Článek
V Rusku začalo tradiční politické divadlo přezdívané prezidentské volby, které Vladimira Putina popáté potvrdí ve funkci hlavy státu. Zůstane tak u moci nejméně do roku 2030.
Kreml se předem postaral, aby proti Putinovi nekandidoval žádný skutečně opoziční politik, což je i na Rusko neobvyklé. Proti diktátorovi formálně stojí pouze tři prověření muži, kteří dlouhodobě většinou podporují postoje ruského vedení.
I to pomáhá Kremlu vytvářet pro Rusy falešný obrázek takřka bezproblémové země. Podle Joanny Szostek z britského think tanku Chatham House ale existuje nezanedbatelná část ruské společnosti, která si potíže uvědomuje.
„Hlavní výzvy, se kterými se teď Putin potýká, vychází z jím rozpoutané války na Ukrajině. Jeden z problémů je mobilizace, o jejímž rozšíření se dlouhodobě mluví, a mezi lidmi to nevyvolává spokojenost,“ upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytička, která se zabývá kromě Ruska i Ukrajinou.
Putin zůstává na vrcholu ruské politické scény, ať už jako premiér, nebo prezident, již téměř 25 let. Jak se vyvíjela jeho popularita v průběhu času?
Putin přinesl v novém tisíciletí Rusku velmi rychlý ekonomický růst a stabilitu a v té době byl kvůli tomu opravdu populární a obdivovaný. Postupem času ale začal být politický systém pod jeho vládou stále méně soutěživý a svobodný. Rovněž jeho popularita pak začala být více uměle vytvořená.
Režim k udržení popularity využívá hlavně sofistikovanou propagandu, omezení přístupu k informacím i odstraňování jakýchkoliv potenciálních kritiků nebo konkurentů.
Vývoj Putinovy popularity se tedy dá podle mě rozdělit na dvě období - nejprve byla ze strany občanů upřímná a později už zejména uměle vytvořená a pod tlakem.
Důležité je také říct, co sledujeme pod termínem popularita, protože ta, kterou nám ukazují nynější ruské průzkumy, je uměle vytvořená. Musí se vzít v potaz, že lidé nejsou vždy upřímní, když v průzkumech odpovídají. Na druhou stranu si v těchto průzkumech Putin udržuje po řadu let celkem stabilní podporu, důvěra veřejnosti mu nikdy neklesla pod 60 procent.
Jakým hlavním výzvám Putinova popularita čelí?
Hlavní výzvy, se kterými se teď Putin potýká, vychází z jím rozpoutané války na Ukrajině. Jeden z problémů je mobilizace, o jejímž rozšíření se dlouhodobě mluví, a mezi lidmi to nevyvolává spokojenost. Viděli jsme to i na vlně emigrace, kterou spustilo první vyhlášení mobilizace.
Část ruské populace si také přeje, aby válka skončila. Sice nevíme přesně, o jak velkou skupinu lidí jde, ale nezdá se, že by byla zanedbatelná. Takže existuje i tlak na režim, aby přemýšlel o ukončení války. To bude samozřejmě i jedno z témat prezidentských voleb.
Problematická je i ekonomická situace, která podléhá nyní v Rusku válečné situaci. V tuhle chvíli to sice vypadá, že to režim zvládá, ale z dlouhodobého pohledu to může být problém a pro ruskou populaci to nevytváří úplně stabilní prostředí. Navíc lidé cítí i následky západních sankcí, zejména střední třída. Ztratili možnost cestovat na západ, užívat si některé zboží, na které byli zvyklí.
Přestože tedy válka na Ukrajině přináší řadu problémů, které by mohly Putinovi zavařit, Kreml využívá propagandu i represe k tomu, aby vytvořil lepší obrázek o celé situaci.
Existují určité demografické skupiny, které jsou Putinovi více či méně nakloněny? Proč?
Tradičně se více liberální a opozičně laděné skupiny soustředí ve větších městech, hlavně Moskvě a Petrohradu. Další stránkou je pak věk, mladší lidé tradičně více inklinují ke kritickým názorům vůči režimu.
Jenže podle průzkumů to tak už úplně není, Putin má podle nich velkou popularitu napříč všemi věkovými kategoriemi. Také je důležité říct, že to byli hlavně mladí lidé, kdo po vyhlášení války a mobilizace uprchl ze země.
Jaká je Putinova popularita ve srovnání s předchozími lídry Sovětského svazu a Ruska?
Ve srovnání s prvním ruským prezidentem Borisem Jelcinem, který v 90. letech velmi rychle ztratil popularitu i vzhledem k ekonomickým problémům, je Putin opravdu mnohem populárnější. I to mu v prvních letech jeho vlády pomohlo se získáním důvěry Rusů. Samozřejmě je to ale i tím, že má mnohem větší kontrolu nad médii a celým politickým systémem.
Co se týče srovnání se sovětskými lídry, je těžké to určit, protože vzhledem k podmínkám režimu neexistují úplně spolehlivá data.
