Článek
Dosavadní šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová zůstane v čele nejviditelnějšího orgánu sedmadvacítky i nadále, rozhodli ve čtvrtek europoslanci.
Ačkoliv se očekávalo, že čtvrteční hlasování bude těsné, nakonec získala 401 hlasů, tedy o čtyřicet více, než potřebovala. Dosáhla dokonce na lepší výsledek než před pěti lety, kdy vyhrála jen o devět hlasů.
„Europoslanci upřednostnili stabilitu před experimenty,“ komentuje výsledek hlasování pro Seznam Zprávy analytik EU a zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum Viktor Daněk.
„Ursulu von der Leyenovou za posledních pět let velmi dobře znají. Vědí, co od ní mohou čekat. A zvláště v té složité situaci, v jaké se teď Evropa nachází, je, myslím, víc než rozumné vsadit na někoho, kdo se osvědčil v krizích, které Evropa zažila v posledních letech, jako byl covid nebo válka na Ukrajině,“ dodává.
Ursula von der Leyenová dostala během čtvrteční volby od europoslanců 401 hlasů, o 40 více než k obhájení funkce potřebovala. Jak vnímat překvapivě silný mandát, který nakonec získala?
Hlasování bylo tajné, takže nevíme, kdo pro ni nakonec přesně hlasoval.
To, co ale nakonec zřejmě nejvíc zamíchalo kartami, bylo rozhodnutí frakce Zelených von der Leyenovou podpořit. Myslím si, že oni nakonec byli tím jazýčkem na vahách a rozhodli, že zůstane předsedkyní Evropské komise.
Výsledek, a ten rozdíl, je tedy určitě vyšší, než mnozí očekávali. Rozhodně vyšší než před pěti lety, kdy to bylo velmi těsné.
Když ale současně sečteme většinu hlasovací koalice, tedy liberálů, lidovců, socialistů a teď i zelených, ukazuje se, že se uvnitř té teoretické většiny našlo poměrně hodně poslanců, kteří rebelovali a nakonec jí hlas nedali.
To je podle mě také určitá zpráva o tom, jak bude Evropský parlament v příštích letech fungovat.
Profil Ursuly von der Leyenové
Řada Čechů jí nemůže přijít na jméno kvůli spojení se Zelenou dohodou pro Evropu (Green Dealem), jiní jí vyčítají flirtování s konzervativní frakcí Evropských konzervativců a reformistů (ECR).
Těžila von der Leyenová i z široce sdíleného přesvědčení, že Evropská unie v nejistých časech, které teď s válkou na Ukrajině, konfliktem v Gaze a možným návratem Donalda Trumpa zažívá, potřebuje stabilní vedení? Mnozí varovali, že její nezvolení by Unii uvrhlo do chaosu.
Europoslanci upřednostnili stabilitu před experimenty. Ursulu von der Leyenovou za posledních pět let velmi dobře znají. Vědí, co od ní mohou čekat. A zvláště v té složité situaci, v jaké se teď Evropa nachází, je, myslím, víc než rozumné vsadit na někoho, kdo se osvědčil v krizích, které Evropa zažila v posledních letech, jako byl covid nebo válka na Ukrajině.
Samozřejmě, že se okolo toho objevila spousta kontroverzí. Není to určitě tak, že by s ní byli všichni absolutně spokojení, ale myslím, že v časech, které pro ni byly objektivně velice složité, prokázala, že je schopná improvizovat.
Bude se její druhé volební období lišit od toho prvního? Očekáváte, že přijde výrazná změna?
Myslím si, že nakonec ne. Nestalo se totiž to, co mnozí očekávali, a to, o co sama von der Leyenová usilovala, tedy otevřít náruč víc směrem doprava, směrem ke konzervativcům. To by jí umožnilo udělat větší obrat nebo korekci směru od klimatické politiky k pragmatické klimatické politice.
Jak se vybírá předseda Evropské komise
Kandidáta na post předsedy či předsedkyně Komise navrhují vedoucí představitelé členských států v Evropské radě s přihlédnutím k výsledkům voleb do Evropského parlamentu. Ke svému zvolení potřebuje kandidát podporu většiny poslanců Evropského parlamentu.
Nově zvolený předseda či předsedkyně vybere na základě návrhů ze zemí EU kandidáty na místopředsedy a komisaře. Seznam kandidátů pak musí schválit vedoucí představitelé členských států v Evropské radě.
Každý kandidát musí vystoupit před Evropským parlamentem, předložit svou vizi a odpovědět na položené otázky. Parlament poté hlasuje o tom, zda přijmout kandidáty jako tým. Ti jsou pak jmenováni Evropskou radou.
Funkční období současné Komise skončí 31. října 2024.
To, že ji nakonec podpořili zelení, ukazuje na jednu stranu jejich pragmatický přístup. Po volební porážce pochopili, že voliči asi úplně ne vždy chápou jejich přístup, který byl kritický ke Green Dealu kvůli tomu, že to je málo ambiciózní. Uvědomili si zřejmě, že nemají žádnou lepší alternativu.
Zároveň to ukazuje, že se Ursula von der Leyenová bude muset opírat o velmi podobný typ hlasů, jako to bylo v těch posledních pěti letech. Proto bych vlastně příliš velkou změnu kurzu nečekal.
Určitě bude akcent na jiná témata, což ona sama ostatně řekla ve svém projevu. Důraz bude na ekonomiku a konkurenceschopnost, což je asi to nejdůležitější téma mezi mnoha dalšími. Nepůjde ale o prudkou změnu směru. Její Komise bude spíše uvádět do praxe to, s čím v posledních pěti letech přišla.
Aby si von der Leyenová zajistila dostatek hlasů, vyjednávala před hlasováním s různými frakcemi a názorovými proudy. Podaří se jí v nadcházejícím volebním období skloubit sliby, které jim výměnou za jejich podporu nabídla?
