Článek
Ministerstvo zdravotnictví v Pásmu Gazy ovládané radikálním hnutím Hamás tvrdí, že během izraelských úderů v oblasti zemřelo už přes 8,5 tisíce lidí, včetně víc než 3,5 tisíce dětí.
Izrael zahájil odvetné útoky na region bezprostředně po teroristických útocích Hamásu na své území ze 7. října, při nichž zahynulo nejméně 1400 lidí, také včetně malých dětí. Psali jsme o tom například v této reportáži.
Čísla z Gazy nelze nezávisle ověřit. Například Světová zdravotnická organizace je považuje za spolehlivá, izraelské zdroje je zpochybňují, ale zejména proto, že Hamás pravděpodobně do statistik nezahrnuje jen civilní oběti, ale i své vlastní členy, případně lidi zabité například v důsledku chybně odpálených raket z Pásma Gazy.
Na to v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozorňoval i britsko-izraelský bezpečnostní analytik Rob Geist Pinfold. Celková čísla by ale podle něj odpovídat mohla. „Dosud nebyl důvod pochybovat o číslech, jelikož ta, která Hamásem vedené ministerstvo zdravotnictví zveřejňovalo v minulých konfliktech, byla poměrně reprezentativní,“ upozornil.
Ať už jsou skutečná celková čísla jakákoli, o tom, že v důsledku bezmála čtyři týdny trvající války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy zahynula celá řada civilistů i malých dětí, nemůže být pochyb. Referují o nich reportéři západních médií z místa i humanitární organizace, jež tam operují. Seznam Zprávy vybraly několik z nich.
Šest mrtvých dětí v jednom domě
Když procházel 36letý počítačový inženýr Khalil Khader sutinami po ostřelování, jednou z věcí, kterou našel, bylo i zaprášené a potrhané dětské pyžamo. Nosila ho jeho 18měsíční dcera Rosa. Video, kde ho má na sobě, ukázal Khader novinářům britské BBC, kteří s ním na místo tragédie ve městě Rafáh zamířili.
Trosky, po kterých opatrně našlapovali, dřív tvořily jeho domov. Teď je z něj jen hromada sutin z betonu a kovu. Místy se ale objevují dětské hračky - bubínek nebo klavír na hraní. Kromě malé Rosy patřily také jeho dalším třem dětem - devítiletému synu Ibrahimovi, pětileté dceři Amal a dvouapůlletému Kinanovi. O všechny čtyři děti Khader 20. října při ostřelování přišel.
„Vybuchla masivní bomba,“ popsal Palestinec novinářům BBC. V osudnou chvíli byl v práci, v blízké nemocnici Al-Najjar.
„Do nemocnice přišli moji sousedé. Tak jsem se zeptal: ‚Kde byl ten výbuch?‘ A oni mi řekli: ‚Bylo to blízko vašeho domu.‘ Musel jsem běžet na místo, abych rodinu zkontroloval. Zkoušel jsem volat, ale nikdo to nebral. A jak vidíte… celý dům byl vybombardovaný,“ popsal.
Rozhovor o izraelské pozemní ofenzivě
„Může se stát, že Izrael bude prodlužovat okupaci Pásma Gazy donekonečna,“ podotýká v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Rob Geist Pinfold. Izrael totiž neví, kdo bude oblasti vládnout po svržení Hamásu.
Kromě vlastních dětí přišel Khader i o další členy rodiny - dvě sestry, sedmdesátiletého otce, bratra, švagrovou a jejich dvě dcery. Těla rodinných příslušníků následně shromáždili zabalené v bílé látce na nádvoří nemocnice.
„Pro každé z našich dětí jsem měl sen. Ibrahim byl jako první ve škole a snil o tom, že z něj jednou bude lékař. Amal byla velmi kreativní, milovala kreslení. Ukazovala mi své kresby a někdy jsem si s ní maloval… Kinan byl velmi hravý – všichni ho milovali a staral se o svou malou sestru. Vždycky byl u toho, aby Rosu chránil, a říkal ‚Nesahej na ni, je to moje dítě,‘ a teď jsou všichni pryč.“
Tragédii tak přežila jen jeho žena, která je ale těžce zraněná, dodává Khader.
