Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na frontě jsou hrdiny a vydělávají si spoustu peněz, doma na ně čeká řada výzev a na čas strávený na bojišti mnohdy vzpomínají jako na dobré časy.
Tak návrat z války popisuje ukrajinský veterán a bývalý vojenský lékař Andrij Žolob, který v současné době stojí v čele lvovského Centra služeb pro bojovníky, jež pomáhá s opětovným začleněním navrátilců z bojiště do běžného života.
„Tomuhle světu nerozumíme. Musíme se vrátit, skutečný svět je tam,“ parafrázuje Žolob, co mu nedávno řekli jeho tři kolegové. Z války se vrátili sotva před několika měsíci a už měli nutkání zamířit opět na frontu.
Podle Žoloba není jejich případ ničím ojedinělým. Veteráni, kteří z bojů vyvázli bez zranění, mají mnohdy tendenci vrátit se zpátky. Chybí jim adrenalin i jejich „bratři ve zbrani“, vysvětluje. Myšlenky na návrat „za svými“ má prý dennodenně jako bývalý velitel jednotky i on sám.
Zpátky na bojiště ukrajinské veterány žene i to, že si ve společnosti po válečné zkušenosti těžko hledají znovu své místo. Bojují s byrokracií i nepochopením ze strany civilního obyvatelstva.
Andrij Žolob.
Musí bojovat, aby získali, co jim náleží
Veteráni už nyní tvoří výraznou část ukrajinské společnosti. Z údajů tamního ministerstva pro záležitosti veteránů vyplývá, že na Ukrajině bylo v květnu 2024 registrováno celkem 1,2 milionu veteránů. Než válka, která se blíží ke třetímu výročí, skončí, předpokládá se, že jejich počet dosáhne pěti až šesti milionů.
Ukrajina má ovšem už nyní problém vypořádat se s vysokým počtem veteránů. Zařízení, která pomáhají s jejich začleněním zpět do společnosti, jsou po letech bojů přehlcená a mají problém reagovat na další nápor.
Mnozí z navrátilců musí čekat měsíce, někdy dokonce i roky, než jim oficiálně přidělí status válečného veterána a mohou začít pobírat penzi i jiné benefity. Mezi ně patří daňové úlevy, dotace na platby za komunální služby, levné hypoteční úvěry, volná zemědělská půda nebo pozemky pro stavbu domu, bezplatná zdravotní péče i vyšší vzdělání.
Peripetie spojené s byrokratickými překážkami si na vlastní kůži zažil například osmačtyřicetiletý Jevhen Lomskyj, jehož příběh popsal server Al-Džazíra. V armádě sloužil deset let, v září 2023 ovšem šlápl na minu a přišel o nohu. Dodnes má problém získat status veterána a potřebnou pomoc. Nemá proto na výběr a vyráží žebrat do centra ukrajinské metropole.
Lomského právník Volodymyr, se kterým novináři Al-Džazíry mluvili, tvrdí, že tyto případy nejsou ojedinělé, naopak dochází k nim poměrně běžně. „Bojovali se zbraněmi v ruce a teď musí bojovat s byrokracií, aby získali to, co jim náleží,“ shrnuje.
Reportáž z Ukrajiny
Když vejdete do centra Superhumans v ukrajinském Lvově, máte pocit, jako byste se ocitli v budoucnosti.
Prostorný a prosvětlený interiér moderním vzezřením připomíná záběry ze sci-fi filmů. Kromě luxusních prostorů centrum ukazuje i odvrácenou stranu budoucnosti ukrajinského národa. Prozrazuje, jaká bude Ukrajina po tom, co válka skončí - slovy ředitelky centra Olgy Rudnevové „zemí lidí se zdravotním postižením“.
Také lvovská organizace, kde působí Andrij Žolob, řeší podobné případy. Pod sebou má čtyři právníky, kteří veteránům pomáhají domoci se výhod, na něž mají nárok. Podle něj se ovšem nejedná o systémový problém, ale o záležitost jednotlivých brigád.
