Platíme za to, že tady žijeme, říká k požárům Češka žijící v Hollywoodu

V kalifornském Los Angeles se znovu zvedá vítr a hasiči se obávají, že by to mohlo znovu přispět k rozšíření devastujících požárů v oblasti. Nepříznivá předpověď platí až do středy. Přes víkend se přitom situace zlepšila.

Česká umělkyně Lenka Morávková, která žije v Hollywoodu, říká, že lidé jsou proto stále nervózní. „Všichni jsou v pozoru a čekají, jak dopadne druhá vlna,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ve středu se chystala na evakuaci, sbalila si i unikátní nástroj vyrobený z českého skla, se kterým vystupuje. S možností, že bude muset opustit svůj domov, stále počítá.

„Živly jsou tu opravdu agresivní a člověk zde přírodu silně pocítí. Platíme za to, že jsme se tady rozhodli žít,“ říká Češka, která se před lety přestěhovala do Spojených států. Její přátelé z řad hudebníků, kteří žijí v nejpostiženější čtvrti Pacific Palisades, mají prý nehledě na požáry neustále sbalený batoh a jsou připraveni do dvou minut opustit dům.

Zatímco spolu mluvíme, stojíte na střeše svého domu. Jaký máte výhled? Jak daleko od vás jsou požáry?

Před sebou vidím centrum města, mrakodrapy. Všechno je trochu v mlze, je tady smog. Ten máme sice v L.A. často, ale teď je jiný, nebezpečnější. Chodí nám notifikace ohledně toho, jak se máme venku chovat, jaké si koupit roušky, jaké jsou ve vzduchu chemické prvky.

Když byly ty největší požáry, centrum jsem odsud skoro neviděla. Mlhou prosvítalo slunce a vypadalo to trochu jako při zatmění, působilo to postapokalypticky. Bylo poznat, že nad námi je jasné nebe, ale kouř blokoval slunce.

Po levé straně nad sebou mám Hollywood Hills a koukám se na ceduli s nápisem Hollywood. Přímo nad námi začalo ve středu okolo šesté večer hořet. To nikdo nečekal, jelikož největší ohnisko bylo v Pacific Palisades, což je odsud asi dvacet minut autem. Není to úplně blízko, ale mezi námi jsou hory, přes které se může požár přenést větrem. Ten byl v posledních dnech opravdu turbulentní. Před námi padaly palmy, ulice byly zasekané a nebylo bezpečné vycházet ven.

Z Čech nejsem na takové situace zvyklá, bylo to pro mě docela stresující, nevěděla jsem, co mám dělat, jak se dozvím, že se mám evakuovat. Musela jsem se naučit, jak si zjišťovat informace, stáhla jsem si aplikaci, kde jsou barevně rozlišené evakuační zóny. Ve středu jsme byly v oranžové, která znamená „připravte se“. Když se to přemění na červenou, máte se evakuovat a do tří minut být venku z domu se všemi věcmi.

Celé to trvalo tak 12 hodin. Za střechy jsme viděli, jak hoří kopce, které jsou od nás asi deset minut pěšky. Kontrolovali jsme, kam vane vítr. Pokud by vanul naším směrem, museli bychom balit rychle. Kdyby vanul na druhou, mohli bychom si dát aspoň rychlou večeři.

Zatím jste se tedy evakuovat nemusela?

Ve středu jsem byla sbalená na evakuaci, ale nakonec jsem zůstala.

Můj český kamarád mě nabádal, abych nepropadala panice. Hraju na unikátní nástroj z českého skla Bohemian Cristal Instrument, takovou velkou zvukovou sochu, která je hrozně těžká a dá práci ji sbalit. Když to beru na koncerty, pomáhá mi s tím do auta většinou asistent. Pro jednoho člověka, zvlášť ve stresu, to není jednoduchá práce.

Sbalila jste jej nakonec?

Nakonec ano. Nejdřív jsem si říkala, že budu v klidu, ale pak jsem šla na chodbu podívat se, co se děje, a viděla jsem lidi, jak tahají věci do auta, od domácích mazlíčků po spacáky, jídlo. Začalo to vypadat docela apokalypticky.

Říkala jsem si, že nebudu lehkomyslná, a odtáhla jsem do auta nástroje, které jsou vlastně těmi jedinými věcmi, co s sebou po světě tahám, a jsou mým jediným majetkem, tím jediným, co pro mě má finanční hodnotu. V té době už v garáži z desítek aut zbyly asi jen čtyři.

Pořád jsme byli v oranžové zóně, ale ta červená byla jen sto metrů nad námi. Lidé začali odjíždět, což způsobilo dopravní zácpu, protože všechny ulice v Hollywoodu jsou velmi úzké. I když člověk vyjel před dům, další půlhodinu čekal v autě. Do toho byl strašný vichr, všude byl cítit kouř. Čekala jsem na příkaz k evakuaci a vevnitř jsem si přišla bezpečněji než venku, kde padaly palmy, a když chytlo vedení, začaly hořet a oheň se z nich přenášel na domy.

Potkala jsem tady souseda, který má okna přímo na ten kopec, tak jsme se domluvili, že to bude monitorovat a dá mi vědět. Požáry zde nebyly tak rozsáhlé a tolik nefoukalo, takže to zvládli uhasit. Kdo tady zůstal, se myslím moc nevyspal, pořád jsme sledovali zprávy a koukali se na aplikaci. Byl to zvláštní pocit. Město bylo úplně mrtvé, v domech nikdo nebyl, na ulici nebyla žádná auta, nesvítila světla.