Soudě podle jejího projevu, ve kterém nastiňovala program Evropské komise pro příštích pět let, to vypadá, že se jí podařilo skloubit to tak, aby všechno podrželo pohromadě. Nemám pocit, že by musela významně ustupovat od toho, co slibovala v předvolební kampani. Spíš půjde o to, v jakém odstínu se jí bude dařit to následně uvádět do praxe.
Obrazem:
Podívejte se, jak probíhalo čtvrteční hlasování ve Štrasburku.
V projevu zaznělo několik zcela zjevných ústupků. Třeba návrh na vznik komisaře pro Středomoří – zjevný ústupek a možná jistá snaha získat italské hlasy. Dále také nabídka, že se bude Evropská unie zabývat bytovou politikou, což je poměrně překvapivé, jelikož se nejedná o oblast, které by se Evropská unie kompetenčně měla věnovat. To je zase zjevný ústupek socialistům.
Takových ústupků tam byla celá řada, ale jednalo se spíše o dílčí věci. Neslibovala nemožné tak, že by si protichůdně v něčem odporovala. Nic takového jsem tam neviděl.
Dají se do budoucna od von der Leyenové očekávat větší ústupky krajně pravicovým populistickým uskupením?
Myslím si, že k tomu nemá důvod. Ta teoretická proevropská většina, nebo jak ji von der Leyenová označovala „demokratická“ většina, je natolik velká, že podle mě nemá důvod vtahovat do hry nutně krajní pravici.
Zároveň se ale ukazuje, i vzhledem k tomu množství rebelů, že až půjde o jednotlivá témata, loajalita nebude příliš silná a často bude velmi složité hledat většinu. A je klidně možné, že v oblastech, které jsou tematicky krajní pravici blízké, to nakonec bude ona, kdo bude dodávat hlasy potřebné k většině.
Šéfka Komise o spolupráci s krajní pravicí
Jedno z hlavních témat debaty lídrů evropských voleb bylo o těch, kteří chyběli – o krajní pravici. Soupeři se nynější šéfky Komise von der Leyenové marně ptali, zda bude spolupracovat s frakcí, kde zasedá i ODS.
I v minulých letech jsme viděli, že ten takzvaný sanitární kordon není absolutní, a pokud jde třeba o různá drakonická opatření v oblasti migrace, často to byly krajně pravicové hlasy, které umožnily jejich prosazení.
Nevylučoval bych tedy, že se mohou krajně pravicoví europoslanci stát součástí nějakých většin ad hoc. Myslím ale, že von der Leyenová nemá důvod jim otevírat náruč a aktivně je vtahovat do debaty. Její projev naopak jasně ukázal, že to dělat nebude. Už jenom tím, že je v podstatě vyloučila z toho takzvaně demokratického spektra, přesněji nepřímo je označila za nedemokratickou sekci.
Hlasování bylo sice tajné, ale dá se z konečného výsledku usuzovat, jestli se nakonec na stranu von der Leyenové přiklonila italská premiérka Giorgia Meloniová a její Bratři Itálie? Dopředu se spekulovalo o tom, že právě ona by mohla o osudu šéfky Komise rozhodnout.
To bohužel nevím, budeme si na to asi muset počkat. Ale jsou tady dva možné scénáře. Buď se (Meloniová) přiklonila (na stranu von der Leyenové), a v tom případě bylo rebelů v hlasovací většina opravdu hodně – jinak to početně nevychází –, anebo se k ní nepřiklonila.
Pokud bychom sečetli tu teoretickou hlasovací většinu, která má více než 400 hlasů, a přidali bychom Zelené, kteří mají 53 hlasů, jednalo by se zhruba o 454, 455 hlasů. Von der Leyenová dostala 401. To je poměrně velký rozdíl. Většinou se ale říká, že okolo 10–15 % europoslanců rebeluje.
Můj odhad tedy je, že pokud (Bratři Itálie) byli součástí hlasovací většiny, pak to znamená, že rebelovalo výrazně více poslanců, než se čekalo.
„Moment pravdy“ pro Meloniovou
Čtvrteční hlasování o znovuzvolení dosavadní šéfky Evropské komise je podle italských politologů přelomové i pro italskou premiérku Giorgii Meloniovou. Ta podle nich volí, jakým směrem se bude ubírat její další politická kariéra.
Co podle vás výsledek hlasování říká o rozložení sil v europarlamentu?
Osobně bych výsledek příliš nepřeceňoval. Přeci jenom šlo o hlasování o konkrétní předsedkyni Evropské komise.
V mnoha směrech určitě poslanci hlasovali pragmaticky, protože si uvědomovali, že pokud by se rozhodli historický poprvé shodit nominaci od premiérů a hledat někoho jiného, mohli by Unii uvrhnout do personální krize. Je otázka, kdo by ten jiný člověk byl, žádný plán B neexistuje.
To, že byla von der Leyenová nakonec s výrazně větším rozdílem hlasů, z mého pohledu nenaznačuje, že by teď mohla mít v Evropském parlamentu snazší situaci. Až dojde na jednotlivé legislativní návrhy, o kterých se bude hlasovat, pohodlná většina bude zřejmě pryč. Většina potřebná k tomu, aby opatření, která Evropská komise bude navrhovat, procházela, se bude hledat velice ad hoc.
Očekávám, že situace v europarlamentu bude i nadále velice křehká. Zároveň bych ale neřekl, že je tady – navzdory tomu, že Patrioti pro Evropu jsou takto významnou frakcí a vznikly hned dvě ostře protiunijní frakce – důvod obávat se toho, že to zablokuje fungování Evropského parlamentu v příštích letech.
