Plula bez certifikace. Experti měli o stav ztracené ponorky obavy už dávno

David Lochridge pracoval se společností OceanGate nejdříve jako nezávislý dodavatel a v letech 2016 až 2018 už jako její zaměstnanec v roli ředitele námořních operací. S firmou se ale rozloučil v podstatě ve zlém poté, co s ním rozvázala pracovní poměr a spolu s jeho ženou ho zažalovala za sdílení důvěrných informací či zpronevěření obchodního tajemství.

Žaloba, o které informoval web CNN, mluví o Lochridgovi jako o někom, kdo nebyl inženýr, ale „pouze“ pilot ponorek a potápěč.

Přesto to však měl být právě on, kdo byl v roce 2018 pověřen, aby provedl inspekci ponorky Titan, která měla sloužit k výletním ponorům k vraku Titaniku.

V lednu 2018 se tým inženýrů společnosti totiž chystal předat plavidlo nové posádce, která měla být zodpovědná za zajištění bezpečnosti budoucích pasažérů. Odborníci uvnitř i mimo firmu však začali bít na poplach kvůli tomu, jak firma k celé operaci přistoupila.

Jedním z nich byl i sám Lochridge, který mezitím vypracoval zprávu, jejímž závěrem bylo, že plavidlo potřebuje další testování a že v momentálním stavu může představovat pro cestující nebezpečí, pokud se potopí do extrémní hloubky. Jeho obavy se týkaly hlavně trupu ponorky, na kterém prý nebyly provedeny destruktivní testy.

V protižalobě, kterou na firmu Lochridge podal kvůli svému neoprávněnému propuštění, pak dále zmiňuje i problematický průzor, který umožňuje cestujícím vidět ven z lodi a který byl certifikován pouze pro hloubku do 1300 metrů. To je ale mnohem méně, než kolik je nutné pro cesty k Titaniku, jehož vrak se nachází téměř 4000 metrů pod hladinou.

„Platící cestující by o této experimentální konstrukci nevěděli a nebyli by o ní informováni,“ napsali právníci pana Lochridge v soudním podání, které mimo jiné popisuje i to, jak firma jeho varování nedbala a odmítla nechat ponorku prohlédnout a certifikovat nějakou z předních agentur, které se této oblasti věnují.

Navzdory tomu byla ale ještě v roce 2018 žaloba urovnána a Lochridge momentálně nereaguje na žádosti médií o vyjádření. Po jeho odchodu prý mělo proběhnout ještě mnoho dalších testů, není ovšem jasné, zda byly jeho obavy ohledně vývoje plavidla řešeny.

Ve stejné době ve firmě pracoval další zaměstnanec, který byl znepokojen stejnými věcmi jako Lochridge a který s webem CNN mluvil pod podmínkou zachování anonymity.

Podle jeho výpovědi se tehdy objevily obavy i ze strany dodavatelů a ředitel firmy Stockton Rush, který je teď jedním z pětí lidí na palubě ponorky, se začal vyhýbat odpovědím na otázky během schůzí všech zaměstnanců.

Když se pak jednoho dne nedostalo odpovědi ani tomuto pracovníkovi, podal prý výpověď.

Tato dvojice ovšem nebyla jediná, kdo měl o Titanu pochybnosti. V roce 2018 totiž šéf společnosti obdržel dopis, ve kterém ho více než tři desítky lidí – představitelů průmyslu, hlubinných průzkumníků a oceánografů – varovaly, že „experimentální“ přístup firmy a její rozhodnutí nepodstoupit tradiční hodnocení by mohly vést ke „katastrofálním“ problémům.

Všichni zmínění odborníci byli členy výboru Manned Underwater Vehicles při Marine Technology Society, což je 60 let stará skupina, která mimo jiné vzdělává veřejnost o technologiích užívaných v oceánu.

Od Rushe tehdy požadovali, aby OceanGate ke svému testování alespoň přizvala experty z certifikačních společností.

To ale firma v podstatě odmítla. Předseda výboru Willem Kohnen pro list The New York Times uvedl, že mu Rush po přečtení dopisu volal s tím, že průmyslové standardy dusí inovace.

V podobném duchu se ostatně nese i příspěvek na webu společnosti, který vysvětluje, proč ponorka Titan není certifikována. Text uvádí, že vzhledem k tomu, jak moc je plavidlo inovativní, by mohlo trvat roky, než by ho příslušné agentury schválily.

Rush je výkonným ředitelem společnosti a také jejím zakladatelem. Ponorka se ztratila, když ji sám Rush řídil. Výlety k vraku Titaniku pořádala firma v posledních třech letech a vybírala za ně na osobu až 250 tisíc dolarů, tedy zhruba 5,4 milionu korun.

Veřejnost se nyní – v reakci na nejnovější události – postupně dozvídá i detaily toho, jak vlastně taková výprava do hlubin oceánu probíhá. K jedné z loňských expedic se v rámci reportáže stanice CBS připojil i technologický novinář David Pogue, který celý průběh mise dokumentoval.

V papírech, které podepsal před nástupem na palubu, bylo varování, že Titan je „experimentální plavidlo“, které nebylo „schváleno ani certifikováno žádným regulačním orgánem a může mít za následek fyzické zranění, emocionální trauma nebo smrt“.

V reportáži CBS je pak vidět také vnitřek ponorky, který vypadá jako malá komora o velikosti vnitřku minivanu, kde nejsou žádné židle či sedadla, a cestující tak sedí na podlaze. Uvnitř je nicméně alespoň obrazovka nebo ruční ovladač, který stroj ovládá a který se nápadně podobá těm klasickým od herních konzolí.

Své zkušenosti už ale sdílel třeba i režisér Simon Platts, který režíroval dokumentární epizodu BBC právě o této firmě a její ponorce. Podle jeho slov v podcastu Newscast prý společnost byla připravená na různé problémy, které by při ponoru mohly nastat, a sám toho nakonec byl i svědkem.

Ovladač plavidla se totiž tehdy zasekl v momentě, kdy jej od Titaniku dělila ještě poměrně velká vzdálenost a stroj se dokázal pohybovat pouze v kruzích. Ředitel Rush, který byl v té chvíli na povrchu, se proto urychleně snažil přijít s řešením, které nakonec spočívalo v tom, že ovladač musel být držen vzhůru nohama, aby se ponorka pohybovala rovně.