojáky přijímat. Například počet vězňů se ke konci minulého roku snížil na polovinu. Značná část obyvatel chudších ruských regionů a těch vrstev obyvatelstva, které vidí ve vojenské službě východisko ze své nejisté ekonomické situace, již byla pravděpodobně také naverbována.

Morris podotýká, že byť by pro Kreml bylo lepší mobilizaci vyhlásit z čistě praktických důvodů, jde o natolik nepopulární krok, že jeho rizika jsou mnohem vyšší.

„Je ale možné, že pokud na Ukrajinu přijde další pomoc z Evropy a USA a Kyjev vyhlásí všeobecnou mobilizaci, dotlačí to Rusko k mnohem tvrdšímu mobilizačnímu rozhodnutí, které nechce učinit. V obou zemích jde ale o krajně nepopulární řešení,“ říká.

Ostatně po prvním vyhlášení mobilizace spadla podpora války v Rusku z 52 procent v březnu 2022 na 44 procent v říjnu 2022. Naproti tomu negativní emoce, jako jsou strach a obavy, vzrostly, vyplynulo z průzkumu agentury Levada.

Navzdory stále utahujícím se šroubům a systematickému potírání svobody projevu, došlo také k několika protestům proti částečné mobilizaci a útokům na odvodní kanceláře.