„Po dceři nezůstala ani stopa“
O členy tří generací přišla po ostřelování třípatrové obytné budovy ve čtvrti Al-Zeitoun 7. října ve městě Gaza rodina Dosových. Podle vyšetřování organizace Amnesty International tito civilisté zemřeli po dopadu izraelských raket.
„Na budovu náhle spadly dvě bomby a zničily ji. Měli jsme s manželkou štěstí, že jsme přežili, protože jsme bydleli v nejvyšším patře. Byla v devátém měsíci těhotenství a den po útoku porodila v nemocnici al-Šifa. Celá naše rodina byla zničena,“ řekl přeživší člen rodiny Mohammad al-Dos.
O život podle něj přišlo celkem 15 členů rodiny, včetně sedmi dětí. Jedním z nich byl i jeho syn Rakan. Nejmladšímu batoleti byl rok a půl.
Podle přeživšího Palestince od izraelských jednotek žádné varování před možnými útoky nepřišlo. „Bylo to náhlé, bum, nikdo nám nic neřekl,“ popsal.
Civilisté, včetně dětí, umírali i při útoku 10. října. Tehdy po ostřelování ve čtvrti Šajch Radván ve městě Gaza zemřelo 40 civilistů. Mezi nimi i potomci Mahmouda Ashoura - dcera Iman a čtyři vnoučata, šestiměsíční Hamza, dvouletý Ahmad, šestiletý Abdelhamid a nejstarší Rihab.
„Moje dcera a její děti sem přišly hledat bezpečí, protože tato oblast byla při předchozích útocích relativně bezpečná. Ale nemohl jsem je ochránit, po dceři nezůstaly žádné stopy,“ uvedl Ashoura.
Amnesty International i na základě těchto dvou tragédií a vlastního vyšetřování ilustruje domněnku, že Izrael ostřeluje civilní obyvatelstvo, aniž by měl důkazy, že se v některých místech nachází vojenské cíle.
Izrael takovou strategii kategoricky odmítá a upozorňuje, že přijímá různá opatření, aby civilisty před svými údery předem varoval. Situaci navíc komplikuje fakt, že Hamás prokazatelně umisťuje svá zařízení v blízkosti obytných domů i nemocnic. Pod rezidenčními čtvrtěmi se nachází i soustava tunelů, kterou vybudoval pod Pásmem Gazy.
Dodržují Izrael a Hamás pravidla války?
Záběry z izraelských kibuců, kam vtrhli palestinští teroristé, i obrazy zkázy v Pásmu Gazy, na které v odvetě zaútočila izraelská armáda, znovu otevírají debatu o pravidlech ozbrojených konfliktů a nutnosti jejich dodržování.
Co jsou to pravidla války a dodržují je Izrael a Hamás? Připravili jsme seznam otázek a odpovědí.
Sestřenice a její dvě dcery zemřely, o zbytku neví
Při ostřelování 12. října zemřely v Pásmu Gazy také Hebba Abu Shammalyová a její dvě dcery. Její příběh o několik dnů později popsala pro magazín Time sestřenice zabitých Ghada Ageelová, profesorka z Albertské univerzity v kanadském Edmontonu.
„Žily v uprchlickém táboře Chán Júnis ve velmi skromném domě. Dva dny předtím zavolala (Shammalyová) své matce Halimě a řekla jí, aby přišla k ní domů. Řekla také, že „pokud zemřeme, zemřeme společně“. Smála se a její matka řekla: „Ne, ne, měla bys přijet a zůstat s námi.“ Všichni se smáli. Ale Hebba si myslela, že to bude bezpečnější, protože to není pohraniční oblast. Není to vedle žádné vládní budovy, která by mohla být cílem,“ popsala Ageelová.
Rodina nicméně ostřelování nepřežila. Shammalyová navíc nebyla jediná příbuzná Ageelové žijící v Pásmu Gazy. „V Kanadě jsem jen já, můj manžel a dvě děti. Moji bratři, sestry, sousedé, přátelé, tety - všichni jsou tam.“
Jaký je osud velké části její rodiny, v době pořízení rozhovoru stále nevěděla. Neskrývala nicméně obavy, že by se jim mohlo stát něco podobného jako sestřenici a jejím dvěma dětem. „Podívejte se na fotografii Hebby. Takových, jako je Hebba, jsou nyní stovky, vlastně tisíce. Ujišťuji vás, že pod sutinami jsou jich tisíce,“ dodává nakonec Ageelová.
