Po čem Trump touží. Sedmnáct vzácností, které Americe zoufale chybí

„Já, Donald J. Trump, prezident Spojených států amerických, konstatuji, že silná Amerika nemůže být závislá na dovozu důležitých nerostných surovin, které jsou stále více nezbytné pro udržení naší ekonomické a vojenské síly v 21. století, od zahraničních protivníků.“

Těmito slovy uvedl Donald Trump jeden ze svých exekutivních příkazů. Psalo se 30. září 2020 a Trumpovo první funkční období v Bílém domě se v tu chvíli již nezvratně blížilo ke konci. Bylo jisté, že cíle, které sám sobě a své administrativě tímto aktem právě vytyčil, již konce mandátu splnit nedokáže.

O to významněji však téma vzácných zemin vnímá nyní, kdy již téměř tři měsíce opět úřaduje z Oválné pracovny.

Právě tato motivace žene jeho snahu o získání Grónska nebo uzavření surovinové dohody s Ukrajinou. „Vzácné zeminy velmi potřebujeme. Mají skvělé vzácné zeminy,“ nechal se slyšet v březnu. A země, která se již tři roky brání ruské invazi, i přes jisté rozpaky s dohodou souhlasila. Jednání nicméně zatím stále probíhají.

V trumpovském světě je několik málo chemických prvků klíčovým obchodním artiklem. Ostatně některé země samy přichází s nabídkami. Představitelé Demokratické republiky Kongo republikánskému prezidentovi navrhli, že své bohatství zobchodují za jeho pomoc v boji s rebely z milice M23, kteří - údajně i díky podpoře sousední Rwandy - již několik měsíců drží pozice na východě země. I s nimi druhá Trumpova administrativa v současné době jedná.

Prezident chce vytvořit konkurenci vůči Číně, která je v tuto chvíli na poli vzácných zemin naprosto dominantní. A připravované dohody mohou věstit Trumpův úspěch.

Jenže - tak jako všechno - to není až tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Odpovězme si nejdříve na několik otázek, které jsou pro pokračování rozboru současné situace nezbytné:

Co to jsou vzácné zeminy?

Termín označuje celkem sedmnáct prvků, tzv. třetí skupinu periodické soustavy prvků - skandium, yttrium a všechny lanthanoidy. Vesměs jde o měkké, těžké, elektropozitivní kovy stříbřité barvy s výbornými magnetickými schopnostmi.

Ve skutečnosti se v zemské kůře po celém světě vyskytují hojně. Podle hodnocení vědecké vládní agentury United States Geological Survey (USGS) z roku 2024 se jich v ložiscích napříč planetou nachází přibližně 110 milionů tun. Pro srovnání: zlata - již vytěženého i stále schovaného pod zemí - je podle stejného zdroje na planetě asi jen 250 tisíc tun.

Proč jsou tedy označované jako vzácné?

Prvky sice nejsou vzácné svým množstvím, jenže je velmi obtížné se k nim dostat. Téměř vůbec se nevyskytují v čisté formě a jejich separace je technologicky náročná. Vyžaduje použití těžkých chemikálií, které vedou ke vzniku obrovského množství toxického odpadu.

Navíc se kovy často nacházejí v nepatrných koncentracích, což znamená, že k výrobě rafinovaného produktu, často ve formě prášku, je třeba zpracovat velké množství horniny. I další zpracování je velmi nákladné a spotřeba zatím zdaleka neodpovídá světovým zásobám.

Proč po nich Trump tolik touží?

Protože je v podstatě jisté, že význam sedmnáctky zemin v moderní ekonomice jenom poroste. Nejnovější hi-tech zařízení - od produktů každodenního civilního užití jako jsou telefony nebo baterie, až po vysoce specializované vojenské mechanismy včetně stíhaček F-35, bezpilotních letounů a jaderných ponorek - se bez nich totiž neobejdou. Nahradit je jinými prvky navíc často nejde, a když, tak jen za cenu neúměrných nákladů.