„Je to o přístupu velitelů brigád, jejich právníků. Pokud k mužům přistupují pouze jako k pěšákům ve vojenské hře a nevidí v nich nic jiného, budou mít s našimi právníky problém,“ vzkazuje s tím, že když za nimi veteráni přijdou a stěžují si na to, že jim brigáda dluží peníze, jejich právníci dokážou tento problém poměrně snadno vyřešit.
Podle úředníka vojenské jednotky umístěné na východě Ukrajiny, citovaného Al-Džazírou, je problém v tom, že řada jednotek zaměstnává nezkušené úředníky, kteří se nevyznají v systémech evidence a například špatně vyplní hlášení. Vojáci pak kvůli nim mají mnohdy problémy dokázat, že vůbec byli na frontové linii.
Návrat do běžného života ztěžuje i nedostupnost zdravotnické péče, upozorňuje think tank Corioli Institute, který se zaměřuje na otázky související s reintegrací veteránů. Ukrajinské zdravotnické služby podle něj nestíhají reagovat na nárůst počtu veteránů a čelí kritickému nedostatku zdravotních odborníků i psychologů. Problémem je i to, že služby týkající se duševního zdraví nejsou součástí benefitů.
Řada z veteránů si musí kvůli nedostupné pomoci ze strany ukrajinských orgánů za léčbu platit sama. Mnozí se – v deziluzi z fungování systému – uchylují k náboženství nebo alternativním typům léčby, jako je například léčba psychedeliky, zmiňuje Corioli Institute.
Strach i vzájemné nepochopení
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj loni v létě pověřil vládu zlepšením národní strategie na začlenění veteránů zpět do civilního života. Klíčovým principem má podle něj být „respekt k obráncům Ukrajiny“. Tamní ministr obrany Rustem Umerov dodal, že vláda pracuje také na nové aplikaci Veteran+, která zpřehlední veřejné služby pro vysloužilce.
Domácí násilí na Ukrajině
Na Ukrajině přibývá případů domácího násilí. Podle odborníků k tomu přispívá návrat traumatizovaných vojáků z fronty i neustálý stres a ekonomické nejistoty, se kterými se Ukrajinci už třetí rok vyrovnávají.
„Veteráni jsou jako velké děti. Jsme vizuální bytosti,“ vysvětluje Žolob, proč je potřeba systém zjednodušit. Lvovské Centru služeb pro bojovníky se snaží úřadům, podnikům i běžnému obyvatelstvu vysvětlovat, jak správně s veterány komunikovat.
V současné době pracuje například na vytvoření univerzální karty, kterou by se mohli veteráni prokázat v obchodě, aby dostali slevu. „Nestačí, že mají na svých stránkách drobným písmem napsáno, že veteránům náleží sleva 15 %. Všimneme si jen, když vidíme nápis „Děkuji ti za tvou službu, bratře, vítej, tady máš slevu,“ vysvětluje s tím, že veteráni se neradi doprošují svých výhod.
Co by se podle Žoloba mělo zlepšit, je i postoj ze strany většinové společnosti. Obyvatelé Lvova se sice podle něj snaží veteránům pomáhat, mají z nich ale strach a často nevědí, jak se k nim chovat. „Základ je neptat se na idiotské otázky, jako kolik lidí zabili. A mluvit s nimi jako s normálními lidmi,“ vysvětluje Žolob, jak ve veteránech neprobouzet agresi.
Napětí panuje zejména mezi veterány a muži, kteří se vyhýbají odvodům. Z toho důvodu mají mnohdy tendenci si po návratu domů hledat nové zaměstnání, ideálně na místě, kde pracují lidé s podobnou zkušeností. Nechtějí totiž přijít do kontaktu s muži, kteří se vyhnuli vojenské službě, a na rozdíl od nich mohli zůstat se svými rodinami.
S hledáním nových pracovních míst veteránům pomáhá i lvovské centrum. Podle Žoloba je právě návrat na pracovní trh velmi důležitou součástí socializace. „Máme nabídky od různých podniků, od šperkařství až po opravny vlaků, které jsou připravené nabírat veterány a dokonce jim zaplatit mnohem více než civilním obyvatelům,“ shrnuje.
