Strůjce sebevražedných útoků i nezletilí s kameny. Koho propouští Izrael

Snímky objímajících se rodičů s dětmi a chvíle štěstí při setkání unesených Izraelců se svými blízkými provázejí každé další propuštění rukojmích ze zajetí Hamásu.

Z celkových 33 lidí, kteří mají vyjít za zajetí během první fáze příměří (teroristé drželi před uzavřením dohody stále asi sto rukojmích), je jich na svobodě zatím 18.

Izrael má na oplátku propustit 1904 palestinských vězňů, z nichž si 737 odpykává tresty na doživotí.

Jejich příběhy, anebo alespoň popis toho, proč skončili za mřížemi, tolik pozornosti až na výjimky nepoutá.

„Palestinci jsou zadržováni na základě mnoha různých právních důvodů. Jsou mezi nimi Palestinci zadržovaní za uplatňování svého práva na sebeurčení nebo také lidé v takzvané administrativní detenci, jež umožňuje svévolně zadržet jakéhokoli Palestince bez ohledu na jeho věk nebo pohlaví bez toho, aby proti nim byly důkazy,“ přiblížila v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jenna Abuhasna, jež se zabývá mezinárodním právem v organizaci Addameer.

Tuto lidskoprávní organizaci monitorující palestinské vězně zařadil Izrael na seznam teroristických skupin, což odsoudily mezinárodní lidskoprávní organizace i mnohé vlády, včetně německé, francouzské nebo italské.

„Evropská unie je hrdá na svou trvalou podporu občanské společnosti, která přispívá k mírovému úsilí a budování důvěry mezi Izraelci a Palestinci,“ reagovala v oficiálním prohlášení například EU. Západ se vesměs shoduje v tom, že Izrael takto potrestal organizace kritizující okupaci palestinských území.

Hned v první skupině Palestinců tvořili z 90 propuštěných vězňů 69 ženy a 21 nezletilí chlapci. „Děti bývají odsouzeny k mnohaletému vězení za to, že házejí kameny proti tankům okupační armády,“ podotkla Jenna Abuhasna. Dodala, že v případě administrativní detence Izrael tvrdí, že má proti vězněným tajné důkazy, k nim ale zadržení ani jejich právníci nemají přístup.

20. ledna se na svobodu dostala i známá politička a aktivistka Chálida Džarrárová, poslankyně palestinského parlamentu. Členka marxistické Lidové fronty za osvobození Palestiny (PFLP) hrála mj. důležitou roli při podání palestinské žádosti o členství v Mezinárodním trestním soudu v Haagu.

Opakovaně vězněná 61letá politička byla naposledy zatčena v prosinci 2023 a od loňského srpna držena ve věznici Neve Tirza na samotce v cele o rozměrech 2,5 × 1,5 metru.

Dle známého izraelského publicisty Gideona Levyho byla cela vybavena betonovou postelí s tenkou matrací a převážně nesplachovaným záchodem. Džarrárová si musela lehat na zem, aby se nadýchla škvírou pod dveřmi, protože v cele byl nedostatek vzduchu, píše Levy v listu Haarec.

Z vězení v rámci výměn vyšlo i několik dalších osobností, například novinář a ředitel J-Media Alaa al-Rimawi, který byl držen v administrativní vazbě od listopadu 2023, nebo Muhammad Halabí, pracovník neziskové organizace World Vision, jež v Gaze zajišťuje sociální programy.

Halabího příběh přinesl nedávno deník The Guardian - Izrael ho obviňuje z převádění financí z charity k Hamásu, důkazy ale chybějí.

„Novináři jsou vězněni za to, že dělají svoji práci a upozorňují na situaci v Palestině. Někteří z nich jsou v administrativní vazbě za podněcování k násilí. Tím ale může být i účast na pokojné demonstraci nebo sdílení čehokoli na sociálních sítích, třeba obrázku odsuzujícího genocidu v Gaze,“ vysvětluje Abuhasna (o tom, zda v Pásmu Gazy skutečně probíhá genocida, musí ale nejprve rozhodnout mezinárodní soud, pozn. red.).

Vedle politických aktivistů a novinářů držených v administrativní detenci ale získalo svobodu i mnoho lidí, kteří „mají krev na rukou“, jak říkají izraelské úřady. Část z nich židovský stát považuje za tak nebezpečné, že je pro jistotu poslal přes Egypt do nucené imigrace. Z dvou stovek vězňů propuštěných 25. ledna jich bylo 70.

Mezi propuštěnými je i známý radikál a ředitel divadla v Džanínu Zakaria Zubajdí, bývalý vůdce Brigád mučedníků od al-Aksá, ozbrojené skupiny spojené s palestinským vládním hnutím Fatah.

Zubajdí byl nejdříve odsouzen za útoky proti Izraelcům v průběhu druhé intifády, v roce 2019 byl znovu zatčen za organizování útoků proti autobusům s osadníky. Před čtyřmi lety se stal doslova lidovým hrdinou poté, co se mu s pěti dalšími vězni podařilo utéct z přísně střežené izraelské věznice.

Muž tvrdí, že se po intifádě vzdal násilného odboje a veškerá obvinění odmítá, informovala agentura AP. Když se po propuštění vrátil do Ramalláhu, vítali ho lidé a skandovali „tunel svobody“ s poukazem na tunel, jímž se vězni v roce 2021 prokopali ven.

Na svobodu se dostal rovněž prominentní člen Hamásu Muhammad Abú Varda, který na počátku tisíciletí organizoval sérii sebevražedných atentátů, při nichž zahynulo na 40 lidí. Izrael ho za ně odsoudil k celkem 48 trestům doživotního vězení.

Abú Varda se k Hamásu přidal už v mládí a teroristickému hnutí pomáhal rekrutovat sebevražedné atentátníky - jedním z nich byl jeho bratranec, bratrancův soused a jeden spolužák ze střední školy.

Do Egypta byli posláni například vězňové Muhammad Odeh, Vaíl Kásim a Visám Abbasí. Muži pocházející z jeruzalémského předměstí Silván jsou dle Izraele odpovědní za sérii útoků během druhé intifády, včetně sebevražedného pumového útoku v Tel Avivu v roce 2002, při němž zemřelo 15 lidí. Poté naplánovali útok na Hebrejské univerzitě, jenž zabil dalších devět lidí včetně pěti amerických studentů.

Výše zmíněný sociální pracovník Muhammad Halabí vypovídal o bití, jemuž byl při výsleších vystaven. O mučení a nelidských podmínkách v detenci mluví i další vězni.

„Shromáždili jsme mnoho svědectví vězňů a zadržených, kteří hovoří o podmínkách mučení, jemuž byli vystaveni, a o nelidském a ponižujícím zacházení ze strany věznitelů. Ti uplatňují politiku hladovění, zanedbávání lékařské péče i další druhy týrání. Všechna tato porušování se samozřejmě na zadržených páchají již mnoho let, po 7. říjnu to však ještě velmi zesílilo,“ řekla expertka z organizace Addameer.