Jak se rozšířila plocha zasažená požáry v jižní Kalifornii:

Zatímco se hasičům daří postupně dostávat požáry pod kontrolu, rostou obavy, že silné větry, které se nyní v oblasti očekávají, by mohly opět zhoršit situaci na místě. Jaká atmosféra panuje mezi lidmi?

Všichni jsou nervózní. Mají přijít další vichry Santa Ana. Všichni jsou v pozoru a čekají, jak dopadne druhá vlna. Pořád nám říkají, abychom byli v pozoru a sledovali to, protože nevědí, co se může stát.

V pátek to ještě chytlo přes kopec u dálnice 405. Obrovský oheň se neuvěřitelně rozšiřoval přes kaňon. Viděli jsme, jak stoupá kouř, a čekali jsme, jestli požár překročí dálnici. V tom případě by to začalo hořet i u nás. Naštěstí se jim to podařilo vyřešit.

Rozhodla jsem se od toho stresu odjet. Smog se držel při zemi v celé oblasti, a tak jsme s kamarádem vyrazili do hor k Big Bear Lake dvě hodiny od L.A. Tam byl čistý vzduch a konečně jsme se chvíli nemuseli dívat na aplikace a mohli si trochu oddechnout.

Viděli jsme tam, co jsou Američané schopní v krizových situacích pro sebe udělat. Když jsme šli do informačního centra, řekli nám, že mají vouchery na jídlo pro lidi zasažené požáry v L.A., dali nám seznam míst, která poskytují ubytování zdarma.

Solidarita tady ve městě je hrozně silná. Všude jsou přístřeší, kde mohou lidé přespat, místa, kam mohou přivézt jídlo, oblečení. Lidé hodně sdílejí informace na instagramu. Před pár hodinami mi jako umělkyni dokonce přišel e-mail, kde se mě ptali, jestli jsem nějakým způsobem byla tím ohněm zasažená a že mi mohou poskytnout podporu. Hudební centra nabízejí umělcům náhradu škody, kdyby jim shořel nástroj.

Jak se k požárům staví místní úřady?

Poslouchala jsem konferenci velitelky hasičů, stavěla se k tomu velmi razatně, ale zároveň pozitivně, jako to v Americe většinou dělají. Říkala, že tím projdou a pomohou si, že udělají všechno, aby se město co nejrychleji revitalizovalo.

Přijali rychle nová pravidla ohledně pojišťování, jelikož se očekává, že dost pojišťovacích agentur nebude chtít vyplácet pojistné nebo bude chtít měnit smlouvy. Jsou nekompromisní i v postihování delikventů, kteří se snaží vloupat do opuštěných domů. Dávají najevo, že nenechají nikoho zneužít situaci. Na druhou stranou čelí oprávněné kritice ohledně škrtů v hasičském sboru a vodním rezervám.

Stále je zde riziko, že se požáry rozšíří. Máte pořád sbalené věci? Počítáte s možností, že byste se musela evakuovat?

Počítám. Jsem ráda, že jsem byla v horách. Teď už vím, že nebudu pochybovat a zůstávat v L.A., protože opravdu nevíte, kam se ohně rozšíří. Vzala bych znovu věci do auta, odjela, zařídila si tam ubytování a na chvíli tam přesídlila.

Sedět tady a být neustále nervózní je dost mentálně náročné. Dopadá to i na ty, kteří nebyli přímo zasaženi a nepřišli o majetek.

Musel se někdo z vašich přátel evakuovat? Přišel někdo z nich o svůj domov?

Hodně z nich se muselo evakuovat. Někteří z nich jsou v zóně Pasadeny, Altadeny, kde nemají několik dní pitnou vodu. Kamarádka mi psala, že vodu nemohla koupit ani v obchodě, v některých částech nemají elektriku.

Mám přátele z řad hollywoodských skladatelů, kteří žijí v těch nádherných vilách v Pacific Palisades. Sice mají kam jít, ale museli tam nechat všechny věci, studia, která jsou neuvěřitelně vybavená a stojí velké peníze.

Když jsem se o tom před lety bavila se skladatelem Cliffem Martinem, jedním z mých přátel, který žije v té zóně, naprosto bez emocí mi říkal, že má neustále sbalený batoh, kde má pas, rodný list a nějaké zásoby jídla a pití. I když nejsou požáry, mají to nestále připravené, aby zvládli i během noci do dvou minut vyběhnout. Když jsem se ho ptala, jestli ho nebude mrzet všechno zde nechat, říkal, že nad tím takhle nepřemýšlí, že se nedá nic dělat, všechno zde zůstane a shoří.

Nedávno jsem viděla rozhovor, ve kterém jeden z místních říkal, že tím, že žijeme v tomto městě, kde se dá vyjít na hike do nádherné přírody, kde je to jako v tropech, na sebe bereme riziko přírodních katastrof, ke kterým dochází každý rok. Teď je ta situace naprosto extrémní, ohně jsou tu ale každou zimu. Pak zase bude pršet a budou tady sesuvy bahna, které zablokují dopravu, protože tady jako u nás v Evropě nemají vyřešené odtoky vody ve městech. Pak přijde zemětřesení…

Živly jsou tu opravdu agresivní a člověk zde přírodu silně pocítí. Platíme za to, že jsme se tady rozhodli žít. Palisades jsou nejdražší čtvrtí v L.A., lidé zde musí počítat s tím, že žijí v nebezpečné zóně, kde dochází k požárům a sesuvům bahna.

Ovšem přijde mi, že připravenost města na tyhle typy katastrof je dost malá – věci, které nám běžně fungují v České republice, tady nevyužívají. Často si připadám jako v rozvojové zemi, kde na podobnou vybavenost nemají peníze, což ovšem rozhodně není situace Los Angeles, vzhledem k tomu, že Kalifornie je jedna z nejsilnějších ekonomik na světě.