Článek
Tucty protitankových zbraní RPG, miny, protiletecké rakety, granáty a celá řada dalších výbušnin včetně například náloží schopných prorazit pancíř s magnetem a samozřejmě různé druhy útočných pušek.
To je jen zevrubný popis zbraní, které izraelská armáda našla u zlikvidovaných teroristů z Hamásu po útocích na izraelském území. Armáda část sbírky nalezených zbraní ukázala i zahraničním novinářům a přiznala, že ji nález takového arzenálu zaskočil.
Ne však pro samotné množství zbraní či jejich rozmanitost.
„Nebyli jsme překvapení kvůli diverzitě či kvantitě. Víme, že Hamás tyto zbraně má a že je už dlouhou dobu nepřetržitě vyrábí. Co nás překvapilo, byla skutečnost, že se jim povedlo dostat tak velké množství zbraní na území Izraele. Je evidentní, že teroristé plánovali za hranicemi strávit delší časový úsek. Měli s sebou i zásoby jídla a zdravotnických potřeb,“ řekl izraelskému serveru Ynetnews nejmenovaný velitel z Národního institutu pro výzkum zbraní, který zabavený materiál dostal k přezkoumání.
Izraelská armáda uvádí, že většina zajištěných zbraní byla vyrobená přímo v Pásmu Gazy. Na záběrech jsou ale vidět i kousky, které připomínají, že na území se dostávají i zbraně až z druhého konce světa.
Ve světle informací o výrobě zbraní v Gaze, co se za poslední roky dostaly na veřejnost, skutečně nejde o nic překvapivého.
Hamás vybudoval „mini armádu“
„Hamás začal dovážet rakety, výbušniny a další zbraně z Íránu po stažení Izraele (z Gazy, pozn. red.) v roce 2005. Ty se dovážely po moři do Súdánu, kde se nakládaly na nákladní vozy a převezly přes Egypt až k hranicím s Gazou, přes niž se dostávají labyrintem tunelů,“ popisuje začátek masivního vyzbrojování a dovážení komponentů pro výrobu zbraní do Gazy agentura Reuters s odkazem na zdroje v západních tajných službách.
To, co se Hamásu během 18 let podařilo vybudovat, popisuje zdroj agentury přímo z nitra organizace jako „mini armádu“ s vlastní vojenskou akademií, kde se vyučují různé specializace od kybernetického boje až po námořní. Momentálně má podle zdroje Reuters tato „mini armáda“ mít k dispozici asi 40 tisíc bojovníků, což je asi čtyřikrát víc, než měl Hamás v 90. letech minulého století.
Klíčovým pro vyzbrojení této armády je od začátku až dosud pašování zdrojů ze zahraničí. Jeho podoba se ale v průběhu let mění.
Zbraně z Íránu i KLDR
Například právě záběry z nově zabavených zbraní ukazovaly i zbraně, které byly identifikovány jako výrobky továren v Severní Koreji.
Konkrétně šlo o severokorejskou verzi RPG typu F-7, který podle agentury AP Hamás už v minulosti ukázal i v některých ze svých propagačních videí stejně jako severokorejskou verzi útočné pušky kalašnikov (typ 58).
Agentura k tomu připomíná zprávu z roku 2009, kdy thajské úřady při doplňování paliva v Bangkoku zadržely severokorejské nákladní letadlo s 35 tunami zbraní. Ty měly podle thajských úřadů mířit do Íránu, přičemž o několik let později měly Spojené státy zjistit, že dodávka byla určená pro Hamás. Nepřekvapivě byly některé zbraně zachycené na fotkách a videích zabaveného arzenálu i íránské výroby.
Analýza
Podpora Západu pro izraelský protiúder na Gazu nepolevuje. Státy tzv. globálního Jihu často vnímají hlavně zoufalství palestinských civilistů, kteří nemají reálnou možnost z oblasti odejít. A za vinu to kladou i Západu.
O propracovanosti pašeráckých tras, kudy do Pásma Gazy mohly nebo stále mohou proudit i hotové zbraně, svědčí síť zmiňovaných tunelů. Nemusí jít ale jen o ty přeshraniční.
Článek think tanku Jeruzalémské centrum pro veřejné záležitosti jako příklad rafinované struktury, která teoreticky mohla sloužit k pašování, uvádí i podvodní tunely. Jeden takový se izraelské armádě podařilo objevit v roce 2016, přičemž v následujících letech na něj Izrael podnikl vzdušný útok.
„Hamás investoval do vybudování tohoto tunelu velké zdroje. Domníváme se, že jde o tunel, který umožňuje spojení mezi mořem a zemí. Hamás má tucty bojovníků s civilním potápěčským zařízením, což umožňuje nepozorovaný pohyb pod vodou,“ řekl po útoku důstojník námořnictva.
Made in Gaza
Zmiňovaný think tank stejně jako další odborníci, představitelé izraelské armády a ostatně i Hamásu samotného nicméně uvádí, že pašování hotových zbraní ze zahraničí se postupem času posunulo na druhou kolej a hlavním zdrojem zbraní se stala výroba přímo v Pásmu Gazy.
„Máme vlastní továrny na všechno možné od raket s dostřelem 250, 160, 80 a 10 kilometrů po výrobny minometů a munice pro ně. Máme i továrnu na kališnikovy a náboje do nich. Vyrábíme je se svolením Rusů a vyrábíme je přímo v Gaze,“ prohlásil například nedávno představitel Hamásu Ali Baraka, který přebývá v Libanonu.
Analýza Jeruzalémského centra pro veřejné záležitosti nicméně uvádí, že i v této vlastní výrobě hraje zásadní roli pašování materiálů, se kterým pomáhá nejvíc Írán, od něhož pochází i zásadní know-how výrobních postupů.
Teherán podle zprávy amerického ministerstva zahraničí z roku 2020 palestinským skupinám, jako je Hamás, Islámský džihád a další, dodal za jediný rok 100 milionů dolarů. Podle nejmenovaného zdroje Reuters z prostředí izraelských tajných služeb se v loňském roce tato částka zvýšila dokonce na 350 milionů dolarů.
Írán svou podporu Hamásu otevřeně přiznává. Za útoky ze 7. října teroristy ostatně i pochválil – tamní nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí řekl, že Írán „líbá ruce“ komukoliv, kdo útok naplánoval.
Jako příklady kreativních způsobů, jak Hamás do Pásma Gazy dostává zdroje pro výrobu zbraní, článek Jeruzalémského centra pro veřejné záležitosti uvádí pašování dronů mezi dodávkami dětských hraček, potápěčského vybavení mezi oblečením a tuny látek vhodných pro výrobu výbušnin skrytých mezi 40 tunami soli.
V roce 2020 proběhla izraelskými médii dokonce zpráva, jak potápěči Hamásu údajně úspěšně vyzvedli staré bomby (ač údajně nepoužitelné) z vraku lodě potopené nedaleko břehů Pásma Gazy za první světové války.
Známá taktika shánění materiálů pro výrobu zbraní je například i sběr komponentů z izraelských střel, používání vodovodních trubek a obecně jakéhokoliv použitelného kovového šrotu.