V této oblasti jde ale o víc než o zisk - jde o strategickou kontrolu zdrojů.

Podobné je to i s dalšími významnými surovinami jako je lithium, kobalt, nikl nebo měď. Ostatně americký prezident pojem vzácné zeminy používá poněkud nepřesně v širším smyslu a k sedmnáctce prvků přidává i tyto suroviny. Jejich význam je ale pro moderní ekonomiku neméně důležitý a jejich kontrola klíčová.

Kdo při jejich získávání a zpracování zaspí, může mít v budoucnu ztrátu, kterou půjde jen velmi obtížně dohnat. A USA - stejně jako zbytek světa - už pozadu jsou.

Jediný, kdo nezaspal, je Čína.

Komunistická velmoc kromě toho, že sama díky poloze kontroluje přibližně 44 z výše zmíněných 110 milionů tun světových zásob vzácných zemin, již po mnoho let využívá svoji zahraniční politiku k zajištění zásob těchto prvků po celém světě.

Dlouhodobě výměnou za investice do infrastruktury uzavírá těžařské smlouvy se zeměmi, které rovněž ukrývají nesčetné nerostné bohatství ve Střední Asii, Africe nebo třeba Indonésii. Produkci nejen vzácných zemin, ale i jiných strategicky důležitých surovin si tak pojišťuje.

Přes Čínu tak putuje přes 90 procent vytěžených vzácných zemin. Tato úroveň kontroly je výsledkem dlouholetého strategického průmyslového plánování a zahraničněpolitického úsilí Pekingu.

Donald Trump se snaží o podobný postup a v rámci své diplomacie některé prvky pro Spojené státy zkouší zajistit. Ukrajině výměnou za bohatství nabízí pomoc při odražení ruské invaze. Podobné by to bylo v případě uzavření dohody s Demokratickou republikou Kongo.

Vyjednávání s Dánskem ohledně Grónska má sice výhrůžnější charakter, nicméně i z Kodaně se postupně začínají ozývat hlasy, že by království mohlo být otevřené dalším americkým vojenským zařízením na ostrově a těžebním kontraktům pro americké společnosti. Šéf Bílého domu ovšem v tuto chvíli trvá na tom, že jediným výsledkem, který si přeje, je americká kontrola největšího ostrova planety.

Trumpovy snahy nicméně ukazují, že některé kapitoly z čínské příručky transakční zahraniční politiky v oblasti nerostných surovin si prezident nastudoval velmi pečlivě.

Jiné kapitoly však možná zatím vynechal.

Experti například upozorňují, že USA dlouhodobě podceňují světový geologický výzkum, což se projevuje třeba právě i na Ukrajině. Pokud lídři obou zemí dohodu podepíší, nebude vůbec jisté, zda to Washington skutečně tak výrazně posílí.

Spojené státy totiž podle všeho mají o ukrajinských podzemních zdrojích jen minimální znalosti. Neexistuje žádné moderní mapování zdejších ložisek vzácných zemin. Odborníci na tuto tematiku upozorňují, že poslední průzkumy byly provedeny ještě v dobách bývalého Sovětského svazu, kdy metody neodpovídaly současným standardům. Ačkoli se tak ve veřejném prostoru objevuje informace, že na Ukrajině leží až pět procent světových zásob vzácných zemin, není možné bezpečně tvrdit, že je to pravda.

A tak nelze ani určit, zda jsou tyto zdroje ekonomicky životaschopné pro těžbu.

Aby se totiž soukromým společnostem vyplatilo investovat nemalé prostředky do vybudování dolu a zařízení pro separaci zeminy z minerálů, musí mít potvrzeno několik předpokladů: že je obsah rudy dostatečně vysoký, že ložiska nejsou příliš malá nebo že jsou vedlejší produkty dostatečně hodnotné.

Podle Gracelin Baskaranové, ekonomky hornictví z washingtonského think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia, je jakákoli dohoda o spolupráci mezi vládami užitečná pouze tehdy, pokud stimuluje investice soukromých těžebních společností, které tyto nerostné suroviny zpracují do podoby, kterou následně mohou využít další společnosti jako Apple nebo Tesla.

Vybudovat důl přitom vůbec není levná záležitost. Odhady cenu vyčíslují na přibližně půl až jednu miliardu dolarů. V zemi, jejíž infrastruktura i pracovní síla jsou značně poničeny intenzivním válečným konfliktem, by navíc tato suma byla ještě vyšší.

„Spojené státy musí pomoci s výstavbou silnic, mostů a další infrastruktury v místech bohatých na nerostné suroviny,“ myslí si Baskaranová. „Těžba je jedním z energeticky nejnáročnějších odvětví na světě. V celosvětovém měřítku se podílí na spotřebě energie v průmyslu 38 procenty. Jedním z problémů těžby na Ukrajině je například skutečnost, že raketové a dronové údery poškodily přibližně polovinu rozvoden elektrické energie v zemi,“ dodává expertka.

Investovat do infrastruktury je ostatně další pravidlo, s nímž přišla již čínská příručka. Příkladem dohody „zdroje za infrastrukturu“ je čínsko-konžská dohoda z roku 2007.

Na základě tohoto dokumentu získaly čínské společnosti přístup ke kobaltu, mědi a dalším nerostným surovinám výměnou za rozvoj místních komunikací, ale i škol či nemocnic. Čínské konsorcium přislíbilo na tyto projekty více než 6,5 miliardy dolarů, čímž si zajistilo práva na těžbu ložisek poblíž Kolwezi v jihovýchodním regionu Demokratické republiky Kongo. Jejich hodnota se odhaduje na 93 miliard dolarů.

Bez podobných záruk by politicky nestabilní africká země nebyla snadným místem k podnikání. A podobně by to platilo i pro válkou zničenou Ukrajinu.

„Vláda USA může pomoci tato rizika zmírnit tím, že podpoří jednání o těžebních projektech a řešení sporů, poskytne financování za nižší než tržní sazby a pojištění politických rizik,“ navrhuje Baskaranová.

Špatnou infrastrukturou - ovšem zapříčiněnou jinými důvody - je pak ovlivněna i případná těžba v Grónsku. Tam je navíc překážkou i byrokracie a přísná environmentální legislativa.

„Pokud se ale Amerika chce stát světovým lídrem v oblasti nerostných surovin, které potřebuje pro národní, hospodářskou a energetickou bezpečnost, bude muset jít nad rámec podepisování dohod,“ shrnuje Baskaranová. „Bude záležet na strategické diplomacii a podstatných investicích.“

I když Washington v těžbě vzácných zemin na Peking ztrácí, jeho hlavní hendikep spočívá v něčem jiném. Nestačí totiž jen „vrtat, baby, vrtat,“ jak rád opakuje prezident Trump (ačkoli častěji spíše v souvislosti s ropou a zemním plynem). Důležité je umět suroviny i správně zpracovat.

Spojené státy - které samy těží zhruba 12 procent světové roční produkce vzácných zemin, z toho většinu v Mountain Pass v Kalifornii - vyvážejí přibližně dvě třetiny tohoto materiálu do Číny. Zpracování rudy na konečný produkt, magnety vzácných zemin, je pak téměř plně v režii současného amerického rivala číslo jedna. Komunistická země zajišťuje asi 85 % produkce. Na těžbě se přitom podílí „jen“ ze 68 %.

Ještě v 90. letech minulého století byla sice situace opačná, nicméně za posledních třicet let se dynamika díky levné pracovní síle a volnějším ekologickým předpisům obrátila jasně ve prospěch Číny.

Deindustrializace USA ve svém důsledku zvýhodnila jejich hlavního geopolitického rivala. Spojené státy téměř přestaly vyrábět klíčové produkty, včetně kontejnerových lodí, některých farmaceutických přísad a obráběcích strojů, protože jejich výroba v zahraničí, zejména v Číně, se stala levnější a efektivnější.

Předchozí administrativa demokratického prezidenta Joea Bidena se snažila alespoň částečně do průmyslu v této oblasti investovat - poskytla společnostem působícím v USA stovky milionů dolarů na podporu zpracování kritických nerostů.

Jeden z nejambicióznějších projektů vede australská společnost Lynas Rare Earths, která v roce 2023 získala od Pentagonu finanční prostředky ve výši 258 milionů dolarů na výstavbu závodu na zpracování vzácných zemin v Texasu. Téměř o dva roky později se ovšem projekt ještě nezačal stavět, a podle informací v amerických médiích hrozí, že jej společnost bude muset přepracovat, aby získala potřebná povolení. V tuto chvíli se prý celý proces zadrhl kvůli problémům s povolením týkajícím se čištění odpadních vod.

Postupně se od Číny odpoutává i společnost MP Materials se sídlem v Las Vegas, která od roku 2017 provozuje důl Mountain Pass. V posledních několika letech přímo v jeho areálu vybudovala zpracovatelská zařízení, včetně závodu podporovaného Pentagonem, který provádí složitou práci spočívající v prosévání (též flotaci) nejcennějších minerálů určených k použití v magnetech. V lednu poté oznámila, že učinila další zásadní krok a zahájila komerční výrobu kovů vzácných zemin.

I Donald Trump se snaží podporovat zpracování vzácných zemin přímo v USA. V polovině března podepsal exekutivní příkaz, který má zefektivnit povolování a zvýšit vládní financování nových domácích projektů těžby nerostů, včetně zpracovatelských zařízení.

„Prezident Trump se dlouhodobě zasazuje o uvolnění všech amerických přírodních zdrojů, které nám dal Bůh, včetně kritických nerostných surovin,“ komentovala to zástupkyně tiskového mluvčího Bílého domu Anna Kellyová.

Odborníci přesto upozorňují, že zbavení se závislosti na Číně je proces, který může trvat velmi dlouho. Lyle Trytten, odborník na kritické nerosty, pro časopis Time odhadl, že vzhledem k chybějícím článkům dodavatelského řetězce a trvalému oslabování vysokoškolského programu důlní inženýrství budou nové kapacity vybudovány nejdříve za deset let - tedy dlouho poté, co Donald Trump opustí prezidentský úřad.

Peking si totiž očividně dobře uvědomuje, jak silné strategické karty momentálně drží v ruce, a v nedávno započaté celní válce se zřejmě nebude bát s nimi hrát.

Čína v pátek 4. dubna vydala nařízení o kontrole vývozu sedmi druhů prvků vzácných zemin, a to do všech zemí. Toto rozhodnutí není zákazem, ale poskytuje Pekingu dohled a kontrolu nad přístupem k prvkům vzácných zemin. Některé nejdůležitější včetně neodymu a praseodymu zatím nezahrnula, nicméně kontroly podle odborníků ukazují, že Čína je ochotna použít tyto materiály jako prostředek vyjednávání a v případě zvýšení napětí by mohla svá omezení vystupňovat. „Považujte to za úvodní výstřel,“ řekl Trytten.

Bílý dům naznačuje, že si křehkost současného ekosystému uvědomuje, když vzácné zeminy a produkty vyňal z jinak velmi přísného celního režimu, který proti Číně razí.

Peking na vývozu zpracovaných zemin do USA vydělává velké peníze, a tak jej zatím nechce úplně stopnout. Nicméně pro případ potřeby disponuje velmi silným trumfem. Opět připomeňme: v této oblasti jde o víc než o zisk - jde o strategickou kontrolu zdrojů.